Ještě na začátku této sezóny bojovala za Chodov, do semifinále ale půjde už jako členka Tatranu Střešovice. Řeč je o univerzálce Marii Havlíčkové, která stihla své zranění doléčit tak, že na rozhodující část ročníku je připravena. Ke svému bývalému klubu chová respekt, ale chce jej porazit.
Marie, máte za sebou náročnou sedmizápasovou sérii proti Bulldogs Brno. Jak ji obecně hodnotíte?
„Hodnotí se mi to trošku hůř, jelikož jsem naskočila do posledních třech zápasů, ale obecně sérii proti Bulldogs Brno nelze hodnotit ve finále jinak než kladně, i přesto že to byla možná až zbytečně těžká série.“
Buldočky napsaly velký příběh a vzepřely se papírovým předpokladům, které počítaly s jasným vítězstvím Tatranu. Z Vašeho pohledu, co se stalo?
„Myslím si, že v play off papírové předpoklady nehrají žádnou roli, je to už naprosto jiná soutěž a Bulldogs Brno ukázalo velkou sílu a týmového ducha, i přesto že jim chyběla jejich hlavní opora Anička Brucháčková, tak možná je to právě jeden z faktorů, že se Buldočky dokázaly semknout a vzít to do svých rukou. Brno využívalo a trestalo hodně laciných chyb z naší strany.“
Na druhou stranu, může to Tatranu pomoci směrem do dalších bojů? Asi nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že Tatran byl v kritické situaci…
„My víme, že těžkými zápasy se roste, a věřím, že nám to pomůže do dalších bojů. Série byla několikrát vyrovnaná, možná je to způsobeno určitými úspěchy, které se povedly v minulých měsících, ať už je to finále Poháru nebo že jsme byly vítězky základní části, takže je docela obtížné přepnout a znovu se tolik namotivovat.
Nicméně bych to nenazvala kritickou situací, myslím si že je to naprosto přirozený stav každého týmu, protože snad jenom roboti dokážou jet pořád na 1000% , jsme jenom lidi, a díky téhle sérii jsme se dostatečně poučily, navíc o to víc si vážíme, že v naší cestě za snem pokračujeme.“
Nyní je na programu semifinále s Chodovem. Šlo o jednoznačnou a jasnou volbu?
„Tak bylo to spíše logické rozhodnutí vzhledem k tomu, že Chodov měl vlastně jen o jeden zápas méně než my, čili není úplně nejčerstvější a odpočatý, zároveň velkým faktorem bylo určitě cestování.“
Pro Vás osobně to bude poměrně pikantní série, protože jste sezónu začínala na Chodově, kde jste byla mnoho let. V tuto chvíli už to ale pro Vás je uzavřená kapitola?
„Úplně nevím jestli pikantní je to správné slovo, kterým bych tuto sérii označila ale určitě to pro mě bude zajímavé a intenzivní. Mám to však v hlavě zdravě nastavené a vím, že na druhé straně proti mě budou stát lidi, kterých si vážím i právě mimo florbal, to však neznamená, že si necháme na hřišti něco zadarmo.
Věřím, že to bude velmi atraktivní série, která určitě bude bavit, protože semifinálová pražská série co jsem já zažívala, byla vždycky brutální bitva až do posledního dechu. Nicméně lze říci, že i přesto, že jsem na Chodově strávila spousty let a k tomu klubu za ty krásné roky držím určitý respekt a dík, tak přes to všechno říkám ano, už je to pro mě uzavřená kapitola a na tuhle válku se těším!“
Když se vrátíme do zimy minulého roku, měla jste od začátku jasno, že zamíříte do Tatranu?
