Natálii Martinákovou čeká pikantní premiéra v roli hlavní trenérky na Champions Cupu. Její Zug totiž vyzve Vítkovice, za které hrála nejen ona, ale také Ivana Šupáková s Denisou Ratajovou. V rozhovoru pro Florbal.cz bývalá česká reprezentantka říká, že přicházet na ostravskou Dubinu pro ni bude vždy speciální a těší se na souboj Česko proti Švýcarsku.
Zug United povedeš do čtvrtfinále Champions Cupu v novém formátu. Jak se na dvojzápas se svým bývalým týmem těšíš?
„Těším se logicky hodně, druhá zkušenost s Pohárem v Ostravě. Ale bude to první Pohár mistrů, na který se připravuji z trenérské pozice, což je jako premiéra vždycky jedinečný zážitek. Vítkovice svůj tým od mého odchodu poměrně výrazně obměnily, ale přicházet zpět na Dubinu pro mě bude vždycky speciální. Jsem taky opět zvědavá na reálné poměření sil Švýcarsko vs. Česko, letní turnaje nikdy neukazují ten reálný obrázek.“
Jak vnímáš nový formát turnaje?
„Asi budu zase charakteristicky velmi upřímná. (směje se) Nejsem fanouškem nového formátu. Chápu, čeho se Mezinárodní florbalová federace snaží docílit, ale nemyslím si, že je na to florbal ve správném stádiu. Za mě je to neuvěřitelná finanční zátěž, která je ale vlastně nedomyšlená. Také je z mého pohledu velká škoda, že národní soutěže i přes Pohár mistrů nadále běží. Rozumím, proč běží, i vzhledem k MS v prosinci bude liga už tak velmi náročná, ale je to škoda. Minimálně ve Švýcarsku by se přišlo na tyto zápasy aspoň 50% hráček L-UPL (švýcarská nejvyšší ženská soutěž, pozn. aut.) podívat a udělat solidní atmosféru.“
Příběh, který se píše za tímto soubojem, je zřejmý: jako hlavní trenérka vedeš Zug proti svému bývalému týmu, navíc za něj hrají hned tři české reprezentantky, z toho Denisa Ratajová s Ivanou Šupákovou mají za sebou historii rovněž ve Vítkovicích. Je to z tohoto pohledu speciální?
„Určitě je to pikantní, to můžu potvrdit. Probíraly jsme to s Doli a Šupou několikrát už během letní přípravy a všechny se na to moc těšíme. A troufnu si říct, že i Řepa je na svůj velkolepý návrat na palubovku Dubiny velmi při chuti.“
V létě Zug vířil přestupové vody a zřejmě by teď měl být nejlepším švýcarským ženským týmem. To s sebou jistě přinese také tlak na výsledky. Cítíš jej na sobě?
„Tlak tam samozřejmě je, to je s takovou soupiskou a takovými ambicemi naprosto jasný výstup. Nepřijdu si jím ale svazovaná nebo nějakým způsobem pod velkým mentálním stresem. Už jsem se za ta léta u florbalu o sobě naučila, že se mi naopak pod tlakem pracuje nejlépe. Jak se s tím já, realizační tým a hráčky popasujeme, to už je druhá věc, ale jsem velmi optimistická. Ve finále Supercupu jsme ukázali, že kvality máme a že i příprava s mentálním trenérem nese své ovoce. Věřím, že jsme na správné cestě.“
Na druhou stranu, pražský Czech Open se týmu asi objektivně nepovedl a nepostoupil ze základní skupiny. Bylo to zklamání?
„Zklamání asi svým způsobem ano, přece jen je tým velmi hladový po titulech a úspěchu. Sehráli jsme dobrá utkání, paradoxně asi nejlepší bylo to přátelské s národním týmem před turnajem. Byli jsme v Praze ale celý týden, před turnajem jsme absolvovali kemp, takže už jsme toho měli dost v nohách a hlavách. Czech Open je dost speciální, dal mi hodně prostoru vyzkoušet všechny možné formace a hráčkám se ukázat a říct si o své pozice, to byl asi nejdůležitější výstup.“
Co si myslíš, že bude proti Vítkovicím rozhodovat?
„Taktická připravenost bude jako vždycky důležitá, jejich systém by nám mohl sedět. Samozřejmě také to, jak zvládneme udržet jejich individuality pod kontrolou, ale především naše efektivita a obecně hra. Ve finále je to jen a jen o tom, co předvedeme my.“ (usmívá se)
Autor: Michal Dannhofer
