Cením si toho, že jsem více chytala, než seděla na střídačce, říká končící gólmanka Horňáková

Kristýna Horňáková před sezonou ukončila vrcholovou kariéru. Jedna z nejlepších extraligových brankářek tak po letech opustila jedničky extraligových Panthers, za svou kariéru má ale na co vzpomínat. Cení si toho, že se jí vyhnulo vážné zranění, mrzí naopak neúčast na ženském světovém šampionátu.

Kristýno, v pozici jedné z nejlepších a nejzkušenějších brankářek v Extralize žen jsi ukončila vrcholovou kariéru. Jaký je hlavní důvod?
„Hlavní důvod je takový, že už nemám tolik chuti a motivace trávit na florbale velké množství volného času a podřizovat mu další aktivity.“

Jak velkou roli sehrála minulá sezona, která byla ve znamení nepříjemného zranění?
„Zranění samo o sobě roli nehrálo, mohla jsem potom chytat s dlahou. Ale jelikož jsem už před minulou sezónou zvažovala konec, tak jsem to brala spíš jako znamení, že jsem asi měla skončit.“ (směje se)

Poslední roky jsi byla jednoznačnou jedničkou Panthers Praha, z Tvého pohledu, v jakém stavu je nyní opouštíš? Vidíš za sebe jasnou nástupkyni?
„Tak jako téměř po každé sezóně několik holek odešlo a tým je potřeba doplnit novými hráčkami a nadějnými juniorkami.

Co se týká brankářek, tak myslím, že tam problém nebude. V týmu by měla pokračovat Tea Mažáryová, kterou doplní Štěpánka  Neumanová a po zdravotní pauze se vrací i Eliška Egertová. A cenné zkušenosti budou určitě sbírat talentované juniorky Kačka Macounová s Markétou Rundštukovou.“ (Pozn. aut: V Panthers by nově měla formou hostování působit také Markéta Antalová z Tatranu).

Prožila jsi velmi dlouhou kariéru, jako jedna z mála jsi měla možnost působit také v zahraničí, konkrétně v Burgdorfu. Jak na angažmá ve Švýcarsku vzpomínáš?
„Na angažmá ve Švýcarsku – kromě konce – vzpomínám moc ráda. Jsem vděčná, že jsem si mohla vyzkoušet hrát švýcarskou ligu, která byla hodně vyrovnaná a poznat život v jiné zemi.“

Jméno sis udělala v Bohemians, působila jsi také v Herbadentu. V čem byl největší rozdíl mezi těmito týmy a Panthers?
„Bohemka v tu dobu, kdy jsem přišla do áčka, byl tým s ambicemi na titul a Herbadent několikanásobný mistr. Naopak tým Panthers byl nováčkem extraligy a první sezónu jsme hrály play down. Je tu samozřejmě i rozdíl v kvalitě zázemí a haly. Na druhou stranu mi v Panthers vždy vyšli vstříc co se týká tréninků. Měla jsem možnost trénovat s mužským áčkem.“

Když se podíváme do Tvé ligové sbírky, chybí Ti ligový titul, byť jsi v Superfinále byla dvakrát, a to jak s Bohemians, tak s Herbadentem. Je to něco, co Tě nějakým způsobem trápí?
„To vypadá, že v Superfinále nosím smůlu. (směje se) Doma v krabici mám tedy z ženské extraligy jen stříbrné a bronzové medaile. Samozřejmě prohrané finále bolí, ale není to něco, co by mě dlouhodobě trápilo.

Mnohem více mě mrzí to, že jsem se ani jednou neprobojovala do závěrečné nominace na seniorské mistrovství světa, byť několikrát jsem byla velmi blízko.“

Co bys naopak vyzdvihla jako vůbec největší moment nebo úspěch své kariéry?
„Jako jeden z highlightů je bronz z mistrovství světa juniorek v roce 2010, protože tenkrát to byl velký úspěch. A jinak bych vyzdvihla to, že se mi vyhnulo nějaké vážnější zranění a taky, že jsem více chytala než seděla na střídačce.“

Podle webu Panthers budeš pokračovat na rekreační úrovni. Jak se na florbal bez primárního tlaku na výsledek těšíš?
„Těším se hlavně na více volného času, který si občas zpestřím florbalovým turnajem.“

Autor: Michal Dannhofer