Její jméno bylo jednoznačně tím nejpřekvapivějším mezi elitní dvacítkou, která bude český ženský florbal reprezentovat na světovém šampionátu v Singapuru, který začíná na začátku prosince. Sama liberecká útočnice Karolína Klubová říká, že ji po nominaci zaplavila lavina štěstí.
Karolíno, jste zřejmě největším překvapením české nominace na světový šampionát žen. Měla jste indicie, že by k tomu mohlo dojít?
„Vůbec žádné indicie jsem neměla, byla řeč jen o účasti na závěrečném soustředění před mistrovstvím světa.“
Jaká byla Vaše prvotní reakce, když jste se dozvěděla, že pojedete na světový šampionát žen?
„Byl to trochu šok, překvapení a zároveň ohromná lavina štěstí.“
Dosud jste působila v reprezentaci juniorek. V čem očekáváte, že bude největší rozdíl mezi oběma národními týmy?
„Myslím si, že florbal bude určitě tvrdší v soubojích a více taktický oproti juniorskému florbalu.“
V obecné rovině, co od šampionátu očekáváte?
„Očekávám určitě spoustu nových a velice užitečných zkušeností, jak od holek z týmu, trenérů, tak určitě i ze hry od soupeřek. Věřím, že mě to bude posouvat dále v mé kariéře.“
S čím osobně budete na konci šampionátu spokojená?
„Z mého pohledu už jen to, že mám možnost tam jet, je neskutečné. Kdybych to měla brát z toho týmového pohledu, tak věřím, že máme velice vysoké ambice na to dostat se co na nejvyšší příčky.“
Na klubové úrovni působíte v Liberci, můžete být ze svého pohledu také určitým vzorem v tom smyslu, že cesta vzhůru vede i z týmu, který v soutěži bojuje o účast v play off?
„Myslím si, že nejpodstatnější roli v tom jak se zlepšovat, hraje přístup člověka a to co je pro to vše ochotný obětovat.“
Jak se těšíte do exotické destinace, ve které se šampionát odehraje? Podstupujete nějakou speciální přípravu, s ohledem na podmínky, které by měly v Singapuru panovat?
„Těším se na ní ohromně, nikdy jsem nebyla takto daleko, takže to bude skvělý zážitek. Ano, připravujeme se na zdejší klima a časový posun. Dostaly jsme nějaké tipy, jak těmto překážkám odolat, aby to neovlivnilo náš výkon na turnaji.“
Autor: Michal Dannhofer
