Počtvrté za sebou si Střešovice zahrají superfinále. Za to je jejich trenér Milan Fridrich velmi vděčný. Zároveň ale očekává od svých svěřenců perfektní výkon, který dá týmu naději na úspěch. Proti ale letos bude stát rozjetá Mladá Boleslav.
Ještě bychom se rádi vrátili k semifinálové sérii s Bohemians. Ta byla hodně třaskavá a emoce létaly i z obou střídaček, na kterých jste proti sobě stáli s Michalem Jedličkou. Souhlasíte s vyšší mírou napětí?
„Na poměry takového souboje bych řekl, že těch emocí tam zase tak moc nebylo. Oproti jiným sériím se mi to nezdálo víc vyhrocené. Častější byly spíše video výzvy, které si Bohemka často brala. Spíše to bylo nepředvídatelné.“
Bohemka vás v semifinále poměrně dost prověřila. Byly pasáže, například konkrétně v šestém zápase, kdy jste přepnuli na trochu taktičtější mód. Je to jakási nová zbraň současného Tatranu, že si umí zápasy i zkušeně pohlídat z defenzivy?
„Je to jeden z prvků, ale myslím, že už to máme delší čas. Samozřejmě vždy záleží, co vám dovolí soupeř. V tomto konkrétním zápase to bylo spíše tak, že jsme do toho na začátku vrhli ofenzivně, ale pak jsme kvůli některým okolnostem pustili soupeře do hry. Na tom se snažíme delší dobu pracovat. Ve třetí třetině bych řekl, že si to už kluci trochu pohlídali. Ale vždy je to dáno i tím, jak je zápas vedený, s čím přijde soupeř. Nemyslím si, že by to bylo od nás něco speciálního v sérii s Bohemkou. Naopak pro mě bylo překvapením, že ve většině zápasů jsme Bohemku přestříleli, což jsme nečekali. Téměř v celé sérii nás trápila koncovka. Z tohoto pohledu je dobré, že když nám tam nepadají góly, umíme bránit a víme, že to je něco, o co se umíme opřít a co nám pomůže vyhrávat velké zápasy.“
Milan Fridrich po vítězném semifinále s Bohemians. Foto: Matyáš Klápa, Tatran Střešovice
V čem je podle vás specifikum superfinále? Často se totiž rozhoduje až v posledních minutách či v prodloužení.
„Je to dáno tím, že se jedná o jeden zápas, ve kterém se musí rozhodnout. Přes jednotlivé série skutečně projdou jen ty nejkvalitnější týmy. A celek, který najednou prohrává, musí v útoku přidat a často díky své velké kvalitě skutečně dokáže vyrovnat. Proto se často hrají do posledních minut vyrovnaná střetnutí.“
Loni jste dominovali a dokázali získat treble. Letos jste ale šli do play off až ze třetího místa, jak vnímáte svou pozici před superfinále? Podle mnohých je favoritem spíše Boleslav…
„Favority řeší hlavně sázkovky a případně fanoušci či ostatní. My víme, že letos je naše sezona trochu jiná. Ale s tím jsme už počítali dopředu. Do každého zápasu teď jdeme s nastavením, i přes velký respekt k soupeři, který proti nám bude stát, že chceme vyhrát. Máme nastavenou takovou filosofii, že chceme vždy předvést perfektní výkon, který nám dá šanci porazit kohokoliv. Teď proti nám máme silného konkurenta. Jestli ho ostatní berou jako favorita nebo ne, je nám vcelku jedno, my do zápasu půjdeme s cílem ho zvládnout.“
Jaká je aktuálně atmosféra v týmu?
„O něco klidnější než před třemi roky, kdy se postoupilo do superfinále po delší době. Tehdy se to více prožívalo. Spíše cítím větší soustředění. Aktuálně se na zápas připravujeme v rámci regenerace po semifinále a předávání informací, aby byli všichni v pohodě. Nálada a nervozita budou stoupat až těsně před zápasem.“
Soustředěná střídačka střešovického Tatranu. Foto: Matyáš Klápa, Tatran Střešovice
Boleslav je teď hodně motivovaná vám vrátit porážku z předchozího roku. Co od superfinále očekáváte? Bude to spíše opatrnější zápas nebo se s góly roztrhne pytel?
„To je hodně těžké predikovat. Vždycky jeden nebo dva góly na jedné či druhé straně zápasu mohou prospět. Nemyslím si, že by to bylo extrémně takticky svázané po celou dobu. Maximálně může zapůsobit nějaká chvilková nervozita hráčů. Na druhou stranu doufám, že už je v kádrech obou týmů velká část florbalistů, kteří superfinále zažili, takže by to mohlo být o dobré kvalitě. Jestli budou padat góly nebo ne, to je otázka. Oba týmy mají kvalitní obrany, zároveň však disponují útočníky, kteří umějí dávat hodně gólů. Bude tedy záležet, kdo bude v danou chvíli o něco lepší a zda převáží to, jestli to bude atraktivní zápas s méně góly nebo atraktivní zápas s hodně góly.“
Superfinále jste už vyhrál jako hráč i jako trenér. Co pro vás tato událost znamená? Je to už přeci jen vzhledem k nabytým zkušenostem o něco všednější nebo se pořád těšíte už týden dopředu na plnou arénu?
„Rutina to pro mě určitě není, to by to muselo být častěji. Samozřejmě se těším. Určitě si to užiju, ale spíš jsem teď vděčný, že máme tu šanci si superfinále zase zahrát. Když jsem totiž před časem přicházel do Tatranu na pozici hlavního trenéra, tak se nám o postupu mohlo jenom zdát. A jedním z cílů, které jsme si společně s kluky vytyčili, byla snaha každý rok být v top trojce nebo čytřce. Jsme rádi, že se nám podaří být v superfinále počtvrté za sebou.“
To je opravdu obdivuhodný počin…
„Není to samozřejmost, když vidím, jak kvalitní jsou soupeři a co pro úspěch dělají. O to víc si toho vážím. Těším se. Nejsem tam ale v roli fanouška, mým cílem je pomoct týmu k co nejlepšímu výkonu. Musím dělat vše pro to, aby byli kluci co nejvíc v pohodě a mohli podat co nejlepší výkon. Počítám 20. sezonu, co jsem v Tatranu, a jsem za superfinále vděčný. To se nikdy neomrzí, nejsme hráči v NHL, kteří to zažívají několikrát týdně. Z tohoto pohledu to rozhodně není rutina, pro nás je to pořád svátek a největší zápas v roce.“
Autor: Gustav Ondrejčík
