Tak takhle vypadá drsný sever, jak si jej mnozí představují. Jste na konci města, kde se liduprázdnými ulicemi prohání sněhová vánice. Cesta se stáčí do tmavého hvozdu a tam, za vysokými závějemi, je pár opuštěných dřevěných budov. Nízkých a rozesetých vedle sebe tak, že se nedají ani pořádně vyfotit. Právě zde, v takovém tichu, že každá padnoucí vločka způsobí málem detonaci, našla na mistrovství světa v Helsinkách azyl florbalová reprezentace. Tady by mohly dávat lišky dobrou noc. Polární, samozřejmě…
Uvnitř té pohádkové zimní romance ale kolikrát zuří horoucí bitvy ve stolních hrách. Támhle si Aleš Zálesný vodí ve cvrnkacím fotbálku Davida Rytycha, u Stiga hokeje se právě sešla obvyklá čtveřice: Matěj Jendrišák s Danielem Šebkem vyzývají na rozhodující sedmý mač Jana Jelínka s Milanem Tomašíkem. Ten je ovšem s plastovými hráči Sparty stejně neudržitelný jako na helsinském tarkettu. „Hele, bude gól!“ upozorní a ve zlomku vteřiny se po střele přes celé hřiště třepetá puk v síti. „Kolik to je? O pět? Hej, tohle je jen zápas pro novináře! Rozhodující je až večer,“ smlouvá Šebek.
Kdyby se známkovala úprava na pokojích, vyhráli by (možná) překvapivě ostřílení borci Radek Sikora se Zálesným, tátové od rodin. Dresy rozvěšené na ramínkách, tak vypadá vizitka vzorného a vděčného reprezentanta. Všechny věci mají srovnané na svých místech, nikde se nic neválí. „A proč by mělo? Však jsme taky na rozdíl od mladých prošli vojnou a pionýrem,“ směje se Sikora. První lajna jde prostě příkladem…
Sníh, sníh a… zase sníh. Na zemi ho leží tuny a další kvanta neustále padají z šedého nebe. Masér Bohdan Sezemský se po obědě zálibně dívá z vyhřáté jídelny na líně padající vločky. Najednou se ale všichni otočí stejným směrem. „Už běží!“ vykřikne pár hráčů. Martin Richter se právě brodí chumelenicí po pás ve sněhu a za chvíli doklopýtá až k oknu. Vsadil se totiž se svými 5 spolusedícími, že za pět minut stihne z jídelny doběhnout na pokoj, převléct se a pak se vrátit venkem zpátky. „Vyhrál jsem na každém stovku. Snad to z kluků dostanu,“ culí se. Kouč Tomáš Trnavský už má z legrácky menší radost. „Parádní sázka. Ještě, že není před zápasem. Ten je přece až zítra,“ vtipkuje nakonec.
Saunu mají florbalisté nějakých 15 kroků od hotelu v samostatné budově. Po zápase s Nory do ní hupsnuli i v 11 večer. Většinou chodí starší, mazáci. V malé místnůstce se topí se nepřetržitě. „Takže si radši odložím. Přece nebudu první, kdo vleze do sauny oblečenej,“ říká Milan Garčar, kvůli fotce ochotně mění ručníky za svršky a už se těší na oběd. „Včera jsme měli kuře s bramborovou kaší,“ pochvaluje si místní stravu.
Dnes kuchaři servírují zapečenou brokolici s těstovinami a kuřecím masem. Střídmý pokrm ale na nálad hráčům neubral. Stříhají, kdo přinese ke stolu pití, vtipkují. Hecují se mezi stoly. Však taky sedí spolu legionáři ze Švýcarska, u jiného odchovanci Vítkovic a vedle zase ti, kterým bije srdce pro Tatran. Jen ten předkrm nehraje… Masér Sezemský roznáší před jídlem mezi hráči na tácku dvě podlouhlé bílé pilulky. „Kdepak doping. Jen vitamíny, céčko, aby se kluci vyhnuli nachlazení,“ vysvětluje s úsměvem.
Autor: admin
