Odehrál domácí světový šampionát juniorů v Brně a poté se stal také součástí polské reprezentace mužů. Řeč je o obránci pražské Slavie Jakubu Procházkovi, který v dresu polského národního týmu absolvoval kvalifikační turnaj v Lochówě.
Jakube, jak jste se vlastně dostal do reprezentace Polska?
„K reprezentaci jsem se dostal tak, že jsem na přelomu let 2020/2021 napsal momentálnímu manažerovi národního týmu Michalu Karskimu. Kontakt na něj mi dal můj bývalý trenér v mládežnických kategoriích Jakub Zalubil. Myšlenka reprezentovat Polsko mě napadla úplnou náhodou. Mám dvě občanství a hledal jsem způsob, jak bych svoji florbalovou kariéru mohl tenkrát něčím obohatit. A tohle mi přišlo jako nejlepší verze. Když jsem tedy napsal Michalovi dotaz zda bych nemohl přijet na reprezentační sraz tehdy ještě juniorské U19 před mistrovstvím světa v Brně tak mi odpověděl, že bych mohl. No a tak se pouze z nápadu stala realita.“
Po juniorském světovém šampionátu jste se stal součástí reprezentace mužů. Bylo to splnění dalšího cíle? V čem je příprava na dospělé duely odlišná?
„Určitě ano. Tajně jsem doufal ze tuto možnost po šampionátu v Brně dostanu. Nevěděl jsem ale, jak to v mužském týmu chodí, a tak jsem skoro rok neměl s repre žádný kontakt. Jednou mi ale v říjnu 2022 napsal Michal, že jim odpadl obránce na Six Nations Cup v Německu a že tehdy ještě čeští trenéři Jan Holovka a Libor Hrček mají zájem o moje působení v mužském týmu. Neváhal jsem a nabídku jsem přijal. Příprava je jiná v hodně věcech. Přeci jenom juniorský florbal je hodně odlišný, hraje se hodně nahoru dolů. V mužích už je to hodně o taktice a mentální přípravě na soupeře. V mezinárodních kláních jde vždy o hodně a tak je důležité přípravu nepodcenit. Také fyzická stránka je velmi důležitá.“
Po konci českého trenéra Jana Holovky máte nové vedení. V čem jsou největší změny?
„Největší změnu vnímám asi v herním systému. Nové trenérské duo nás učí nové návyky a taktické pokyny které jsme za našich starších trenérů neměli. V tom vidím asi největší změnu. Změna je také určitě v komunikaci. S trenéry komunikujeme buď v angličtině nebo v polštině Hlavní trenér neumí polsky a mnohdy nastávají situace, že mluví ve švédštině a asistent trenéra překládá do polštiny.“
Kvalifikační turnaj se hrál v polském Lochówě. Cítíte jste i Vy osobně domácí prostředí?
„Ano rozhodně. Musím říct ze fanoušci jsou našim šestým hráčem na hřišti. Neskutečně nás podporují za každé situace a atmosféra je vždy elektrizující. Je to skvělý pocit reprezentovat svoji rodnou zemi před takovým množstvím fanoušků.“
S čím jste šli do utkání proti českému týmu?
„Do utkání jsme šli s cílem zkusit v určitých situacích přehrávat jejich pressing a agresivní napadání. Myslím si, že se nám to několikrát podařilo a že to pro nás byly velice cenné zkušenosti. Chtěli jsme také hrát bez strachu a s chladnou hlavou. Výsledek je jednoznačný ale myslím si ze nám tento zápas hodně dal.“
Vy osobně již nepůsobíte v Black Angels, jaké tedy máte další florbalové ambice?
„Momentálně působím v týmu FBC Slavia Praha, který hraje divizi. Moje florbalové ambice jsou svázané hlavně s polskou reprezentací, protože je to pro mě nesmírná čest reprezentovat moji zemi. Co se týče nějakých klubových cílů, tak nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Nemám nějaké vysoké ambice, jako třeba hrát nějakou vysokou soutěž, florbal beru jako koníček a sport který mě naplňuje. Ta reprezentace je taková třešnička na dortu.“
Autor: Michal Dannhofer
