Odvolaný Erbs: Stále mám maximální emoci pro FBC, splnil jsem si sen. Haveri čekal roční prázdniny

Matěj Erbs už není trenérem superligových mužů FBC Ostrava. Několik desítek hodin po svém odvolání to v něm ale stále pořádně vře a má pocit nedokončené práce proto se také otevřel v rozhovoru pro Florbal.cz. Nezapomněl poděkovat vedení FBC Ostrava, ale také pořádně zpražil jednu z finských posil, Elmeriho Haveriho.

Pane trenére, porážka s Královskými Vinohrady byla pro Vás posledním utkáním na lavičce mužů FBC Ostrava. Tušil jste, že k Vašemu odvolání může dojít?
„Na zápas jsme byli dobře připraveni a emočně nastaveni, každopádně to bylo strašně takticky svázané utkání, kdy nikdo nechtěl udělat chybu, hodně se čekalo a výsledek tomu odpovídá. Udělali jsme o jednu chybu navíc.

Co se týče mého odvolání, abych pravdu řekl, nečekal, ale postupem času o tom věděli asi všichni kromě mě, chování okolí tomu napovídalo, ale nepřipouštěl jsem si to, kdo mě zná, tak ví že, ve chvíli kdy vlezu na halu, jsem vtažený florbalovou energií, že mám nutkání i hrát.

Mrzí mě to, domluva i mezisezónní jednání, byla hlavně o budoucnosti, a já jsem opravdu cítil, že to celkově mohu zvednout společně s lidmi v klubu na vyšší úroveň, mluvím teď kompletně o celé organizaci.“

Tým se aktuálně nachází na 12. pozici a postoupit do předkola play off Livesport Superligy bude pro něj extrémně složité. Přesto, po zápase s Vinohrady, jaký jste měl plán?
„Byla tam malinká šance, kdy Chodov, třeba na další kolo, přijede s mladými hráči, jelikož je jejich pozice jistá v tabulce a budou chtít nechat opory odpočinout. Dále by ale musel zasáhnout Bůh a všichni kolem nás by museli prohrát, plus my bychom museli bodovat v Boleslavi, která hraje stále o 1. místo.

Tohle je nepravděpodobný scénář, ale i teď bych si ho přál. Příprava by ale byla již na play down a na pravděpodobnou sérii s Karlovými Vary, se kterými jsme vyhráli dvakrát za 3 body v letošním ročníku, kdy velkou roli v obou vítězstvích hrála osobní obrana a brejky. Tak jako ve většině našich získaných bodů.“

Přitom na papíře tým vypadá relativně dobře, přišel Marek Matejčík a také finské transfery se povedly. Dá se v obecné rovině říct, co se pokazilo?
„Tady tohle slyším celý rok, tohle pochopí asi jen lidé z našeho regionu a lidé zainteresovaní v týmu. To že na papíře je někdo výborný hráč, neznamená že může hrát Superligu. Nejdůležitější složkou jakéhokoliv sportu je disciplína, pokračuje to dále, chování, emoce, životospráva, nasazení, píle, vůle něco udělat navíc, chuť vyhrávat, a hlavně hrát srdcem, tohle je teď obecně pro všechny.

Někdy jsem si připadal spíše jako v pedagogicko-psychologické poradně, florbal šel stranou. Řeknu jen malinký fór z mnoha („Trenére, dneska již nepřijdu na trénink, byl jsem si zaplavat“) Co se týče Marka Matejčíka, byl jsem za něj rád, bodově strašně pomohl týmu, dalo mi to taky spoustu práce ho sem dostat, tenhle transfer beru na sebe, myslím si, že naše rozhovory byly vždy v kamarádské rovině, než jako hráč – trenér.

Finské posily, no řekněme, že se k nám připojila trojce finských hráčů, asi takhle to můžeme nazývat. Joonas, skvělý kluk a člověk do party, neskutečná oddanost, nikdy neměl připomínku, má za sebou vojenskou službu, takže tam disciplína 100%, že nebude bodový, to jsme věděli. Tuomas, težký start pro něj, nikdy nebyl mimo domov (Finsko) a tak se ze začátku lidsky hledal, naopak velice inteligentní florbalově, řekl bych, že až teď nastalo to období, kdy je herně v pohodě a může předvádět větší výkony. Joonasovi i Tuomasovi můžu přát jen to nejlepší, protože jsem s nimi strávil skoro rok, budou mi chybět.

Tak, a poslední posila, zářivá hvězda Elmeri Haveri. V březnu před sezónou podepsal smlouvu na další ročník, měl ode mě zakázáno chodit na tréninky jakéhokoliv týmu, přes zákaz trénoval, v té době měl už individuální plán od našeho kondičního trenéra, na konci května si natrhnul hamstring na tréninku cizího týmu a od té doby se nepřipravoval dle našich pokynů a plánů. Přiletěl zraněný na konci června, kdy jsme společně s Adamem Chomou pro něj jeli na letiště.

