Po dvanácti letech se gólmanka Jana Christianová dočkala. Pamětnice bronzové medaile ze švýcarského St. Gallenu přidala do sbírky druhý ženský bronz, opět hrála stěžejní roli. Po zápase v mix zóně zářila štěstím na všechny strany a prohlásila, že se chce představit také na domácím světovém šampionátu v roce 2025.
Jaká je druhá ženská bronzová medaile? „Je nádherná, těžká a bude toho mít ještě hodně před sebou dneska večer,“ usmívala se.
Na krku měla cenný kov po dvanácti letech, byla totiž také v St. Gallenu v roce 2011. „Je to strašné zadostiučinění za ty roky, kdy se to nepovedlo, já tu stála a se slzami na krajíčku jsem vám tu říkala, že nechci skončit s bramborovou medailí. Teď se to povedlo, mám medaili na krku a je to krásný pocit,“ hodnotila.
Sama se několikráte vyjádřila tak, že chytat prostě bude do doby, dokud medaili znovu nezíská. Uvažuje nyní o ukončení reprezentační kariéry? „Nemám to v plánu,“ říká jasně.
Co podle ní ukázalo bronzové utkání? „Utkání ukázalo strašnou vůli a strašný morál. Já už od dopoledne věděla, že vyhrajeme, v tom nastavení, které jsme měly, by nás dnes neporazil nikdo. I když to bylo těžké a věděly jsme, že to bude těžké, ten tým ukázal, že je týmem s velkým T a já jsem na něj strašně hrdá,“ hlásí.
Dobře věděla, že český tým musí dát na Švýcarsko pozor. „Ony jsou hodně produktivní, trestají každou naši chybu. I když jsme si toho vytvořili víc, ony byly strašně nebezpečné a bylo těžké se koncentrovat celou dobu. I když šancí neměly tolik, bylo třeba ve správný moment zasáhnout, abychom nedostaly gól,“ hodnotila.
Jaké budou oslavy a cesta zpět? „Asi si to nedovedu představit. Asi to bude hodně dlouhé, myslím, že dneska nebudeme moc spát, pak náš čeká 15 hodin v letadle. Nezávidím těm, co pojedou s námi,“ usmála se.
Pro Christianovou to bude první oslava, po prvním bronzovém šampionátu zůstala ve Švýcarsku. Užije si to? „Rozhodně! Nevynechám ani minutu těch oslav, protože nikdy nevíte, kdy to může být naposledy. Po těch letech je to strašně krásný pocit. Když jsme vyhrály, tak jsem se ptala Elišku Krupnové, co mám vlastně dělat, jak se to slaví, protože už si to moc nepamatuju, je to krásný.
Oproti semifinále, které se nám nepovedlo, jsme si musely sednout, říct si interně pár věcí, na kterých musíme pracovat. Že takhle hrát a vystupovat nemůžeme, každý si sáhl do svědomí, vyříkaly jsme si to, pobrečely si a strašně to zabralo,“ popisovala detaily z kabiny.
Důležitou roli v týmu hrály mladé hráčky. „To je naše budoucnost. Na těch holkách to budeme několik dalších let stavět. Jsou to strašné talenty a doufám, že na sobě budou dál pracovat a pak budou neporazitelné,“ hlásila.
Svou roli prý sehrálo také náročné semifinále proti Švédsku. „Já čekala, že šanci ještě mít budou, nečekala jsem, že nám to dají zadarmo. Ale strašně dobře jsme to zvládly, hrály jsem chytře, k ničemu jsem je moc nepouštěly a pohlídaly si to. Bylo vidět, že Švýcarky už moc nemůžou, to včerejší utkání je hrozně unavilo, my byly lepší na nohách. Ke konci neměly tolik sil,“ viděla z brankoviště.
Nyní je na řadě domácí šampionát, po dvanácti letech se nejlepší světové týmy představí znovu v Brně a Ostravě. „Samozřejmě, to je obrovská motivace, proto to všechny hrajeme a doufám, že hráčky, které se rozhodují, jestli pokračovat, budou pokračovat, protože domácí mistrovství je něco neuvěřitelného. A my chceme, aby si to užili i lidi doma,“ zakončila Jana Christianová.
Autor: Michal Dannhofer
Ten poslední odstavec je nejhorší.
..ale v titulku to bylo řečeno správně !
“ MLADÉ hráčky mohou být neporazitelné “ 🙂