Máme na čem stavět, ale hráči musí pochopit, že rozdíl mezi soutěžemi je zásadní, říká Zahalka

Zkušený stratég a expert České televize Jan Zahalka je zpět v nejvyšší soutěži. Jak sám trenér týmu BUTCHIS s úsměvem přiznává, očekával, že Superligu si bude vychutnávat už jen v komentátorské židli, v pátek ovšem celá organizace – včetně Zahalky samotného – zakončila senzační dvouletou jízdu a v Livesport Superlize nahrazuje Otrokovice. Jan Zahalka tak mohl hovořit o příběhu „florbalového Leicesteru“ z Prahy.

Pane trenére, nováček 1. ligy BUTCHIS míří do Livesport Superligy. Jak Vám to zní?
„Jedním slovem: Děsivě. Na rozdíl od většiny hráčů vím, co nás tam čeká a rozhodně to nebude procházka růžovým sadem. Pokud to chceme myslet vážně, čeká nás velmi tvrdá příprava, jinak si uřízneme ostudu a poputujeme zase rychle tam, odkud jsme přišli.

Ale máme na čem stavět, máme zdravý a mladý tým s chutí pracovat a zlepšovat se, což jsme ukázali i v předchozích sezónách. Jen je potřeba, aby všichni hráči rychle pochopili, že rozdíl mezi první ligou a Superligou je opravdu zásadní.“

Sezónou jste prošli jako nůž máslem, o čemž hovoří jediná prohra se Znojmem. Umíte vyjmenovat tři důvody, proč jste byli tak dominantní?
„Tři důvody budu hledat těžko. Je to o dlouhodobé práci, u týmu jsem už šest let a celou dobu se nám daří budovat tým kolem původního jádra, vždy se nám povedlo přivést maximálně dva, tři hráče během jedné sezóny a zapracovávat vlastní odchovance.

Především je to o pracovitosti hráčů, chutí zlepšovat se, naslouchat a věřit. Pro mě je důležité především to, jaký je hráč lidsky a jak zapadne do týmu. A v tomto směru máme opravdu štěstí, jak v týmu zatím funguje chemie, nasazení hráčů a jejich touha vyhrávat. Pokud tým vyhrává, vždy je to zásluha hráčů, kteří to na hřišti musí odbojovat, odbránit a nastřílet branky.

Je to o poctivém tréninku a v tomto směru velká spokojenost s tím, v jakém tempu a nasazení probíhaly tréninky v celé sezóně. Úplným základem je mít široký kádr se zdravou konkurencí.“

Celá sezóna se nesla ve znamení velké vlny, přesto. Kdy bylo Vašemu týmu nejhůře?
„To je těžká otázka. Určitě se nám moc herně nepovedl začátek sezóny, ale vždy jsme to nějak silou vůle urvali. Pak přišel výprask od Znojma, přesně když jsme to potřebovali, kdy jsme hráli příliš otevřenou partii. To byl tvrdý direkt a od té doby spokojenost nejen s výsledky, ale i s herním projevem.

Odehráli jsme spoustu těžkých utkání, všichni soupeři se nás chtěli vytáhnout, a to nás dále posouvalo vpřed. Opravdu v této sezóně budu těžko hledat moment, kdy nám bylo nejhůře, ta prohra se Znojmem určitě bolela nejvíce.“

Ve třetím finálovém utkání jste se dostali do pozice, kterou jste prakticky neznali. Měl jste obavu, jak tým zareaguje?
„Pokud myslíte stav po první třetině 0:4 a pak během hry ještě 1:5, tak jsem byl celkem v klidu, věřil jsem našemu týmu, že si s tím poradíme. Musím pochválit Kladno, jak zvládlo svou cestu play off, neskutečně se zvedli a ve včerejším zápase předvedli nejlepší výkon. My jsme to nepodcenili, ale Kladno hrálo prostě tak dobře, že zaslouženě vedlo.

V kabině se po první třetině nekonala žádná bouře, ale v klidu jsme si řekli co dál a kluci to splnili do puntíku a ukázali jsme svoji herní i týmovou kvalitu. Samozřejmě, že dlouhodobě pracujeme na tom, abychom byli schopni hrát pod tlakem nepříznivého výsledku, špatných rozhodnutí rozhodčích, nebo domácího publika. I když včera tam zbytečná vyloučení přišla a zápas jsme si tak zkomplikovali.“

Nakonec ale přišla velká otočka. Co to o týmu vypovídá?
„Vypovídá to o vnitřní síle, týmovém výkonu a vynikajících individualitách, které to v důležitém okamžiku dokážou vzít na sebe. O tom, že ten tým umí vyhrávat a nevzdá se, že se nerozsype, když se mu nedaří. O trpělivosti a víře, že dokud není konec, tak se s tím dá něco udělat. Musím pochválit i hráče, kteří do zápasu nezasáhli a skvěle podporovali svoje spoluhráče, i když se nám nedařilo. A to prostě není samozřejmost, zažil jsem spoustu týmů, které se v takový moment rozhádají, a to už se pak dá cokoliv těžko otočit.“

Individuálně ve Vašem týmu vyčnívá Jakub Černý. Ten už má za sebou několik angažmá v nejvyšší soutěži, vyjde jeho hvězda v Livesport Superlize až nyní?
„Jeho hvězda září už dlouho a moc bych mu přál, aby se mu stejně dařilo v dalších sezónách. Podle mě je to prototyp hráče, který už si dlouho zaslouží větší pozornost a neprávem byl opomíjen a nedostalo se mu větší šance to ukázat. Je to poctivý pracovitý kluk s talentem, který si to navíc vše musel poctivě odmakat. Ale takových hráčů máme v týmu víc a bude jen na nich, jak se ukážou v další sezóně, která pro ně může být průlomová, ale stejně tak může skončit velkým zklamáním. A to v podstatě platí pro celý tým.“

Svůj osobní příběh dopíšete návratem na superligovou scénu také Vy osobně. Těšíte se? Věřil jste, že superligové angažmá ještě přijde?
„Můj osobní florbalový příběh už je dlouhý a byl jsem přesvědčený, že superligovou scénu budu už sledovat pouze z komentátorské televizní židličky. Jsem pracovně velmi vytížený a vše to skloubit dohromady je skoro nemožné. Ale florbalový osud tomu chtěl jinak.

Včera večer jsem se musel opravdu smát, protože superligové angažmá jsem ukončil právě na lavičce Kladna, při mé nejhorší trenérské štaci. A po šesti letech, jsem se do Kladna vrátil a po parádním zápase se mám vrátit do Superligy s týmem, se kterým jsme se tam vyšplhali až skoro ze dna florbalových soutěží. Takže nezbývá než poděkovat mým hráčům, že mi to zase pěkně zavařili.“ (směje se)

Autor: Michal Dannhofer