POHLED: Vítkovická Totální sezona přinesla zlatý hattrick. Genius loci nebylo pokořeno

Potřetí za sebou slaví florbalistky Vítkovic titul v české nejvyšší ženské soutěži, ČEZ Extralize žen. To vše za situace, kdy musely před sezonou postavit vlastně úplně nový tým, neměly domácí zázemí a prošly si velkou krizí. Přesto to byly ony, kdo si z O2 Arény v neděli odvezl domů zlaté medaile. Už potřetí v řadě.

„Vstupní podmínky pro ročník 2024/2025 nebyly pro ženy Vítkovic vůbec dobré: kádrem se prohnal uragán, začala dlouho plánovaná rekonstrukce Sportovního centra Dubina a další rána přišla před začátkem ročníku, kdy indisponovaného Daniela Foltu musel na jeho místě u mužského týmu nahradit hlavní trenér žen Jiří Velecký.

Ten tak nebyl u venkovní výhry nad Zugem, která ukázala potenciál týmu, který se pomalu klubal na světlo světa.

Vítkovicím totiž od začátku vyšly dva faktory: jednak realizační tým vhodně doplnily o Tomáše Kozlíka a za druhé se trefily do posil, ačkoliv se jednalo o hráčky, které třeba dosud neměly tolik zkušeností s nejvyšší soutěží, jako například Anna Klvačová s Klárou Horčičkovou.  

Těžko říct jak, ale realizační tým si poradil také s nižší produktivitou, kdy Vítkovice meziročně vstřelily zhruba o tři branky na utkání méně, nicméně v klíčové fázi sezony, někdy okolo zápasů s Libercem na konci základní části už bylo zřejmé, že ani toto Vítkovice netrápí.

Co se ale ukázalo jako klíčové je fakt, že realizačnímu týmu se povedlo tým nejen vhodně sestavit, ale také jej přesvědčit o své cestě a naladit jej na play off. Kouč Velecký, kterému dost možná v očích nového ženského týmu pomohlo, že ten mužský na čas paradoxně vytáhl na první příčku Livesport Superligy, se k týmu postupně na plný úvazek vrátil a Vítkovice rozjely ve vyřazovacích bojích své představení.

V play off totiž Vítkovicím zacvakly do sebe další faktory: lídrem obrany se stala Beránková, která s sebou stáhla v reprezentační formě hrající Lenfeldovou, stabilitu dodala druhá obranná dvojice Matýsková – Kubalčíková.

Ostravankám se také vyplatilo téměř roční čekání na zraněnou Polku Drzymalu, která nastřílela důležité branky a naplno se projevila také dvojice Rybičková – Zagórska, přičemž druhá jmenovaná Polka si svůj nejlepší moment sezony schovala pro rozhodující branku Superfinále. Samostatnou kapitolou pak byla gólmanka Příleská, která svou cestu play off korunovala v prvních patnácti minutách Superfinále.

V něm totiž Vítkovice opět uspěly díky správně zvolené taktice, která se sice mohla zdát na první pohled náročná, jenže realizační tým o její aplikovatelnosti přesvědčil hráčský kádr. V tom tkví do značné míry genius loci celé vítkovické dynastie.

A tak napsaly Vítkovice zlatou tečku své ‚Totální sezony‘ v play off, ve kterém získaly sedm z devíti výher mimo stabilní domácí hřiště na hale SAREZA v Hrušovské ulici: Bohemians porazily dvakrát na Jedenáctce a vyhrály 4:0, FBC Ostrava porazily dvakrát v Havířově a dvakrát v ČPP Aréně a pro zlato si došly v O2 Aréně.

Osobně mám rád kvízové otázky postavené na premise, zda-li se mohly v životě potkat osoby X1 a X2, přičemž za touto otázkou často stojí teorie, že osoba X1 zemřela například tři dny po narození osoby X2, tedy se to stát mohlo.

A teď si převedeme tuto otázku do reality vítkovického titulu: na jeho oslavě, respektive oslavách se totiž také sešla trojice Sára Seevaldová, Malwina Zagórska a Vendula Beránková – logikou značky Plakátov, která mimochodem spadá pod BigBoard, se dlouhodobě jednalo o ‚Holky z plakátu‘ od jiných týmů, pouze kapitánka Vítkovic měla před sezonou odehraná utkání za ostravský tým.

A přesto svůj úspěch oslavují dost možná právě teď v Ostravě.

Ještě možná před rokem byste se takové myšlence zasmáli. A ona je nyní realitou.“

Autor: Michal Dannhofer