POLEMIKA: Vítkovický rekord 29:1 ohromil. Rozvíří opět debatu o změně systému soutěže?

Extraliga žen a její počet účastníků je poměrně věrným tématem diskusí. Aktuálně hraje soutěž 12 týmů, což je podle některých hodně, v zákulisí jsou slyšet i hlasy o tom, že by týmů snad mohlo být ještě více. Historická výhra Vítkovic nad Mladou Boleslaví v poměru 29:1 by tyto debaty mohla znovu oživit.

„Nejvyšší ženskou soutěž hraje celkem 12 týmů, pokud odhlédneme od lokací domácích hal, některých pražských týmů, tak se hraje v celkem sedmi městech: Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci, Jičíně a Mladé Boleslavi.

Tento text nemá za cíl žádný tým z nejvyšší ženské soutěže dehonestovat, každý jeden tým si právo účasti v Extralize žen vybojoval a náleží do ní, spíše má být zamyšlením nad tím, jestli je současná podoba soutěže optimální.

V rámci doložené historie Extraligy žen je vítězství Vítkovic o 28 branek poměrem 29:1 nad Mladou Boleslaví rekordní. Ostravanky posunuly na druhé místo zápis tehdejšího Herbadentu, který před dvanácti lety porazil Trutnov 26:3. 29 branek ještě dle doložených zápisů nikdo v nejvyšší soutěži žen nevstřelil a vyšším rozdílem nevyhrál. 

„Asi bych nehodnotil, jestli to je nebo není cenné, prostě se stalo. Sešly se všechny věci kolem, nám to tam padalo, soupeř se snažil hrát a nebyl zatažený, čímž odkrýval prostory, ale nedělal bych z toho větší závěry. Prostě se podařilo,“ hodnotil zápis vítkovický trenér Jiří Gurkovský poněkud střízlivě.

Není vlastně divu. Protože sportovně takové utkání ani jedné straně mnoho nedá. A podle informací Florbal.cz je navíc cena takového autobusového výjezdu mezi Ostravou a Mladou Boleslaví nebo Libercem, kterou absolvuje například ostravské FBC, zhruba 50 tisíc korun.

Je to složité: s podobným problémem se potýká dost českých ženských elitních ženských soutěží, ženskému basketbalu dominuje USK Praha, ve volejbale to dlouho byly hráčky Prostějova.

Navíc je očividné, že Extraliga žen nabízí také pár pozitivních příkladů: například loni odepisované florbalistky Bulldogs Brno jsou nyní čtvrté, těm libereckým zase očividně prospěl prvoligový restart.

Na druhé straně jsou zde ale až extrémní rozdíly: je očividné, že například Mladá Boleslav se trápí s kádrem, který má zdecimovaný zraněními, Panthers zase nedokázaly získat optimální náhrady po všech odchodech z kádru.

Je ale nutné zamyslet se nad tím, jestli má smysl, pokud například Panthers ohraničí výhru nad Mladou Boleslaví náložemi v podobě 22 branek proti Vítkovicím a dokonce šestnácti(!) proti zmíněným Bulldogs.

Sympaticky hraje například pražský Start, který možná volání po změně i trochu popírá: sebral bod střešovickému Tatranu, nicméně od partnerského Chodova dostal výprask v podobě skóre 3:17.

Po velmi dobrém startu do ročníku se nedaří ani Jičínu, který v posledních třech utkáních inkasoval 42 branek a ani jeho zkušený kádr se nejlepším týmům nevyrovná.

To vše směřuje k jedné myšlence: nebylo by skutečně zajímavé, hrát například první část soutěže jednokolově a následně rozdělit soutěž na dvě šestice s tím, že by následovalo klasické play off pro osm nejlépe postavených týmů?

Například letos by si tak své pozice prohodily třeba celky Bulldogs Brno a Olomouce, přičemž florbalistkám z Hané se v sezóně prostě nedaří, to je fakt. Na druhou stranu v nich jistě – také díky talentované hanácké mládeži – třímá potenciál.

Nebylo by ale i pro tyto mladé olomoucké hráčky zajímavější, aby sbíraly zkušenosti například proti zkušenému Jičínu, Panthers nebo Liberci?

Taková vlastně tříkolová základní část by nabídla 21 duelů, což je navíc pouze o jeden méně než doposud, zato ale mnohem kvalitnější, vyrovnaější a sportovnější zápasy.

Možná ano. Ale chce to odvahu něco změnit.

Stěžejní by měla být myšlenka dnes již bývalého mladoboleslavského trenéra Radka Nováka, který si při výsledkové mizérii svého týmu loni posteskl, že jeho hráčky už by potřebovaly vyhrát, protože se florbalem musí bavit, jelikož je to pořád amatérský sport.

Nemyslím si, že by tripy přes celou republiku na takové vlastně povinně-tréninkové zápasy hráčky bavily. Ani na jedné straně. Navíc, vyrovnané zápasy by v konečném důsledku bavily všechny: hráčky, trenéry, sponzory a především diváky, pro které se sport provozuje. 

Tato stať tak má být především voláním po vylepšení produktu jménem Extraliga žen ve florbale.“ 

Autor: Michal Dannhofer