Pražský Chodov zvládl utkání dvou neporažených týmů v Livesport Superlize, po čtyřech odehraných zápasech má jedenáct bodů a aktuálně soutěž vede. Podle obránce Davida Horkého se jedná o super vstup, který jeho týmu dodává sebevědomí, ten ale také bere soutěž zápas od zápasu.
Florbalistům Chodova se vstup do nejvyšší mužské soutěže porazil, po výhře na Dubině se osamostatnili na prvním místě tabulky. „Určitě to zní dobře, když se to takto řekne. V minulé sezóně to byl pravý opak, po třech zápasech jsme měli nula bodů, byť jsme měli také těžší los. Ale je to super, máme sebevědomí, v prvních třech zápasech jsme nastříleli hodně branek, takže super. Dneska jsme věděli, že to bude mnohem těžší utkání, že se musíme zaměřit především na obranu, přesto jsme dostali šest gólů, což je docela dost. Nebyly to ale úplně branky, že by nás Vítkovice přehrály, spíše se musíme poučit z našich chyb. Ale jak říkáte, je to super vstup,“ hodnotí bek David Horký.
Kromě Vítkovic Chodov porazil také Pardubice nebo Českou Lípu, což lze označit za „povinná“ vítězství, pokud chcete držet krok s nejlepšími týmy. „Samozřejmě máte pravdu, ale na druhou stranu říct „povinné body“, když se hraje třeba s Lípou, která je tabulkově níže, tak samozřejmě víte, že byste tam měli vyhrát, ale pořád je to obrovsky těžké: tribuna je tam hodně blízko a fanoušci jsou horliví, když to tak řeknu. Ale je to tak, proti Pardubicím to také nebylo lehké utkání, dneska se to ve Vítkovicích sešlo, super,“ má respekt pro všechny soupeře.
Řeší se na Chodově, kam až to tým okolo hlavního trenéra Davida Podhráského může dotáhnout?
„Na rovinu: dotáhnout to můžeme kamkoliv, řekněme si to. Ale my si takové dlouhodobé cíle moc nedáváme, snažíme se jít zápas od zápasu, zlepšovat naši hru a naše věci, soupeře neřešíme. Samozřejmě, přípravu máme, ale jdeme zápas od zápasu a uvidíme, co se stane na konci sezóny,“ usmíval se Horký.
Sám si proti Vítkovicím připsal deset sekund před koncem prodloužení vítězný gól, když prošel celé hřiště a gólově zakončil prodloužení, které připomínalo spíše šachovou partii. „Upřímně jsem ani nevěděl, kolik zbývá. Věděl jsem, že je nějakých 30-40 vteřin do konce, něco takového. Marek Matejčík mě šel napadat za bránu, můj jediný úkol byl, abych se nedostal do housky, aby mě nezatočil k mantinelu, takže jsem se snažil se otočit a když už jsem se dostal před něj, tak jsem se snažil mu utéct. Pak se ale přede mnou ta situace otevřela a já jsem vlastně pokračoval rovně. Tehdy jsem to začal řešit, nic naplánovaného to nebylo,“ uzavřel David Horký.
Autor: Michal Dannhofer
