Letošní Czech Open byl speciální v účasti týmu Repre reunion v otevřené ženské kategorii. Jednalo se ve velké většině o hráčky, které získaly první medaile pro český ženský florbal a za nápadem stála Hana Sládečková. Ta žije dlouhodobě v Austrálii a slyšet o ní – co se florbalu týče – dlouho nebylo. Co tedy bývalá česká reprezentantka aktuálně dělá?
Hano, jak vlastně vznikla myšlenka na spojení bývalých reprezentantek v rámci týmu „Repre reunion“ na Czech Open 2024?
„Žijeme teď v Austrálii a loňskou sezónu jsme tam, po osmi letech, začaly hrát znovu florbal. Tak nějak jsme si znovu přičuchly k týmovému sportu a všem radostem, co florbal přináší a proto nás napadlo, že když budeme přes léto v Česku, bylo by fajn si zahrát i tady doma a Czech Open se nabízel. Původní myšlenka byla se připojit k nějakému existujícímu týmu, ale pak nás napadlo, že si můžeme vlastně vytvořit svůj tým. A když už skládat tým, tak proč neoslovit ty nejlepší hráčky, které známe. (usmívá se) Ani ve snu jsme nečekaly takovou reakci od bývalých repre spoluhráček. Všem se nápad spojení po více jak deseti letech zalíbil a nakonec jsme musely dokonce “uzavřít nominaci”, aby jsme se vůbec vešly na střídačku. (směje se) Myšlenka sice přišla od nás, ale právě prvotní reakce a nadšení všech oslovených zajistilo úspěšnou realizaci.“
Kdo byl v rámci jeho sestavování nejaktivnější?
„Já jsem s myšlenkou přišla, ale Niki se postarala víceméně o veškerou organizaci a zařizování. Holky projevily velký zájem, neodradily je ani rodičovské povinnosti nebo delší cestování ze Švědska nebo Švýcarska a tak to šlo snadno. Organizaci nám usnadnila i Kristýna Matoušová, od které jsme měly všechny informace ohledně turnaje z první ruky.“
Jaké to bylo, zahrát si po letech zase spolu?
„Byl to zase super zážitek. Myslím, že jsme si to všechny užily. Vůbec bych neřekla, že uteklo 10 let od poslední společné florbalové akce. Chtěly jsme si to hlavně užít a všechny ve zdraví přežít. Přece jen pro hodně z nás to byl první florbal po letech, pro některé dokonce vůbec první náročnější aktivita po porodu a tak dále. To šlo určitě znát, ale i tak si troufnu říct, že jsme neudělaly „staré” generaci ostudu a že florbal pořád docela umíme.“
O většině hráček dobře víme, často ještě nějakým způsobem působí ve florbalovém hnutí, ale o Tobě se ví, že společně s Nikolou Černou cestujete po světě. Můžeš přiblížit, jak tato myšlenka vznikla?
„Neřekla bych, že cestujeme po světě, ale je pravda, že za posledních 7 let jsme žily ve třech různých zemích (Kanada, Nový Zéland a teď Austrálie). Mě cestování lákalo vždycky, ale nikdy na to nebyl čas, hlavně kvůli florbalu. Vždycky mě zajímalo, jak se žije na druhém konci světa, jak tam lidé přemýšlí, jak vypadá jejich život. A tak, když jsem si podruhé přetrhala vazy v koleni, rozhodla jsem se ukončit florbalovou kariéru a měla konečně čas začít poznávat jiné místa na zemi. Původní plán byl odjet na pár let, ale už žijeme mimo Česko 7 let a zatím návrat neplánujeme.“
Svět je Cool
V rámci svého podcastu se věnujete například tématu finanční soběstačnosti. Můžeš tedy ve zkratce popsat, jak vlastně probíhá třeba takový Váš typický rok a jak je finančně zajištěný?
„Tvorba podcastu je aktivita, které se věnuje Niki a je víc o cestování a životě v zahraničí než o finanční gramotnosti. Jedná se o rozhovory s cestovateli, kteří žíjí trochu jinak, netradičně, stejně jako my. O finanční gramotnosti a financích jsme napsaly eKnihu Cesta k finanční svobodě, kde vysvětlujeme, jak se může člověk zajistit na důchod díky nízkonákladovému investování do ETF. To taky samy děláme. Díky práci v zahraničí a minimalistickému způsobu života, dokáže člověk za krátkou dobu ušetřit a investovat dost peněz na to, aby mohl ze zhodnocených peněz potom čerpat. Tam ještě nejsme, abychom nemusely pracovat vůbec, ale za ty roky strávené na cestách jsme dokázaly ušetřit dost peněz na to, abychom nebyly závislé na pravidelném měsíčním přijmu. Což nám dává ohromnou svobodu dělat věci, které chceme. Třeba právě odjet na dva měsíce do Česka a v rámci toho si zahrát Czech Open. Každý náš rok je jiný, ale ve zkratce by se dalo říct, že doposud to vypadalo tak, že část z roku (8-9 měsíců) jsme normálně pracovaly a zbytek roku cestovaly po zemi, ve které žijeme.“
S tím souvisí další otázka, odkud jsi vlastně na Czech Open 2024 přijela a co tam aktuálně děláš?
„Přijela jsem z Australského Perthu, kde pracuji pro cateringovou společnost a do toho se snažíme vytvářet online obsah právě na téma cestování a finanční gramotnosti, v rámci našeho projektu Svět je CooL. Navíc se v Austrálii zapojujeme do rozvoje florbalu. Trénujeme děti a snažíme se předávat naše zkušenosti a zvýšit konkurenceschopnost.“
Jak se při této cestě dají využít poznatky z florbalové kariéry?
„Sport obecně považuji za velké pojítko mezi lidmi. Minulou sezónu jsme se přidaly k místnímu australskému týmu a díky tomu jsme poznaly spoustu nových lidí, s nimiž si vzájemně pomáháme. Oni nám pomáhají usadit se v nové zemi, zatímco my s nimi sdílíme naše florbalové zkušenosti. Myslíme si, že je škoda, že florbal zatím dominuje pouze ve čtyřech zemích. Pokud má florbal dál pokročit, měl by se rozšířit do více zemí a zvýšit tak konkurenceschopnost. Z toho by koneckonců profitovali všichni. Ale bez mezinárodní pomoci se ostatní země v rozvoji florbalu budou posouvat jen velmi pomalu.“
Jaké jsou další plány do budoucna?
„Plánujeme prozatím zůstat v Austrálii, protože se nám libí místní životní styl a navíc bychom tam chtěly dokončit naši florbalovou misi. Proto si dovolím krátkou pozvánku: kdyby někoho lákalo spojit své hráčské, trenérské nebo rozhodcovské zkušenosti s dovolenou v Západní Austrálii a umí anglicky, tak se nás nebojte kontaktovat. V Austrálii by byli vděční za jakýkoliv nový florbalový vhled a jsou ochotni pomoci na oplátku.“
Autor: Michal Dannhofer