Od prvního dne netrénoval, v posilovně maximálně vrchní část těla, jen podotýkám, že pro něj byla posilovna zakázané slovo. V polovině léta po dvou jednotkách nastoupil do přípravného zápasu, kde odehrál pár minut a opět se zranil. Na konci léta odehrál bez tréninku pohárový zápas v Brně.

Šetřili jsme ho tedy do prvního kola proti České Lípě, kde byl oporou, ale opět, zranění se natolik zvýšilo, že nemohl pokračovat, a tak vedení pro tohoto hráče udělalo maximum, a poskytlo mu zdravotní péči v podobě, ortopeda, fyzioterapeuta, maséra a rehabilitační linky – tým, který se o něj staral.

Elmeriho návrat zhruba po měsíci a půl, už nebyl tak jistým a vzhledem k tomu, že měl nařízený úplný klidový režim, nebyl součástí florbalových jednotek, tak se i trošku rozpadaly kamarádské vazby, další věc, že i on sám sobě přestal věřit svému výkonu, tomu se nedivím, když hrál do rána PC hry a měl problém vstávat na ranní tréninky, kde jsem po něm šlapal jako pes, myslel si, že si v Ostravě udělá rok prázdniny, bohužel potkal mě.

Vyvrcholilo to třetím lednovým dnem, kdy oznámil vedení, že chce ukončit činnost v našem klubu. Mrzí mě to, protože, Luboš s Rolfem (manažeři FBC Šimon a Franke, pozn. aut.) pro něj udělali maximum v mimoflorbalovém prostředí, a my jako realizační tým na hale taky. Jaký byl důvod odchodu, to si nechám pro sebe, ale bylo to k smíchu, a teď už víme, že to byla lež.“

Ještě na začátku února jste vyhráli v Karlových Varech, měl tým tehdy nakročeno k postupu do předkola?
„Vím, že tady budou opět florbaloví odborníci, ale zápas s Karlovými Vary nám vyhrála první lajna, která hrála na nejlepší lajnu soupeře (Klápa, Strachota, Eliáš a spol.) osobní obranu v poměru 3:1 pro nás.

Teď se budu trošku bránit, mám prostor se od začátku sezóny vyjádřit, ale tento taktický prvek nemá vyhrávat šampionáty ani tituly, jde o kompletní rozbití soupeřovy rozehrávky a narušení jeho návyků, následně z toho těžíte brejky. Tento prvek je dobré uplatňovat, hlavně s těžkými týmy, kteří nechtějí připustit, že by tempo měl diktovat někdo jiný než oni a hlavně, to musí hrát kondičně nabušení borci. V nějakých zápasech se nám to podařilo, v některých ne, to už se tak ale děje, pokud nemáte nejkvalitnější tým v tabulce, v tomto stylu nesmíte dopustit, aby Vás proti hráč obehrál 1v1, pak nastává okamžitě změna systému.

Po tomto zápase, jsme věřili, že přichází obrat, klub nám dovolil jet o den dřív a poskytl ubytování, takže jsme se super vyspali a připravili. Klíčové zápasy s Pardubicemi a Vinohrady jsme nezvládli o gól, kdyby ano, plácají mě po zádech. S Libercem jsme taky sahali po bodech.“

Váš nástupce Tomáš Svačinka tým už jednou v play down zachránil, povede se mu to i nyní?
„Tým v sezóně 13/14 byl se jmény Skácel, Hanic, Komačka, Krzyžánek, Kašpar, Šimíček a spol. Výborní hráči. Tohle opravdu nebylo o trenérovi. Myslíte si, že play down v roce 15/16 kdy tým vedl můj otec, že to bylo o něm, taky ne, podívejte se na soupisku. Každopádně, mu držím palce, řekl bych, že je to jedno z nejtěžších období pro FBC Ostrava, škoda, přál jsem si s týmem tam být.“

Pro Vás osobně to bylo první angažmá v nejvyšší soutěži. Co si z něj odneste?
„Neodešel jsem dobrovolně, odejít jsem nechtěl, tuhle práci jsem nedodělal, a neměla skončit v letošním ročníku, měli jsme nějaké budoucnostní vize a plány v klubu. Tím angažmá jsem byl pohlcený, dělal jsem to srdcem, byl jsem šťastný, po superligovém angažmá jako hráč, to byl můj splněný sen, který nepřišel do klína zadarmo, jak si někteří myslí.

Každopádně mě mrzí pár věcí, a to, že jsem se osobně s týmem nemohl rozloučit, jelikož, jsem již nebyl pozván na další tréninkovou jednotku. Každopádně mám v sobě stále tak velkou emoci, že moje vůle je na bodu maxima bojovat za tento klub, a i v téhle chvíli bych pro ten tým a ty kluky udělal cokoliv, i kdybych si měl obléct dres, to bychom nemohli hrát ale osobku, to bych nezvládl.“ (usměje se)

Autor: Michal Dannhofer