TÉMA: Joonas Naava o první sezóně v Boleslavi, plánech na její rozvoj, realizačním týmu a české mužské reprezentaci

Finský trenér Joonas Naava se v létě stal hlavním trenérem florbalistů Mladé Boleslavi a na denní bázi je tak nyní v kontaktu s českým florbalovým prostředím, protože také působí jako asistent hlavního trenéra Jaroslava Berky. Ve velkém rozhovoru pro Florbal.cz, který konceptem navazuje na rozhovor ze začátku roku 2024 s Jakubem Menhartem, popisuje své dosavadní florbalové působení.

Jak jste se stal novým hlavním trenérem Mladé Boleslavi?

„Před pár lety jsem jednal s pár českými kluby, ale tehdy nebylo správné načasování: mé děti byly menší a tehdy by bylo těžké zorganizovat práci a jiné záležitosti.

Během minulého jara jsem měl pocit, že by tato změna v mém životě mohla být možná a mluvil jsem o tom s Janem Pazderou, který tehdy působil a ještě působí v Eře. Očividně dal tip Tomáši Pacákovi, který mi zavolal a poměrně brzy jsem získal pocit, že by to mohla být zajímavá a motivující výzva.

S Tomášem jsem cítil a cítím dobrou společnou chemii a také cítím, že Mladá Boleslav je klub, který je ambiciózní a připraven na něco nového. S Tomášem jsme se domluvili a na začátku května 2023 jsem začal pracovat v Boleslavi. Všechno to šlo poměrně rychle.“

Pracujete se silným realizačním týmem, jak máte rozděleny kompetence?

„Věřím tomu, že trénování na nejvyšší úrovni není one man show, alespoň tehdy, pokud jej chcete dělat pořádně a starat se o všechny možné stránky osobního a týmového rozvoje. Ve svých současných rolích jsme skončili na základě všeobecné shody na zájmech, zkušenostech, časových možnostech a několika společných diskusích během jara a léta.

Takže k našim rolím:

Radek Gwuždž má na starost fyzickou stránku koučinku, hodně diskutujeme o individualitách a týmovém tréninkovém rytmu. Matěj Šerý je fyzioterapeutem a jeho zodpovědností je zdraví hráčů.

Lukáš Procházka v průběhu zápasu řídí střídání. Má na starost také přesilovky a volné údery. Hodně komunikuje také s našimi brankáři, protože bohužel nemáme trenéra brankářů, který by byl na každém tréninku. Štěpán Motejzlík sbírá individuální zpětnou vazbu a hru v brankovišti. Je také zodpovědný za koučink jedné herní lajny. Jiří Stožický dělá statistiky a pracuje pro tým s videem. Také on má jeden herní line up.

Mou zodpovědností je „big picture“: týmová zpětná vazba, obecná hra 5 na 5 a tréninkový proces jde za mnou. Také já mám jeden herní line up a dělám hodně práce s videem pro jednotlivce a také pro tým. V této sezóně jsem také skautoval soupeře, protože jsem chtěl dobře poznat všechny naše soupeře. Nakonec Milan Peterka pomáhá brankářům s video zpětnou vazbou a jednou za čas také s jejich speciálními tréninky.

Máme štěstí na to mít velmi dobrý realizační tým s profesionálním nastavením, takže můžu věřit každému jednomu v tom, že si své povinnosti splní na výbornou. Během tréninků má každý svou roli, chci totiž, aby každý cítil, že má dostatek práce, ale nikoliv příliš, takže ji dobře splní. Na konci dne, zodpovědnost je na mě.

V pozadí je také Štěpán Pivoňka jako vedoucí týmu, který zařizuje praktické věci a samozřejmě Tomáš Pacák jako manažer, který organizuje všechno okolo našeho týmu.“

Jak obecně hodnotíte Livesport Superligu v této sezóně?

„Zajímavá sezóna. Možná ta nejzajímavější za několik posledních let. Více týmů se zapojilo do soubojů, do mixu. Je to více vyrovnané, což znamená, že úroveň TOP florbalu roste. Událo se také několik překvapivých výsledků, což dělá věci zajímavější.

Samozřejmě jsou tady rozdíly mezi týmy a oddíly, my sami jsme měli několik vítězství ve vysokých číslech, ale obecně je to tak běžné ve všech sportech: jsou tady TOP týmy, týmy středu a týmy ze spodní části tabulky. Musím říct, že v pohárové soutěži jsme hráli proti některým TOP týmům z 1. ligy a cítil jsem, že jsou opravdu dobré. Roste tedy soutěžení a liga roste, což je skvělé.“

Jak byste zhodnotil první polovinu sezóny Boleslavi, s několika prohrami, ale také s novými metodami, setupem a tak dále?

„Samozřejmě jsme chtěli a zkusili vyhrát všechny zápasy. Ale stále je poněkud očekávatelné, že pokud chcete změnit velké množství věcí, tak to jen velmi raritně jde snadno a jdete od vítězství k vítězství. Kdyby to bylo tak snadné, tak si myslím, že by to tak dělal každý…

V Bolce máme nový herní systém, nový tréninkový proces, mnoho nových členů realizačního týmu, každý si musí zvyknout na nový jazyk, změnili jsme týmovou kulturu, přivedli nové lidi a zavedli nové zvyky, vzali jsme nové juniory. Takže udělat tohle všechno není snadné. Ale cítím, že si vedeme dobře. Ukazují to také průzkumy, které děláme jak na týmové, tak na individuální bázi několikrát do roka. Každý v týmu cítí, že cesta po které jdeme, je správná.

