Florbalistky Třince jsou zatím velmi příjemným překvapením ČEZ Extraligy žen. Naposledy dokázaly porazit Tatran, čímž se vlastně vrátily do boje o play off. Podle hlavního trenéra Šimona Laštůvky si jeho tým váží možnosti hrát nejvyšší soutěž a proti Tatranu vyšel jeho plán.
Pane trenére, nejprve obecně, jak zatím hodnotíte působení Třince v nejvyšší ženské soutěži?
„Myslím si, že mohu říct, že s průběhem sezóny jsem prozatím relativně spokojený, ale mísí se zde pozitiva a negativa. Negativní je, že jsme si pár zápasů a tím pádem i bodů nechali protéct mezi prsty, někdy naprosto zbytečně a možná i smolně. Naopak velmi pozitivně vnímám, jaký herní progres jsme s týmem udělali. Holky makají, ale extraliga nás má stále co učit.“
Před sezónou bylo otázkou, jaký kádr sestavíte, především s ohledem na to, že bylo otázkou, jestli budou pokračovat Vaše zkušené opory. Veronika Enenkelová, Romana Kiecková ani Pavla Kajfoszová za Třinec nehrají, přesto jste schopným soupeřem v soutěži. Jaké klíčové faktory za tím stojí?
„Je to pravda, někteří lidé byli skeptičtí, jak se bez těchto zkušených opor obejdeme. Gedža, Romča ani Pája v této sezóně nenastoupily k ligovém utkání. Zmínil bych ještě velmi zkušenou obránkyni Lenku Šnajdrovou, která hrála za ženy od založení klubu a také po sezóně skončila. Měl jsem lehké obavy, jak tyto zkušenosti nahradíme, ale v týmu vyrostli noví lídři. Navíc nás úplně neopustily, zmíněné opory se chodí dívat na domácí zápasy a Gedža navíc docházela na tréninky a je součástí realizačního týmu žen, takže své zkušenosti předávala dál. Tým byl lehce doplněn: pár juniorek, vrátily se některé odchovankyně nebo i hráčkou druhé ligy. Kostra ale zůstala stejná, příchody se rychle aklimatizovaly.“
Jak byste zhodnotil utkání proti Tatranu Střešovice?
„Myslím si, že se nám zápas povedl. Jak jsem zmiňoval, naše herní výkony se zápas co zápas zlepšují. Tatran byl právě prvním týmem, který nás uvedl do vyšší extraligového úrovně, když nás na Tatranu rozprášil 12:2. Z každého zápasu se učíme, ve videorozborech si ukazujeme situace, co dělal soupeř dobře a co si z toho vezmeme my. Tatran nás velmi posunul, na druhý zápas jsme věděli, z čeho hrozil soupeř nejvíce, snažili jsme se to co nejvíce eliminovat, my jsme chtěli být kvalitnější na míčku a pak ať vyhraje ten, kdo zahraje svůj plán lépe a kdo bude mít více štěstí. Tentokrát jsme to byli my.“
Vy jste sám zmiňoval, že jste si dokázali, že také proti silným soupeřům to může jít. Jak vlastně tým připravujete na utkání s papírově velmi silným soupeřem typu Chodov nebo Třinec?
„Příprava má tři části.
První část: videorozbor naší a soupeřovy hry, kde si ukazujeme silné a slabé stránky soupeře a jak je co nejefektivněji eliminovat. Poslední dobou se mi ale nejvíce osvědčuje řešit naši hru, takže lajny mají videorozbory zvlášť + holky mají přístup k videozáznamům tréninků, kde se k tomu můžou kdykoli vrátit a poučit se z chyby, nebo se podívat, co se jim na tréninku povedlo.
Druhá část: praktické cvičení a zápasové situace, do kterých si myslím, že se budeme nejčastěji dostávat v daném zápase.
Třetí část: mentální nastavení, s tím jsme se museli naučit pracovat, protože doteď holky hrály vždy na špici tabulky a prohrávaly minimum zápasů, teď jsme v opačné roli. Dáváme si dílčí cíle, které třeba v daném zápase na výhru nestačily, ale posunuly nás dál.“
Výhra nad Tatranem Střešovice Třinec fakticky vrátila do souboje o účast v play off. Jak se k tomuto stavíte? Je to aktuálně primární cíl týmu?
„Cíl jsme si určili před sezónou a jdeme mu naproti. Víme, že pro postup do play off musíme ještě pár bodů urvat, což nebude nic snadného, jelikož hned následující tři zápasy jsou zároveň s prvními třemi týmy v tabulce. Taky bude záležet, jak budou bodovat týmy těsně nad námi. Nejsem zastánce co by kdyby, my pokračujeme v trénování, abychom nadále trápili a okrádali o body favorizované týmy a abychom podávali fanouškům atraktivní, bojovné a pohledné zápasy.“
Domácí prostředí je třineckou velkou zbraní. Trápil se zde Chodov, porazili jste Tatran. V čem je kouzlo třinecké haly STARS?
„Samozřejmě je výhodou, když hrajete v hale, na kterou jste zvyklí a kde trávíte x hodin týdně. Ale to kouzlo je v atmosféře, ve které hrajeme každý domácí zápas. A to jak my, mužské áčko nebo elévi, vždy tady fanoušci vytvoří parádní atmosféru, na zápasy chodí vysoké počty fanoušků a chválí si to i soupeři. Krásně se tím naplňuje klubové motto: Více než klub-rodina
I díky nim nás to tak baví, opravdu každý zápas je unikátním zážitkem a to i když se prohrává, my si vážíme privilegia nastupovat v nejvyšší domácí soutěži a chceme ukázat, že zde nejsme náhodou, že to nestojí pouze na individualitách, ale na týmu.“
Autor: Michal Dannhofer
