Marek Beneš
Ještě před florbalem byl jeho hlavním sportem hokej. V Letňanech se Marek Beneš potkával mimo jiné s Jakubem Vránou nebo Václavem Karabáčkem, v regionálních výběrech také s Pavlem Zachou. Přesto se v deváté třídě rozhodl hokej opustit.
„Vážím si florbalu právě i proto, že mi nezabránil rozvíjet život po vícero stránkách. Nikdy jsem nechtěl být jenom sportovec. Vždycky jsem chtěl mít i vzdělání, vystudovat vysokou školu. S florbalem jsem to dokázal dát dohromady,“ vysvětlil ve svém příběhu.
Marek Beneš / Bez frázíNešlo přitom o přechod ke sportu, ve kterém by byl v danou chvíli úspěšnější. Beneš sám vzpomíná, že jeho začátky na florbalových palubovkách nebyly nijak výrazné. Rozhodující byla především radost ze hry.
V hokeji postupně začal vnímat stále větší důraz na výkon. Florbal mu naopak nabídl prostředí, ve kterém ho znovu bavilo trénovat, zkoušet nové věci a posouvat se dál.
Přitahovala ho technika, práce s míčkem i větší prostor pro kreativitu. Přestože byl v té době zkušenějším hokejistou než florbalistou, rozhodl se pokračovat právě s děrovaným míčkem.
Začátky bez výsad
Cestu k florbalu měl přitom v rodině otevřenou. Jeho otec patřil k první generaci českých hráčů, s Tatranem získal mistrovské tituly a působil také jako kapitán reprezentace.
Ani rodinné zázemí ale Benešovi automatické místo na hřišti nezajistilo. V první sezoně patřil mezi mladší hráče a řadu zápasů strávil především čekáním na příležitost.
Výrazně větší prostor dostával na trénincích, kde postupně doháněl zkušenější spoluhráče. Právě v tomto období se začala ukazovat vlastnost, kterou dnes sám považuje za jednu ze svých největších předností – čtení hry.
Beneš svou sílu nevidí primárně v rychlosti ani ve střelbě. Za klíčovou považuje schopnost předvídat vývoj situace, správně se pohybovat bez míčku a dostávat se do prostorů, kam se hra teprve přesune.
Florbal nebyl jedinou cestou
Sport ale od začátku tvořil pouze jednu část Benešova života. V rodině se podle něj kladl stejný důraz také na školu. Tréninky ani zápasy proto nikdy neměly automaticky přednost před ostatními povinnostmi.
Právě odtud vychází název příběhu Dvě linky. Jedna vedla přes vrcholový florbal, Tatran a českou reprezentaci. Druhá přes vzdělání a následnou profesní kariéru.
Beneš vystudoval práva a vedle aktivního hraní působí také v advokátním prostředí.
„Florbal by neměl být v životě vším.“
Marek Beneš / Bez frázíNejde přitom o odstup od sportu. Spíše o pohled hráče, který se ani během vrcholové kariéry nechtěl spoléhat pouze na jedinou možnost.
Dnes by byl přechod složitější
Beneš zároveň upozorňuje, že podobná cesta by dnes nemusela být tak snadná jako v době jeho začátků. Český florbal se za poslední roky výrazně posunul. Děti začínají dříve, trénují intenzivněji a už v mládežnických kategoriích se zvyšují technické i taktické nároky.
Pozdější přechod z jiného sportu proto může být výrazně obtížnější. Benešův vlastní příklad ale zároveň připomíná, že vývoj hráče nemusí být v mladém věku přímočarý.
Z florbalisty, který zpočátku jen obtížně hledal své místo v sestavě, se postupně stal reprezentant a jedna z výrazných osobností své generace. Vedle sportovní kariéry si přitom po celou dobu budoval také druhou cestu, která nekončí posledním zápasem.
