Ultimátní bitva dvou ostravských týmů. Souboj, ke kterému se roky před kulisami O2 Arény schylovalo. Není je realitou, v ženském Superfinále se proti sobě postaví FBC Ostrava a Vítkovice. Trenér Vítkovic Jiří Velecký před Superfinále říká, že jeho týmu se dařily poctivé kroky a je připraven si titul vzít zpět.
Pane trenére, po loňské absenci se Vítkovice představí v Superfinále. Je velkou úlevou, že se povedlo splnit tento cíl?
„Úlevu žádnou necítím, ještě není po sezóně a my ji chceme určitě ukončit vítězstvím. Teď to naopak teprve graduje. Samozřejmě jsme chtěli semifinále vyhrát, byla to těžká série. Tatran se nám uměl svou hrou dostat pod kůži, my jsme nikoliv vždy působili na hřišti tak, jak bychom měli a k tomu některé holky Tatranu předvedly opravdu vynikající výkony, zejména brankářka Šolleová. Na druhou stranu jsme čekali těžké zápasy, boje na doraz, jak to v play off má být, a to se splnilo.“
Ptám se především s ohledem na první utkání proti Tatranu, kde jste nepodali dobrý výkon a poprvé v sezóně prohráli. Co bylo špatně?
„Náš tým možná vypadá z venku strašně nabušeně, zejména díky základní části, ale ta je o něčem jiném než play off. Před sezónou se u nás vyměnilo hodně hráček, pro mnohé to letos bylo první play off a jiné zase musí stále ještě dorůstat do takových zápasů, kdy soupeř dá na hřiště maximum obětavosti a najednou je tempo a odhodlání a tím i prostor pro vlastní hru zcela jiný, než v běžném zápase. My jsme se toho v tom prvním zápase lekli, začali pak být i vyloženě hloupí a výsledek se dostavil.“
Upřímně, Vaše hra byla hodně blízká tomu, jak jste se prezentovali v loňské semifinálové sérii s FBC, kterou jste prohráli. Měl jste obavy?
„Obavy ne, byli jsme jen hodně a naštěstí se ukázalo, že zdravě, naštvaní. To, že naše zápasy jsou často o dobývání branky soupeře, v podstatě plyne z naší hry, kterou se snažíme hrát a soupeře na hřišti přehrát. Jenže jsme byli jaloví v zakončení, málo obětaví a žádný soupeř si tam nedá v play-off góly sám z úcty k tomu, co jste zahráli v základní části. Od druhého zápasu jsme do toho šli daleko více od podlahy a ukázali si, jak hrát.“
Co bylo ale tentokráte jinak? Očekával jste takto těsný průběh série?
„Vyhráli jsme 4:1 na zápasy, to je v semifinále play off dobře odvedená práce. Výsledky zápasů byly celkem těsné, ale kdy jindy by měly být těsné než v semifinálové sérii. Samozřejmě netvrdím, že mě neštve naše produktivita, kdy aspoň v nějakém zápase jsem čekal, že už se musí holky rozstřílet a nestalo se. No, ale ještě na to máme jeden zápas.“
Vás osobně čeká na střídačce osmé Superfinále, z toho pět bylo vítězných. Jak se na tento svátek florbalu těšíte?
„Nechci říct, že se netěším. Je to finále ročního snažení, takže se těším. Ale Superfinále jsem od začátku příliš nefandil a postupem času ho začal nesnášet. A to nechci řešit ten cirkus okolo, to že hrajeme ostravské týmy proti sobě v Praze a podobně. Beru to jen čistě z hlediska týmu. Celý rok jej nějak budujete a připravujete, protože chcete titul. Poslední krok je ale Superfinále, jeden zápas, kde najednou je všechno úplně jinak. V sezóně máte kádr, který dře a těží z nějaké vyrovnanosti, možnosti rozložit síly, reagovat i hráčsky na to co se během sezóny nebo play-off sérií děje. V superfinále to najednou nemá smysl takhle vést, musíte tam nacpat pár statečných, co obstojí, spoustě hráček v kádru v podstatě ukřivdit a pak čekáte, co se stane. Jestli se třeba někdo zrovna den předem nenachladí a nebude mu zle anebo třeba jak ten tlak okamžiku dolehne i na rozhodčí a co se tam vše na hřišti stane. A ikdyž se může namítat, že i v sérii může dojít na zlatý, pátý či sedmý zápas, kdo z koho, tak právě, že to byla série, tak to mělo nějakou historii a něco ukázalo, respektive se hodně věcí muselo stát. Nicméně Superfinále tu je. Je to jak to je, takže je to výzva a pro vítězství musíme udělat vše.
V Superfinále se utkáte s FBC Ostrava. V sezóně jste FBC třikrát ze tří zápasů porazili. Kdo je favoritem Superfinále?
„Když se na to podívám komplexně. FBC před sezónou udrželo kádr, a navíc investovalo do významných posil jako Denisa Kotzurová nebo Laura Chúpeková. My jsme přišli o kapitánku Betku Ďuríkovou, která odešla do Švédska, Lucka Cholinská, která pro nás byla klíčový centr, se vrátila do Olomouce. Naopak se k nám vrátily Míša Šponiarová nebo Zuzanna Krzywak, které přinesly zkušenosti a zapracovávali jsme nové mladé talentované hráčky, jiné zase dostávaly stěžejnější role. Takže před sezónou byl na papíře favorit v podobě FBC už jen pro to, že drží stejnou sehranou herní linii.
Druhá věc je, že z loňska má celý jejich kádr zkušenosti s 02 Arénou, což je přeci jen extrémní prostředí a dokáže to s hráči a hráčkami dělat pořádné psí kusy. Z našeho týmu si na 02 Arénu a titul v ní pamatují už jen dvě hráčky. Ale právě pro to, že v sezóně se nám povedlo mnoho kroků i výsledků, které jsme chtěli a poctivě si pro to jdeme a máme odhodlání vyhrávat, tak jsme rozhodně připraveni, si titul vzít a věřím, že holky si vzájemně dají tu správnou sílu a víru a my jim na lavičce poradíme, jak to dotáhnout.“
Autor: Michal Dannhofer
