Chytá v nich Åman i hvězdný Singapurec. Teď chrániče Blind Save dorazily i do Česka

Chvíli to zkoušel v hokejových chráničích, pak raději vynalezl vlastní. Lotyšský reprezentant a účastník čtyř světových šampionátů Andis Blinds přišel s revolučními chrániči kolen a loktů a teď se svou značkou útočí na český trh. Proč tak učinil i to, jaké má plány do budoucna, prozradil v rozhovoru pro florbal.cz.

David Rytych, Martin Zich, Jakub Koráb, Jan Barák, Ivan Ponomarev. Ti všichni už značku Blind Save vyzkoušeli a vesměs pro ni našli jen slova uznání. V čem tkví kouzlo této lotyšské inovace?

Andisi, v čem se tvé chrániče liší od těch běžných?
„Mají nejsilnější ochrannou vrstvu. Ta dosahuje tloušťky až 3 centimetrů, ale zároveň je velmi pružná, takže se přizpůsobí každému gólmanskému kolenu. Navíc výplně chráničů jsou vyndavací, takže je po náročném tréninku dáte na topení a po usušení je zase vrátíte. Díky unikátnímu designu navíc nesjíždějí a především jsou vyrobeny z materiálu, který je běžně užíván v medicíně, takže plní i ortopedickou funkci.“

Na tyhle chrániče jdou ze všech stran většinou pochvalné reakce.

Co tě vedlo k výrobě vlastních chráničů?
„Nějakých 5, nebo 6 let zpátky jsem měl vážné problémy s koleny, 2 sezony jsem nemohl chytat. Když jsem se zotavil, pořídil jsem si hokejové chrániče, florbalové už mi nestačily. Bohužel, ani ty se neosvědčily, byly příliš těžké a nepohodlné. Nezbývalo mi tak než vynalézt vlastní. Jejich první verze byla ještě hodně provizorní, nebral jsem je ani na zápasy, jen sem tam na trénink.“

Takže jsi v nich neodchytal žádný zápas?
„To zase ne, postupně jsem je začal využívat víc. Věřte, nebo ne, vůbec prvně jsem své chrániče oblékl ve finále lotyšské ligy v roce 2008 a hned jsem s nimi vychytal čisté konto, což se ještě žádnému brankáři ve finále nepovedlo. V tu chvíli jsem se rozhodl, že se na jejich vývoj detailněji zaměřím a pokusím se je zpřístupnit i ostatním gólmanům.“

Kdo ze současných brankářů tedy s tvými chrániči chytá?
„Téměř kompletní elitní lotyšská soutěž a stejně tak brankáři reprezentace. V Česku v mých náloketnících chytá David Rytych, kterému připravujeme i speciální chrániče na kolena z tvrdšího materiálu, protože jej kolena v poslední době velmi trápí. Dále Ivan Ponomarev z České Lípy, který je reprezentačním gólmanem Ruska. Ze Švýcarska mám zase člena širšího kádru Patrika Kellenbergera.“

Severské velmoci jsou tvým produktem nepolíbené?
„Švédové je testují. Má je třeba Patrik Åman (dříve Jansson – pozn. aut.) a pevně věřím, že s nimi bude spokojený, stejně jako brankářka prvního týmu Pixba. Ale cílím i na další země a reprezentace. V mých chráničích chytá třeba i nejlepší gólman Singapuru Rajiv Makalingan, jenž působí ve Švédsku nebo oba brankáři Japonska.“

A plány Blind Save do budoucna?
„Cílem jednoznačně zůstává vytvořit kompletní brankářské vybavení. Všemi typy chráničů začínaje a kalhotami i dresy konče. Ve vývojovém centru už se dokonce nachází i prototyp masky. Zatím nejbližším chystaným produktem je ale unikátní vesta. Ta nebude plnit jen funkci ochrannou, ale především také tlumící. Střely, které jsou rok od roku tvrdší, se od ní nebudou tolik odrážet, brankáři tak budou mít nad míčkem mnohem větší kontrolu. A chystáme i další novinky, v novém roce se objeví u našich prodejců, takže se nechte překvapit.“

RECENZE

Jan Barák, Patrik Kellenberger, Martin Zich a Ivan Ponomarev – čtveřice gólmanů, která chrániče využívá – popisuje jejich vlastnosti v praxi.

