Poslední dobou jsem měl hodně špatný pocit z toho, kam se florbal ubírá. Desítky, nebo spíš stovky streamových přenosů z nejrůznějších soutěží různé kvality. Jedna kamera. Tam a zpátky. Studentské vysílání. Zatloukaná na vlastní půlce, kdy se radši nehraje, než abyste se pokusili něco vymyslet.. Mnohdy je těžké na to koukat, opravdu.
Do toho zprávy o tom, že Mezinárodní florbalová federace chce už brzy změnit hrací čas na světových akcích na 3×15 minut. Vzít florbalu jeho původní identitu, vyřešit tím děsivé výsledky, které logicky vznikají při střetnutí týmů odlišných kvalit.
Vlastně jsem netušil, co mám čekat od 14. edice mistrovství světa. Když jsem viděl nominace týmů světové špičky, trochu mě zklamaly. Vlastně skoro nic nového – sázky na jistotu. Nových hráčů pomálu, ti zajímaví jako třeba Emil Ruud nebo Peter Kotilainen zůstali mimo nominace.
Pustil jsem si pak úvodní den hlavně kvůli českému národnímu týmu. Zápas s Lotyšskem bývá vždycky zrádný, tentokrát to navíc byl vstup do turnaje, takže sakra důležitý souboj. Nakonec jsem ale ocenil úplně jinou věc.
Páni! Florbal vypadal tak skvěle! Ten sport, o kterém jsem začal pochybovat už i já sám, byl zase dobrá zábava. Jo. Dejte florbalu péči, dejte mu kulisy. A bude vypadat zatraceně dobře.
Co se změnilo? Především televizní zpracování. Snad deset kamer. Najednou vidíte emoce. Akce, které jindy postřehnete jen letmo, vám teď režie přinese z několika úhlů. Samozřejmě aréna vypadá parádně, tmavě modrý povrch je lepší než tradiční lagoon, na kterém se divákovo oko trápilo ještě loni v Helsinkách. Jasně, občas člověk kroutí hlavou nad tou změtí barev. Ale tak jestli je tenhle šampionát duhový, tak s tím produkce prostě nic neudělá.
Ale nejen to. Sudí to dost pustili. Na můj vkus až dost hodně. Ale hlavně: týmy chtějí hrát. Neschovávají se, je snaha útočit, tvořit, hraje se v tempu. Nikdo nezdržuje. Wow!
Narovinu řeknu, že když jsem viděl český zápas a následně viděl skóre duelu Švýcarsko – Norsko po druhé třetině – a to, že Ketil Kronberg dal dva góly, zaplatil jsem si 20 euro za otevření IFF platformy, která přenáší všechny zápasy. Nelituji. Za pětistovku super obsah. Na tohle se opravdu dá koukat. A myslím, že je to přesně ta cesta, kterou florbal musí jít. Kolik z toho budeš mít, Ketile? 🙂
Ketil Kronberg has now played in 12 World Floorball Championships🏅What a legend!
Kronberg scored two goals against Switzerland and the match ended in a 4-4 draw👊#floorball #WFC2022 #FloorballUnlimited @iffwfc @Innebandy_no pic.twitter.com/EAsk2OpTqz
— IFF (@IFF_Floorball) November 5, 2022
Ještě to má nějaké mouchy, spousta věcí by se dala vyladit, dost mi chybí statistiky ze zápasů. Ale najednou člověk a florbalový fanda vidí, že tenhle sport má smysl, že má šanci zaujmout. Jen se do něj musí investovat. Šou prostě něco stojí.
Docela by mě mrzelo, kdyby zápas Norů se Švýcary byl dlouhý jen 45 minut. Cesta není o tom, zkracovat zápasy, aby byly dramatičtější. Cesta je, dát florbalu péči, stavět proti sobě týmy, které jsou si výkonnostně podobné. A nebát se hrát!
Autor: Tomáš Rambousek