Viděli jsme to také čas od času v našich výsledcích, ale stále potřebujeme být více konzistentní. Našli jsme svou cestu, ale pořád máme hodně výkyvů, což musíme před play off zlepšit. Pokud to dokážeme, můžeme být opravdu těžkým týmem k poražení.

Jediný opravdu velký náraz byla semifinálová pohárová porážka v prodloužení, protože předtím jsme oba turnaje, na kterých jsme hráli, vyhráli a stále jsme v závodu o první příčku v základní části. Play off bylo cílem od začátku sezóny, tudíž uvidíme, co si zasloužíme na jejím konci. Tvrdě pracujeme na tom, abychom tehdy byli v naší nejlepší formě.“

Už jste s Boleslaví podepsal nový kontrakt. Jaké máte vize, ambice a obecně plány?

„Doufám a věřím, že Bolka může být jedním z vůbec nejlepších týmů na světě, ze kterého si ostatní budou moci brát příklad.

Samozřejmě před sebou máme ještě hodně práce, abychom dosáhli našeho cíle, ale myslím si, že hodně věcí děláme velmi dobře: pracujeme v opravdu profesionálním prostředí s vysokými cíli a klub dokáže hráčům nabídnout dobré příležitosti a podmínky k osobnímu rozvoji.

Není to o jednotlivých zápasech nebo výsledcích, ale o celkové kultuře: chceme mít ten nejlepší proces na světě a samozřejmě, že to v čase dokáže přinést výsledky. Pracujeme ve vrcholovém sportu, jehož součástí výsledky jsou.

V této sezóně už jsme dokázali stanovit střelecký rekord ligy, a to čtyři zápasy před koncem základní části, což ukazuje, že náš herní styl může být opravdu produktivní a doufejme, že také zábavný, pokud je ve svém vrcholu. Rovněž hráčů hraje svou nejlepší sezónu z osobního hlediska.

Všechno toto je příslibem do budoucna, je teprve začátek!

Před touto sezónou Erä prezentovala, že budete zpět pro ročník 2024/2025. Co se změnilo?

„Změnou je prostě to, že jsem v Boleslavi podepsal nový kontrakt. Tudíž jsem Eru požádal o dva roky navíc pro přerušení mého kontraktu zde, což byla zodpovědnost za juniorské týmy celého oddílu. Možností bylo samozřejmě také kontrakt v Eře zrušit, ale Era chtěla, abych při návratu do Finska nešel do jiného klubu. Je to zajímavá práce, kterou jsem dělal několik let a myslím si, že Erä má k dispozici jedno z nejlepších prostředí pro juniory, a také pro trenéry, kde by měli být.

Pro mě je ale v této chvíli více motivující pracovat pouze jako trenér, a také v rámci TOP florbalu. V minulých letech jsem trénoval pouze v rámci národních týmů a juniorů a samozřejmě je jiné pracovat v rámci denního procesu s TOP týmem, znovu. Ale je to něco, co opravdu miluji, takže do práce chodím každý den s úsměvem.“

Říká se, že česká kabina je specifická. Když teď pracujete na denní bázi, je to pravda?

„Rozdíly samozřejmě jsou a chvíli mi trvalo, než jsem si na ně zvykl. Možná je to více emocí, pozitivních a také negativních výkyvů než ve Finsku. Lidé jsou v Česku více stabilní. Ale mám to moc rád. Jsem také občas poměrně emotivní, možná nejsem typický Fin anebo dokonce finský trenér, takže pro mě je to super. Myslím si, že můj vztah s hráči je velmi dobrý a mám velkou radost, že s nimi můžu v šatně pracovat.“

Co je pro Vás nejtěžší na tom, být trenérem v cizí zemi?

„Jazyk je určitě jednou z těžkých věcí. Naučit se česky, to není jednoduchý úkol. Mým cílem je dát do toho v příštím roce více úsilí, abych rozuměl většině toho, co se říká. Nyní něčemu rozumím, ale nikoliv všemu. Kultura je také jiná: myslím si, že všechno začíná s porozuměním a respektováním existující kultury, o což se velmi snažím. Objeví se hodně malých věcí. Hodně takových věcí pak už znám z národního týmu, takže pro mě bylo až překvapivě snadné si tady zvyknout.“

Jaké máte plány s národním týmem? Zhodnotil byste kvalifikaci na světový šampionát? Je to podle Vás správný koncept?

„Plán je jednoduchý: být nejlepším týmem na světě a získat zlatou medaili na světovém šampionátu. Další příležitost je v Malmö v roce 2024 a musíme na tom pracovat. Celou dobu zaznamenáváme progres a vyhráli jsme všechny eventy od porážky ve finále světového šampionátu ve Švýcarsku, takže jsme na cestě. Ale pořád půjdeme v pozici underdoga: Švédsko a především Finsko jsou zkušenější v rámci zápasů posledního víkendu na světových šampionátech, ale my jim musíme dýchat na záda a zkusit na ně dosáhnout.

Kvalifikace byla dobrou zkušeností. Samozřejmě, že rozdíly ve skóre byly velké, ale event jako takový byl dobrý: přišlo hodně diváků, dobrá atmosféra a profesionální organizace ze strany Polské federace. Pro slabší týmy je také dobré vidět jednou za čas TOP týmy, aby zjistily, kam se florbal vydává. Přináší to motivaci směrem do budoucna. Nakonec to můžete vidět na reakcích lidí: velmi oceňovali náš profesionální přístup a hru. Takže mám pozitivní dojem.

Myslím si, že by bylo docela nudné, kdybychom stále hráli zápasy v rámci TOP 4, možná TOP 6. Do florbalu kvalifikace přináší barvy a potřebujeme další a další země, aby v rámci tohoto sportu vyvíjely úsilí. Na konci dne to přinese užitek nám všem.“

Autor: Michal Dannhofer