Před týdnem byl Martin Kisugite oficiálně oznámen jako nová posila Střešovic. Tatran tak přivítal ve svém kádru velezkušeného hráče se zkušenostmi ze zahraničí i s velkými reprezentačními bitvami. V rozhovoru pro Florbal.cz se 29letý obránce ohlíží za letním vývoje jeho angažmá v Bohemians a následném rozchodu s klubem, jehož je odchovancem.
Jak se vlastně zrodil váš přestup do Tatranu?
„Přestup se rodil vlastně celé léto. Z titulu mé práce jsem strávil část léta na několikadenních pracovních výjezdech do zahraničí a v klubu bojoval s tím, že je to součást práce, do které drtivá většina hráčů v České lize musí chodit a že je lepší si tyto nutné výjezdy odpracovat mimo sezonu. Už po mém loňském návratu do Česka po několika letech v zahraničí jsem jasně deklaroval, že přicházím do věku, kdy člověk musí brát ohledy i na pracovní uplatnění. Do toho jsem se po intenzivním konci pro klub rekordní sezony cítil florbalově lehce vyhořelý.“
Co se dělo dál?
„I přes specifické léto se slabší docházkou, což nijak nezakrývám, jsem na konci léta splnil všechny kondiční testy, ke kterým jsem byl připuštěn (asi třetina celkového počtu), což je neoddiskutovatelný fakt. Zbylé dvě třetiny jsem neabsolvoval, nejvyšší vedení klubu mi totiž poslalo dopis, že mě vyřazují z kádru A týmu a že se mám připravovat individuálně. Jako preferovanou variantu mi vedení nabídlo můj prodej jinému klubu s tím, že mi rádi pomůžou s oslovením potenciálních zájemců.“
Ještě jste však zkusil variantu setrvání v Bohemians…
„S Bedlou (trenér Michal Jedlička) jsme přesto sedli a v koordinaci s kabinou se dohodli na harmonogramu mého návratu do týmu. Doufali jsme, že sportovní rovina bude ta hlavní. Přišel jsem i s platovým kompromisem, ale zbytečně. Po další schůzce bylo definitivně jasné, že pro vedení varianta mého setrvání není reálná. Začal jsem tedy řešit nabídky jiných klubů. Utíkala mi sezona a já chtěl hrát v klubu s nejvyššími ambicemi. Nakonec jsem se z několika důvodů rozhodl pro nabídku Tatranu, je to kvalitní prostředí, kluky znám i z reprezentace a celkově to do sebe zapadlo. I přesto, že mě strašně mrzí, že jsem kariéru nemohl dohrát v Bohemians, tak jsem strašně hladový po úspěchu s Tatranem. Beru to tak, že se v kariéře stávají i tyto věci.“
Těšíte se na novou výzvu ve Střešovicích?
„Strašně moc. Kádr je možná až přeplněn mladými talenty a je tu i zajímavý mix zkušenějších hráčů. Uvidíme, do které lajny zapadnu, ale už podle absolvovaných tréninků jsem měl možnost vidět, že všechny 3 lajny jsou extrémně našlapané a každá může rozhodnout daný zápas.“
Z Tatranu před sezonou odešel Ondřej Němeček. Mohl byste teoreticky zastat jeho roli, jelikož se jednalo o klíčového obránce Střešovic?
„Plnohodnotně nahradit Óňu je samozřejmě nemožné. Ale pokud bude moje role v první lajně, tak bych do ní chtěl přinést kvalitní rozehrávku, dobrou hru pod tlakem a obecně přehled na hřišti. Tak, aby se Marek Beneš s Matějem Havlasem a Tomáš Hanák mohli soustředit na finální fázi hry a nemuseli se tolik vracet do rozehrávky.“
Jaké cíle si osobně dáváte do zbytku sezony a co byste rád dokázal s týmem?
„Osobní cíle mám s Tatranem jen ty nejvyšší. Zkrátka být oporou v týmu, který patří na špičku ligy. S Tatranem nemůžeme mít nižší cíle, než je titul, potažmo zisk poháru.“
Prošel jste zahraničním a máte hodně reprezentačních startů, Tatran má navíc mladý kádr. Bude vám z tohoto pohledu sedět pozice zkušenějšího hráče a mentora v týmu?
„Role mentora mi sedí, budu jen rád, když za mnou někdo z mladších kluků přijde, abychom probrali například vybranou situaci z posledního střídání nebo uplynulého zápasu. Myslím, že v loňském roce to v Bohemce fungovalo velmi dobře, s mladými hráči jsem se snažil hodně pracovat. Navíc jsme s Bedlou rozebírali například i přípravu na soupeře nebo se radili i během přestávek mezi třetinami.“
S Tatranem si zahrajete semifinále Poháru mistrů, ve kterém nastoupíte proti Wileru. Jak se na konfrontaci se švýcarským florbalem těšíte?
„Na semifinále Poháru Mistrů se extrémně těším. S tím, jak se zapojuji do týmu, tak jsme s trenéry probírali, že by to měl být ten nejbližší vrchol, ke kterému směřujeme. Byť je Wiler takticky vyspělým týmem, který ví, jak hrát tyto důležitá utkání, tak do toho dvojzápasu jdeme se sebedůvěrou a věříme, že ukážeme, že jsme lepším týmem. Byť k soupeři přistupujeme s pokorou a uvědomujeme si jeho sílu, tak věříme, že postup je v našich silách.“
Autor: redakce
Je neskutečné, kam až je vedení Bohemky ochotné dojít a ztratit legendu klubu
Naopak je musím pochválit. Jen kvůli toho, že je klubová legenda, co se v cizině rozežrala si mají nechat likvidovat klubový rozpočet vesměs stvořený z příspěvků děcek? Je to typický problém florbalu v Česku. Chce moc, ale nechces už dát, přičemž věk nezastaví, leda by se tomu věnoval odpovědně naplno.
Tak to by mě zajímalo, kolik z toho klubového rozpočtu stvořného z příspěvku děcek v bohemce dávají na hráče 😀 docela si myslím, že až tolik ne a že jsou ochotni vyhodit dobré hráče za pár tisíc měsíčně jen proto, že florbalu neobětují vše, logicky, když už například pracují, to je fakt bohemácká potupa a výsměch. Jasně, že musí být kompromis mezi pracovním a volnočasovým životem hráče. V opačném případě, při úrovni profesionality florbalu v čr, bychom z toho dělali sport do 25 let, potom chceš pracovat a vydělat si? tak skonči