„Mně, jako Ditě Ondrejkové, principiálně soutěž Miss Český florbal vadí. Soutěž mi vadila od samého počátku, ať už se to spojovalo, nebo nespojovalo s propagací MS 2013.
Zdravím skoro Miss Agro Terku Chvátalovou! Podotýkám, že mi podobné soutěže jsou proti srsti i v případě hasiček, volejbalistek nebo třeba univerzit. Souvisí to samozřejmě s tím, že mám vedle vystudovaného bakaláře žurnalistiky i téměř dokončená genderová studia, která se problematiky ideálu krásy dotýkají. Nicméně jsem celou dobu soutěž sledovala z povzdálí a nekomentovala to, protože jsem to nepovažovala za nutné.
Ostatně jsem posledního půl roku strávila ve Finsku, kde mi nějaké hlasování a propagace téhle soutěže akorát zaplňovaly newsfeed na facebooku, přičemž ten to umí na příkaz hezky odfiltrovat. Když jsem ale četla, že má někdo problém s názorem Švédů a Finů, kteří odmítli soutěž spojovat s MS žen, postavila jsem se na svém FB profilu na jejich stranu. Severské země jsou mnohem citlivější na celou genderovou problematiku, otázku rovnoprávnosti a šíření stereotypního smýšlení, které přisuzuje ženám či mužům určité vlastnosti.
Pro lepší ilustraci – když si vezmete reklamní leták s vánoční nabídkou na dětské hračky, u nás si můžete být jisti tím, že kočárek s panenkou bude tahat holčička, zatímco chlapeček si hraje s autíčky. Ve Švédsku na tohle vůbec nehledí. Při focení nechají děti hrát si, s čím chtějí a přitom to fotí. Tohle by u nás daný produkt neprodalo, protože to není ‚přirozené‘.
Stejně tak je to se soutěží Miss. Holky jsou namalované, nafocené, namóděné. Věřím tomu, že si užily spoustu legrace a cítily se přitom fajn. Klidně, neberu jim to. Ale vadí mi, že tím prodáváme ne krásu toho sportu, ale estetickou krásu holek. Hlavním atributem téhle soutěže je něco, co s tím sportem zkrátka vůbec nesouvisí. Když to řeknu nadneseně, florbal může hrát Dolly Buster s pátou plastikou poprsí a je to úplně jedno, když bude umět běhat a dávat branky.
My sami jako florbalisté bychom se měli snažit poukazovat na to, že na hřišti se mažou veškeré rozdíly, že jde zkrátka jen a jen o to, kdo bude šikovnější, lépe připravený a vyhraje sportovní klání. Paradoxem je, že se ve mně bije člověk, který umí číst mediální obsahy, sdělení a který chápe, že tahle soutěž je vlastně velmi úspěšný marketing. A pak ta, kterou jsem popsala už výše.
Mrzí mě, že florbal, jenž se vždycky profiloval jako mladý sport otevřený novým trendům, který bych přirovnala třeba k Applu či Googlu, jež myslí (respektive mysleli) ‚out of box‘ a nebojí se dělat riskantní, avšak vizionářské kroky do budoucna, udělá krok zpět a zahraje na jistotu nějakou soutěží krásy. Tyhle akce jsou totiž pro mě symbolem doby, která už by měla být za námi. Tenhle entertainment je přežitkem a je na nás, jestli se budeme chtít zařadit do vykotlaných kolejí, nebo vyjet vlastní cestou.“
