Vladimír Fuchs patří mezi největší legendy střešovického Tatranu. Nově v něm bude působit jako hlavní trenér extraligových žen, a to společně s Pavlem Hudíkem. V rozhovoru pro Florbal.cz říká, že se těší na trénování žen Tatranu jako týmu, ale také si uvědomuje, že přechod do nejvyšší ženské soutěže nebude snadný.
Pane trenére, po letech se vracíte do Tatranu Střešovice v pozici trenéra. Jaký je to pocit?
„Pocit je to dobrý, protože to cítím jako určitou výzvu a jsem rád zkrátka rád, že v Tatranu Střešovice můžu v takové roli působit. Rozhodnutí se událo na základě několika faktorů a těší mě, že jsem k němu dospěl.“
Pro své trenérské působení jste zvolil ženský florbal. Dlouhodobě jste působil v BLACK ANGELS. Co Vás k ženskému florbalu přivedlo?
„Původně to bylo úplně jednoduché: mám dům na Praze 9, kam jsem se přestěhoval a dcera zde začala hrát florbal ve škole. Poté, před nějakými osmi lety, začala hrát florbal v Blecích, a tak jsem postupně jsem začal trénovat i já. Nejprve jsem jenom vypomáhal, následně jsem celý tým, kde dcera hrála, jako trenér převzal. A vlastně celou svou „novodobou“ trenérskou kariéru jsem tak strávil u ročníku dívek 2006/2007 s drobným přesahem do okolních kategorií. A ještě dodám, že mě trénování této kategorie vždy ohromně bavilo.“
Nabízí se jednoduchá otázka: Je Váš příchod do Tatranu spjat s tím, že se BLACK ANGELS v Extralize žen nakonec neobjeví?
„Určitě to byl jeden z impulsů, byť možná nepřímý. Mezi dívky ročníku 2006 u Bleků patří více velmi dobrých hráček. Některé se už v průběhu loňského ročníku začaly objevovat na reprezentačních akcích nově tvořeného týmu juniorek. A bylo jasné, že mají ambice nakouknout i do nejvyšších pater ženského florbalu včetně extraligy.
V BLACK ANGELS Extraliga žen z určitých důvodů nevyšla, bylo stále více zřejmé, že některé hráčky budou mít tendenci to zkusit jinde. To byl určitý zlom a impuls, který jsem takto využil i pro své osobní rozhodnutí. Není to ale primárně o tom, že bych toužil po elitním florbale, je tam více faktorů. Myslím si ale, že já i tým jsme již potřebovali další impuls a odcházím v pravý čas. Ale loučení po tolika letech nebylo lehké.“
Situace je prezentována tak, že společně s Pavlem Hudíkem budete hlavní trenéři, Marek Michálek pak asistentem, který rovněž povede juniorky. Jak máte rozděleny kompetence?
„Naznačuje to už samotné rozdělení. Marek Michálek nám bude hodně pomáhat a bude mít roli asistenta. Bude mít také roli v doplňování a prolínání hráček do extraligového týmu z nižších kategorií. My dva s Pavlem Hudíkem budeme mít na starost tým jako celek a zajištění jeho sportovní přípravy.
Už jsme spolu samozřejmě opakovaně probírali, jak si práci rozdělíme i s Pavlem. Pavel Hudík bude mimo jiné reprezentovat kontinuitu, protože už u týmu působil a já budu přinášet naopak některé nové prvky a vstupy.
Určitě necítím žádný potenciální kompetenční spor. Široký realizační tým byl naopak vlastně mou hlavní podmínkou, protože v civilním životě působím na vysoké manažerské pozici a vím, že času na florbal nemůžu obětovat tolik, kolik by bylo na této úrovni potřeba. Dobré složení realizačního týmu ale může toto plně kompenzovat. Takže dva hlavní trenéři a asistent byla má zásadní podmínka pro působení v Tatranu.“
Jak byste popsal svůj trenérský styl?
„To se hůře řekne. (směje se) Ale určitě patřím k trenérům, kteří hru prožívají, vidím detaily hry, baví mě taktický přístup a společná práce všech hráček na hřišti. Myslím si, že mám hodně komplexní profil. Pohled hráče, ze své dlouholeté hráčské kariéry a zkušeností z vrcholového florbalu, pohled trenéra s praxí a také určitou odborností a metodickým záběrem. Dalším pohledem je výrazná zkušenost analytická, kterou jsem získal jako dlouholetý komentátor vrcholových zápasů. A určitě mohu uvést již zmíněnou praxi manažerskou, kdy jsem v životě měl to štěstí, že pracuji s týmy lidí. Myslím si, že všechny tyto role a životní zkušenosti se pak prolnou v určitém momentu a mohu z nich těžit v každé své roli – samozřejmě i jako trenér v nové pozici. Z toho všeho pramení můj styl, který sice nedokážu zcela charakterizovat, ale určitě není moc situací které mě na lavičce překvapí.
Uvědomuji si také, že jsem teď působil více let jako dívčí trenér a nyní budu trénovat tým žen. Se vším respektem si tak musím novou roli navnímat a naladit se určitě na jiný typ vzájemné komunikace i level florbalu.“
Extraliga žen má za sebou turbulentní jaro, nakonec se bude hrát s jedenácti týmy. Co od soutěže očekáváte?
„Přiznám se, že na proces tvorby soutěže jsem vůbec nekoukal. Těším se na trénování žen Tatranu Střešovice jako týmu. Pro mě bylo daleko důležitější to, jak ten tým vypadá než to, kolik týmů bude soutěž hrát. Jedním z argumentů, proč jsem tuto pozici přijal je fakt, že tým je poměrně mladý a tím pádem jsou hráčky motivované a chtějí na sobě pracovat. Mají energii a motivaci. Těším se na to, že budeme něco budovat a nedíval jsem se na to prismatem, kolik týmů v soutěži letos bude. Ale pokud chcete znát můj osobní názor, tak já jsem dlouholetým zastáncem spíše zužování elitních soutěží žen, to platí i o juniorské nejvyšší soutěži.
Jaké máte s týme v této soutěži ambice?
„Vím, že se v nějakých rozhovorech a jiných médiích objevily třeba úvahy o titulu. Ještě si ale budeme nastavovat cíle podle toho, jak to bude v létě vypadat, abychom byli realisté.
Víme už nyní, že bude odcházet Vendy Beránková a řeší se jeden dva další odchody. I když nám ale tímto mizí velká osobnost, já to nevidím zle. Protože máme také hodně silné mladé jádro, které zase bude o rok zkušenější a bude to o té práci, kterou odvedeme. S ohledem na to, že soupeři tyto týdny také hlásí různé příchody a odchody třeba do zahraničí, tak teď asi v červnu nejde říct, jaké budou ambice. Samozřejmě vím, že loňská sezóna byla s výborným výsledkem a i výkony. Na to určitě chceme navázat. Nechci tady pouštět teď nějaké odhady cílů. S týmem si je nastavíme a půjdeme za nimi. Já osobně jsem přišel se střednědobým výhledem dalšího rozvoje hráček, naší hry a kvalitním výkonem podložených výsledků.
Samotná soutěž bude asi mít opět užší špičku, kde se budou odehrávat vyrovnané zápasy mezi cca 4-5 týmy a bude také skupina týmů, které budou za špičkou více zaostávat. Co jsem navnímal jako divák, tak Extraliga žen byla v posledních letech právě taková a nemyslím si, že to bude v příštím ročníku významně jinak.“
Autor: Michal Dannhofer