„Tak tohle období pro mě osobně bylo jedno z těch nejnáročnějších, protože to přišlo opravdu nečekaně ze strany klubu. Určitě jsem měla v hlavě dost scénářů, na stole byla varianta i úplné ukončení kariéry. Ve chvíli kdy klub zveřejnil informaci o ukončení spolupráce ať už té mojí nebo Venduly Štolbové, tak přibývalo hodně nabídek jak z českých tak zahraničních klubů. Nezbývalo nám moc času na dlouhé rozmýšlení, nicméně pro mě, ať už kvůli škole kterou studuji v Praze, tak pro mě logickou a jednoznačnou volbou byl právě přestup na druhý břeh.“
Jakou roli hrálo to, že s Tatranem můžete útočit na extraligový titul?
„Tak vždycky jsem měla velké ambice a vždycky jsem chtěla hrát v týmu, který bojuje o titul. Primárně ale hrála roli hladovost, herní projev a také realizační tým Tatranu. Dřív jsem si dělala srandu, že bych chtěla hrát za Tatran, protože má fakt pěkné dresy.“ (směje se).
Z pohledu toho, že jste přišla vlastně z týmu největšího rivala, jak Vás spoluhráčky vzaly mezi sebe?
„Myslím si, že to byl šok pro obě strany, nikdo vlastně nevěděl co je příčina té situace, navíc to načasování v polovině sezóny mi nehrálo úplně do karet, a na velké seznamování nebo vítání nováčků bylo příliš pozdě. Nicméně to pro mě není zcela nový kádr, spousty holek znám z U19, kde jsme spolu kráčely pro bronz, a také už tam nějaké kamarádské vazby vznikly mnohem dříve.“
O další část sezóny Vás připravilo zranění. Nyní už jste stoprocentně v pořádku?
„Někdy mám pocit, že tahle sezóna mě zatím neustále z něčeho zkouší. Za celou kariéru mě nepotkalo jediné vážné zranění, nebo určitě ne takové, abych byla víc jak měsíc a půl mimo, naštěstí jsem se vyhnula úplnému přetržení vazů v koleni, takže rekonvalescence byla vlastně celkem rychlá.
Ve chvíli kdy jsem dostala zelenou od kondičáka Kuby Hybše, který mi testoval koleno zda drží, tak jsem byla nejšťastnější na světě, že mohu hrát, byť jsou svaly okolo kolena stále slabší a nebylo to úplně 100%.“
Jako zraněná jste sledovala také úspěšné finále Poháru Českého florbalu. Jakou ve Vás nechalo emoci?
„Pamatuju si ten moment a zrovna jsem byla v zahraničí. Musela jsem si koupit VPN, abych to v televizi vůbec rozjela, vůbec mi to ze začátku nefungovalo, byla jsem z toho nervózní a naštvaná, potřebovala jsem to totiž alespoň vidět.
Když zápas skončil viděla jsem tu radost, to jak se tomu týmu vrací, co do něj vkládá. Byla jsem strašně šťastná za holky, a mrzelo mě, že jsem u toho nebyla. Teď nedávno, vlastně po pátém zápase s Brnem přišla kapitánka Niky Hermannová s Láďou Fuchsem a dali mi na krk zlatou medaili z Poháru. Na druhou stranu, jsem přemýšlela, že je vlastně geniální, že jsem obhájila pohárový titul, ale za jiný tým.“ (směje se)
Pohár Českého florbalu jste získala už s Chodovem, nyní ale jistě míříte na extraligové zlato. Co především rozhodne sérii proti Chodovu?
„My víme, jak na Chodov, skvělý je, že v sezóně byl dvakrát poražen, v semifinále Poháru oloupen, a všechny tyto výhry dodávají určité sebevědomí našim hlavám. Furt jsme ale u toho, že to v play off nic neznamená, Chodov má skvělé a dravé hráčky, které dokážou zatopit, v brankovišti se taky mají o koho opřít. Myslím si, že rozhodne kdo bude chtít víc a kdo bude v hlavě odolnější. Já a můj tým jdeme do série s respektem ale zároveň s obrovskou chutí.“
Autor: Michal Dannhofer
