Na svou premiéru v extralize si musela dlouho počkat, ale trpělivost se jí vyplatila. Slovenská útočnice Klaudia Valjentová si zatím drží průměr jednoho gólu na zápas a v neděli navíc předvedla málo vídanou věc. Gólem v čase 59:59 zajistila Liberci alespoň bod z utkání proti Chodovu.
Sama z toho byla v šoku, stejně jako všichni v hale. „Ještě nikdy se mi něco takového nepodařilo, je to neuvěřitelné, ale zároveň normální gól ve třetí třetině,“ zářila po zápase. Husarský kousek nezůstal ani na Slovensku bez povšimnutí, bezprostředně po utkání se s Valjentovou spojila maminka Viera. „Hned po zápase mi poslala SMS, byla ráda, že mi povedlo vyrovnat,“ nepřestávala se Valjentová usmívat.
Ten pocit, dát vyrovnávací gól v poslední sekundě řádné hrací doby, zažil málokterý florbalista. „Je to neskutečná radost,“ shrnula své pocity liberecká spasitelka. A přidala ještě jeden postřeh: „Když jsem viděla ty úsměvy na tvářích spoluhráček, říkala jsem si, že je krásné, že spolu bojujeme jako tým.“
Pro diváky, kteří nebyli utkání přítomni, svou branku popsala: „Udělala jsem kličku na hráčku a vypálila. Míček se odrazil od břevna do brankářky, od ní do tyčky a pak do sítě,“ popsala krkolomnou cestu k vyrovnání. Leckoho by napadlo, že už hráčky Liberce ztratily víru ve vyrovnání, ale Valjentová to razantně popřela. „Věřít se musí vždy, i když ostatní už věřit přestávají,“ prozradila své krédo. „Když se mi míček dostal na hokejku, věřila jsem, že je ještě možné zápas zvrátit.“
Vzápětí ovšem prozradila, proč byla tak neochvějně přesvědčená o tom, že situace není tak zlá: nevěděla totiž, jaký je přesný čas. „Věnovala jsem se jen hře. A když jsem pak viděla na tabuli čas 59:59, přišlo mi to vtipné, ale zároveň neskutečné,“ smála se vysoká Slovenka.
Ta si současně váží svého průměru gólu na zápas, který v Liberci drží. „Je to skvělý pocit dát gól, cítit tu radost a vědět, že jste to dokázali,“ uzavřela vzletně.
Autor: Michal Dannhofer
