Eliška Krupnová prožila v Karlových Varech rozlučku na florbalové poměry nevídanou. Však se také loučila dlouholetá kapitánka národního týmu, vítězka švédské SSL i Champions Cupu, ikona tohoto sportu u nás. Ještě předtím si jednotlivě udělala čas na sportovní média a odpovídala na všechny možné otázky.
Eliško, jak dlouho v Tobě zrálo rozhodnutí o konci kariéry?
„Docela dlouho, v podstatě celou poslední sezónu. Když jsem ale hrála světový šampionát v Singapuru v prosinci, tak už jsem si byla docela jistá, že je to poslední sezóna, třeba na 90%, takže jsem se podle toho snažila i hrát. Následně to rozhodnutí uzrávalo v průběhu celého zbytku sezóny, ale během sezóny už jsem věděla, že je poslední.“
To znamená že ani domácí šampionát anebo situace, kdy by se v Singapuru nepovedlo obecně získat medaili, tak by Tě nezviklalo?
„Jak říkám, tak v Singapuru jsem ještě nebyla rozhodnutá na sto procent, ale bohužel těch proher na mistrovstvích světa bylo strašně moc a já jsem se z toho dokázala vždy zvednout a oklepat a věřit tomu, že to další se povede, ale Singapur byl už 12 let od medaile… Nevím, těžko říct, co by se dělo, kdybychom medaili nezískali, jestli bych pokračovala. Spíše ne, ale jsem hlavně strašně ráda, že se to povedlo a tím pádem jsem mohla skončit s úspěchem.“
Hrál roli také fakt, že není jednoduché se udržet v kádru Pixba na nějaké úrovni, respektive na úrovni, kterou Ty sama od sebe očekáváš?
„To je přesně to, moje očekávání a má sebereflexe. Vždy jsem měla ambici, sebereflexi a očekávání na sebe, někdy možná až příliš vysoké. Samozřejmě mi to pomáhalo se zlepšovat, ale někdy to bylo těžké z pohledu mentální stránky. Prostě jsem nechtěla, aby moje forma upadala a v uvozovkách třeba byla nejpomalejší na hřišti. Nebo něco podobného. Mě nebavilo hrát špatně, věděla jsem, kdy se tak stalo a jsem vlastně hrozně ráda, že můžu skončit na vrcholu. Nechtěla bych se trefit do bodu, kdy se výkonnost zlomí a už to nikdy není takové.“
Věděli v Pixbu, že probíhá nějaký Tvůj rozhodovací proces a může se stát, že do této sezóny nenastoupíš? Jak reagovali?
„Věděli, že se to může stát. Nevím, jak moc si mysleli, že se to opravdu stane anebo jestli si mysleli, že přeci jen ještě budu hrát, ale plně respektovali to rozhodnutí a když jsem jsem vysvětlila důvody, proč nepokračuju ani na reprezentační ani na klubové úrovni, tak asi sami věděli, že mi nejsou schopní nabídnout kontrakt, který by mě namotivoval.“
Nakonec je Tvým posledním angažmá de facto měsíční stáž v Singapuru, jak se to zrodilo?
„Letos před Superfinále jsem se ve Švédsku potkala s majitelem klubu Wondersticks, který spolupracuje se Storvretou a je obeznámen se švédským florbalem. A ten když viděl moje ukončení kariéry, tak mu to přišlo jako dobrý nápad, tím spíše, že jsem se potkali a trochu si povídali. Zavolal mi během léta, jestli bych měla zájem. Já jsem o tom také přemýšlela, protože jsem předtím už v Singapuru byla mimo mistrovství a moc se mi tam líbilo. Takže to byla varianta, jak zkombinovat práci, trochu zábavu, dovolenou a vlastně všechno dohromady, navíc načerpala spoustu zkušeností. Potkali jsme se tedy v myšlenkách a během asi pěti hovorů po WhattsApu a Teamsech to domluvili.“
Jak tuto zkušenost hodnotíš?
„Jsem z toho úplně nadšená, strašně moc se mi to líbilo a myslím si, že to vyšlo na obě strany. Samozřejmě pro ně to byla velká investice a já jsem ráda, že jsem ji mohla vrátit. Připojila jsem se na play off a hrála čtvrtfinále, semifinále a finále. Čtvrtfinále šlo docela hladce, hrálo se asi dva dny po mém příletu, takže mi bylo hrozně, měla jsem jet lag, hrálo se v neklimatizované hale, bylo vedro, navíc jsem toho moc nenatrénovala. První zápas semifinále se nám ale vůbec nepovedl a tím, že se hraje na dva vítězné duely, tak jsem byla docela nervózní, navíc ne úplně spokojená sama se sebou. Naštěstí mi ty dva další zápasy sedly lépe, v rozhodujícím třetím jsem dala čtyři góly z pěti a tým šel do finále, takže to byla ta návratnost investice, navíc finále jsme zvládli týmově, takže skvělé. Ze sportovního hlediska skvělé, čtyři týdny jsou navíc dlouhá doba, takže jsem neviděla jenom ty hlavní atrakce, ale zkusila jsem si i jejich běžný život a trochu pochopila, jak žijí.“
Nyní zůstáváš ve Švédsku. Plánuješ například nějak spolupracovat s Pixbem anebo se třeba na nějaký čas chceš úplně oprostit od florbalu?
„Probíhají diskuse, ve Švédsku určitě zůstávám, domů se vrátit neplánuju a probíhají diskuse jak s Pixbem, tak s českou reprezentací. Co se týče mé budoucí role, tak uvidíme, na čem se domluvíme.“
Co se týče plánů do osobního života, tak v plánu je hlavně cestování?
„Užívám si toho, že nic nemusím, že nemám nalajnovaný každý den a týden nebo víkend. Ta volnost je fajn, moc si to užívám. Aktuálně asi trochu moc pracuju, ale v dalších měsících přijde nějaké cestování a pak se uvidí.“
Autor: Michal Dannhofer
