Dluhy vězně Ondřeje Kašpárka: Nejhorší je ponížení. Ztratil jsem slovo i za Marka Jarocha

Vždycky měl velké ambice a chtěl být vidět. Válel florbal za Litvínov a sáhla po něm i pražská Sparta. V extralize dal ve 25 zápasech 25 gólů. Prostě superstřelec! Pak se po něm slehla zem. Co se stalo s „Kašpim“? Zavřeli ho… Po 33 měsících je zpět. A zase se oblékl do pruhovaného. Tentokrát ale žlutočerně – dresu Bivoje.

Navenek byl sympaťák, populární frajer, všude ho bylo plno. Úspěšný byl na florbalovém hřišti, lámal srdce dívek. Sám měl ale těžké problémy. Roztočil peníze, začal si půjčovat a pak se spirála dluhů stala neúnosnou. Následovaly podvody, zpronevěra, trestní oznámení, lži, policejní výslechy, soud…

V létě roku 2010 se za Ondřejem Kašpárkem zabouchla vrata věznice. Vyfasoval víc než 5 let! Definitivně vyšlo najevo, že nebyl zrovna beránek. Žil příběh doktora Jekylla a pana Hyda.

Do vězení přišel sám, což není v současné době zcela běžné, jak ukazují různé případy. Kontakty se světem venku, se svobodou, na které si život doslova užíval na úkor druhých, udržoval jen prostřednictvím dopisů.

Na odpovědi musel mnohdy čekat. On měl času dost, jeho kamarádi, zaneprázdněni rychlým životem na svobodě, tolik času neměli. Někdy mu také nepřišla odpověď žádná.

Pokud dostal krátký „opušťák“, aby se nadýchal svobody, neváhal a vyrazil na florbal. Dvakrát byl na zápasech Sparty, za kterou hrával. Pokaždé to bylo s Tatranem, poprvé v únoru 2011 a podruhé v říjnu 2012. „Poznal mě tehdy Marek Deutsch i gólman Tomáš Kafka, kterému jsem psal dopis do Švédska, když chytal za Balrog. Byl tehdy náhradník a tak měl asi čas koukat po tribuně,“ směje se.

Tomáš Kafka, Ondřej Kašpárek, Milan Fridrich

I Kafka byl jedním z těch, kteří mu na dopis neodpověděli. „Poděkoval mi za dopis a omluvil se, že mi nedokázal odpovědět. Ale já se fakt nezlobil. Měl jsem radost, že mi šel naproti, že na mě nezanevřel,“ říká Kašpárek. Koneckonců, když hrál svůj poslední extraligový zápas, nastoupil právě proti Tatranu a Kafka byl tehdy také na střídačce. Bylo to 13. března 2010. Skoro na den přesně 3 roky poté opustil drahonickou věznici.

Florbalové prostředí pro něj zůstalo oázou, kam se mohl vrátit. A i když trochu záviděl těm, kteří na začátku roku 2013 dostali amnestii, návratu na svobodu se také dočkal: jen 3 měsíce poté mu vypršela polovina trestu a dostal propustku. „Jsem rád, že mě lidé přijali a dali mi šanci. I když samozřejmě ne všichni. Je mi jasné, že mě okolí nebude plácat po ramenou. Pro mnohé zůstanu jenom zloděj. Každý má právo na názor. V klubu jsem ale třeba od spoluhráčů dostal podporu. Takovou příležitost nedostávají všichni,“ ví moc dobře.

Ondřej Kašpárek

I proto bezprostředně po propuštění zamířil na florbal. V pondělí odpoledně byl ještě za mřížemi, ale navečer už stihl trénink a v úterý byl aktérem 5. čtvrtfinále 1. ligy mezi Pardubicemi a svým Litvínovem. Ve vězení šanci zahrát si florbal neměl.

I když se na hřiště nedostal, nelitoval. „Slyšel jsem od pár lidí, že jsem mohl jít aspoň na buly, nebo na pár minut do hry. Samozřejmě, mrzelo mě to, ale asi je to tak lepší. Zase jsem si uvědomil, že musím od nuly. Nesnáším letní přípravu, ale letos na ní budu a opravdu si ji užiju,“ plánuje.

Na život ve vězení ale nezapomene. „Chci svou nápravu dokázat a ne o ní mluvit,“ přemýšlí. Nepatřil mezi problémové vězně a po polovině trestu se dostal na svobodu. V průběhu jeho pobytu za mřížemi se do vězení dostal i Marek Jaroch. Zatímco Kašpárkova případu si média skoro nevšimla, bývalý šéf SSK Future se stal známým i pro lidi, kteří florbal neznali.

Pro mladý sport to nebyla kdovíjaká reklama. Ondřej Kašpárek ale se svým florbalovým kolegou soucítil. „Spousta lidí se od něj odvrátila zády, ale my jsme se ocitli na jednom místě. Navzájem jsme si dodávali podpory. Předtím jsme se přitom neměli moc v oblibě. Já hrál za Spartu, on vedl Future a byly to ostré boje,“ vzpomíná.

Marek Jaroch

S Jarochem se nepotkali, i když je v jednom období možná od sebe dělilo jen pár metrů. „V době, kdy jsem byl v pankrácké věznici. Ale neviděli jsme se,“ vypráví Ondřej Kašpárek.

Sám měl trochu náskok a nezastírá, že se snažil pomoct. To nejhorší, čeho se ve vězeňském prostředí může člověk dočkat, je totiž ponížení a dlouhé čekání na jeden okamžik. „Spousta věcí se přehlíží a dozorci s tím nic neudělají. Viděl jsem, jak se na vězně plive, nebo dokonce lije kýbl s močí,“ popisuje.

I proto se snažil za člověka z branže ztratit slovo… „Nebudeme si nalhávat, že člověk s obviněním, jaké má Marek, to může mít ještě horší. Svými dopisy jsem se snažil kontaktovat významně starší vězně, které jsem znal a snažil se mu v rámci možností pomoci,“ líčí Kašpárek.

Z vězení je venku jen na podmínku. I proto ví, že průšvihů bylo dost a teď nastal čas splácet dluhy. Mezi lidmi jich má dost. „Řeším, jak v současné chvíli odškodnit poškozené. Komunikuju s lidmi, nebudu se před nikým schovávat,“ vysvětluje své předsevzetí.

Jeden dluh ale už nesplatí… V době, kdy byl za mřížemi, mu zemřela maminka, která ho psychicky držela nad vodou. „Nikdo nepochopí, jak mi bylo. Ona byla opravdu oporou, čerpal jsem z jejích dopisů a častých návštěv motivaci,“ říká smutně.

V jednom má naprosto jasno. „Vím, že se do vězení už nechci vrátit. Chci lidem a hlavně své rodině ukázat, že jsem slušný člověk.“

Ondřej Kašpárek v duelu s Tatranem (březen 2010)

A plány má samozřejmě i florbalové, i když prý zatím není čas o nich přemýšlet „Nejdřív si musím urovnat svůj život, najít si práci a až potom budu přemýšlet o tom, jestli a jak hrát,“ plánuje.

Vlastně ještě neví, kde by chtěl příští sezonu být. „Litvínov je srdeční záležitost, ale nebudu zastírat, že mě láká i Sparta, kde jsem dostal šanci v extralize. S manažerem Vaškem Culkou jsem se ale ještě vůbec nebavil a ani nevím, jak by mě po tomhle průšvihu přijali,“ přemýšlí Kašpárek.

Pokud by se ale Pražané letos mezi elitou nezachránili, asi bude mít jasno. „Nedokážu si představit, že bych někdy bojoval proti Bivoji!“

Autor: admin