Jedním z nejzkušenějších a stále aktivních českých florbalistů je Milan Tomašík. Muž, jenž třikrát bojoval o titul ve švédské SSL, má čtyři tituly v Česku, ale na druhou stranu zažil i čtyři superfinálové porážky. Teď dotáhl Mladou Boleslav do boje o titul jako kapitán přes těžkou sedmizápasovou sérii s Vítkovicemi. Před Tatranem, vítězem Champions Cupu a českého poháru má respekt, ale rozhodně ne přehnaný.
Je to už vaše osmé superfinále, tři jste odehrál ve Švédsku a další čtyři v Česku s Mladou Boleslaví. Pořád to vnímáte nějak speciálně nebo se to už pro vás stalo rutinou?
„Je kolem toho samozřejmě velké haló, důležitost zápasu je obrovská a sleduje to hodně lidí. Ale extrémně jinak to nevnímám. Člověk si na všechno zvykne. V každé sezoně to bylo trochu odlišné. Letos jsem moc rád, že to tým dotáhl až do superfinále. Naše práce však ještě neskončila.“
Třikrát jste superfinále vyhrál. Vedle toho máte jeden titul s Vítkovicemi z doby, kdy se ještě hrála série. Jaký je tedy váš recept na výhru?
„Jde o jedno utkání, takže je tam hodně proměnlivých věcí. Můžete se špatně vyspat. Je to klišé, ale tyto zápasy vždy rozhodují detaily. Oba týmy se na sebe dobře připraví. Znají svoje i soupeřovy silné a slabé stránky. Může rozhodnout špatné střídání, jedna střela…“
Vaše poslední superfinále rozhodl v prodloužení Daniel Šebek a padly v něm pouze tři góly. Teď ale Boleslav i Tatran vypadají hodně ofenzivně. Čekáte útočnější zápas?
„Samozřejmě se to nabízí. My jsme letos dali hodně gólů, Tatran je velmi ofenzivní tým. Ale superfinále se hraje na výsledek a je jedno, o kolik vyhrajete. Prim budou hrát obrany a brankáři. Neočekávám sice stejný obraz jako před dvěma roky, myslím, že padne více branek, ale jestli se Tomáš Jurco a Lukáš Bauer dobře vyspí, tak je jim těžké dát větší počet gólů. Záleží také na tom, jestli budou přesilovky… Uvidíme.“
Milan Tomašík povede tým do superfinále jako kapitán. Foto: Florbal Mladá Boleslav
V sedmizápasové sérii s Vítkovicemi jste museli přepnout do gladiátorského módu a hodně jste se vyčerpali, naopak Tatran měl delší pauzu a sérii s Chodovem uhrál v pěti zápasech. Může to být nějaký faktor?
„Asi to trochu roli hrát může. Máme v nohách těžkou sérii. Zbývá nám ještě pár dnů na to se dát psychicky a fyzicky dohromady a připravit se. Může hrát v náš prospěch, že jsme teď odehráli těžké zápasy. Ale i Tatran v aktuální sezoně odehrál dvě finále a obě vyhrál. Jeho hráči se na to dokážou připravit z jakékoliv výchozí pozice.“
Jaký je váš aktuální vztah k Vítkovicím. Odtamtud jste putoval do Švédska, ale ze zahraničí jste se pak vracel do Mladé Boleslavi. Jak se tedy formoval postupem času a zahýbal s ním nějak fakt, že Vítkovice v semifinále podaly disciplinární podnět na Patrika Suchánka?
„Už po cestě zpátky autobusem jsem si myslel, že podnět podají. Byl jsem si skoro jistý. Nelze říci, jestli se to dělá nebo nedělá… Vítkovice to udělaly ze svého pohledu dobře. Poslali nám mimo hru našeho nejlepšího obránce. Jsem strašně rád, že jsme to i tak zvládli. Ve Vítkovicích jsem florbalově vyrůstal. Už je to sice nějaká doba, ale za své florbalové začátky budu vždycky vděčný. Vítkovice byly klubem, ve kterém jsem se formoval pod Mrázou (Radomírem Mrázkem). Jsem za to rád, ale už je to pryč. 14 let tam nejsem a vnímám je jako každého jiného soupeře.“
Už jste přeci jen zkušený hráč. Může ovlivnit výsledek zápasu to, jak budete nahlížet na svou další florbalovou budoucnost?
„Takhle o tom nepřemýšlím. Na příští rok mám ještě smlouvu. Mám rodinu a tato sezona pro mě byla těžká. Není čas a prostor na nic jiného než na rodinu, práci a florbal. Florbal mě pořád baví. Pokud by však měl stále více zasahovat do osobního života a už mě to tolik nebavilo, tak se na to vykašlu. Jestli to bude po příští sezoně, to nevím. Je to ještě daleko. Až ta chvíle přijde, budeme to řešit.“
Autor: redakce