Patrik Kellenberger (Chur Unihockey): Ostatní převyšují neuvěřitelným pohodlím
„Pro mě je největším kladem chráničů Blind Save neuvěřitelné pohodlí, které poskytují. Vycpávka v nich patří k nejtlustším na trhu, takže kolena ani na celkem specifických švýcarských hřištích, kde jsou položeny převážně tvrdé gumy, nebo parkety, nebolí. S běžnými chrániči sice bolest také necítíte, ale nejsou tak pohodlné a na řadě míst, jako je třeba zadní strana kolena, dřou. Tyhle lotyšské jsou první, které nabízejí obojí: jak pohodlí, tak ochranu před bolestí.“

Ivan Ponomarev (Česká Lípa): Za mě jednoznačně nejlepší chrániče na trhu
„Poprvé jsem zkusil chytat v chráničích Blind Save v srpnu 2012 na Latvian Open, použil jsem je jen jednou v rámci reklamy pro Andise. Po zápase ale bylo naprosto jasné, že je koupím. Což jsem udělal, a za posledních 5 let jsou to první chrániče, které mi vyhovují na 100%. Dokážu protlačit hodně chráničů kolen za měsíc tak, že jsou na vyhození. Bál jsem se, že to bude podobné i s těmito. Ale říkal jsem si, že díky kapsám je budu moci kdykoliv vyměnit – a skutečně se zatím nestačím divit. Za více než měsíc náročného používání (v přepočtu cca hodina denně) jsou tyto ‚betony‘ jako nové. Na druhé straně bych jim vytkl, že by vložky mohly být trochu tvrdší, a to hlavně pro parkety. Ani na nich ale kolena nebolí a mohu se aktivně přemisťovat po celou dobu, co jsem v bráně.“

Martin Zich (Tatran Střešovice): Na hokejové ribano je nenasadím
„Pro mě je důležité, abych si je při případném posunutí mohl bez problémů narovnat i přes kalhoty. Pokud jsou však chrániče koncipovány tak, že jsou navlečeny na noze a jsou celé látkové, jdou jen těžko takto během hry upravovat. Také jsem zvyklý nosit pod chrániče textil, např. hokejové ribano. Tyhle chrániče jsou ale koncipované na holou pokožku, a to mi příliš nesedí. Uvítal bych také možnost je úplně otevřít při nasazování a spíš je připínat pásky nebo pásy, a ne je navlékat. Blind Save mají výhodu v tom, že mají vyjímatelnou měkkou část na koleni a lze volit i její tloušťka. Podle zkušeností: větší tloušťka = méně stability. Andis Blinds mi říkal, že připravuje i ztenčené verze, které budou stabilnější. Tyto tlustší vyvinul především podle svých potřeb a díky dlouhodobým vážným problémům s koleny.“

Jan Barák (TJ JM Pedro Pérez Chodov): Výborné, pro metráčka mého typu přesto ne úplně dostačující
„Z kolene nesjíždějí, a jestli se vám při 90minutovém tréninku pohnou o centimetr, běžte je reklamovat. Mně se to třeba nestalo ani jednou. Tolik k jejich největším kladům. Za další přednost jsem považoval enormně silnou vycpávkovou výplň. Bohužel, tloušťka není vše… Chrániče jsou sice díky ní velmi pohodlné, na můj vkus ale přespříliš měkké. Má váha kolísá kolem 96 kilogramů, které ochrannou vrstvu někdy, na tvrdších površích à la americký beton nebo parkety, vytláčejí do stran a já pak kloužu přímo na koleni. Nabízí se tedy otázka, zda zhubnout, či zvolit jiné chrániče. Ještě jsem se plně nerozhodl, ale přeci jen – plavková sezona klepe na dveře…“

Autor: Jan Barák