Loni Pavel Brus dovedl Vítkovice k titulu a slavné obhajobě v Superfinále. Tentokrát se musel smířit s tím, že jeho tým končí sezonu o pár dnů dřív, než byly plány. Třikrát za sebou byli Vítkovičtí v O2 areně, dvakrát vyhráli. Letos poprvé chybí. Mistrovský hattrick se konat nebude, ale ve Vítkovicích berou podle slov kapitána semifinálové vyřazení smířlivě.
Oproti loňské sezoně byla vítkovická sestava o trošku jiná. Z vítězného týmu zmizela celá třetí formace zkušených matadorů. Lukáš Hrubý, Zdeněk Žák ani Matěj Koňařík v kabině nebyli, prostor ale dostali mladí. Extraliga si začala zvykat na jména Delong, Pešat, nebo Gál.
[caption id="attachment_40352" align="alignright" width="630"]
Matěj Koňařík a Lukáš Hrubý. Foto: Štěpán Černý[/caption]
Možná to byly právě zkušenosti, které v sérii s Tatranem rozhodovaly. „Když se prohraje, tak se vždycky hledají důvody, proč to tak dopadlo. My jsme nastavili trochu jinou filozofii a věříme, že i když to teď nepřineslo ovoce, tak se to promítne do budoucna. Přestože je florbal amatérský sport, tak se nemůže dělat amatérsky. Už tu máme kluby jako je Boleslav nebo Tatran, které mají slušné finance a dokážou vytvořit zázemí. My tohle nemáme, tak to musíme kompenzovat nějakým jiným způsobem,“ vyprávěl po posledním utkání sezony Pavel Brus.
Mluví o tom, že se ve Vítkovicích začalo měřit hráčům trochu jiným metrem. Spravedlivým. Na první místo se dostal přístup k přípravě a i díky ní dostali přednost mladí. „Nastavili jsme nějaké věci, a to že to letos nevyšlo…? My musíme být optimisté, i když se prohraje. Ta série byla možná na první pohled zarputilá, ale máme jednu novou juniorskou lajnu, která získala obrovské zkušenosti. Na té amatérské úrovni je to tak, že je to o to víc o přípravě. Když jste nemocní, tak nemáte moc času rehabilitovat. My se teď musíme dát zdravotně do kupy a uvidíme, jak to bude vypadat další sezonu,“ dodává.
[caption id="attachment_40350" align="alignright" width="630"]
Pavel Brus. Foto: Jiří Zerzoň[/caption]
Ještě zpět k sérii s Tatranem. V určitých momentech se zřejmě opravdu projevila herní vyzrálost důležitých opor. Zatímco Vítkovice se mohly spolehnout zejména na gólmana Součka a střelce Lukáše Hájka, Tatran měl sílu rozloženou do vícero formací. "Ta hra nějak vypadala, a možná v určitých chvílích nějaké zkušenosti chyběly. Ale abychom se na to vymlouvali, tak to ne. Tatran byl kompaktní, dobře bránil, ale my jsme šance měli. To co jsme nedali, tak pochytal Kafka nebo Rebro,“ přemýšlí Pavel Brus.
Paradoxně i na příkladu jeho osobnosti se ukázalo to, že Vítkovice jdou poněkud odlišnou cestou. Ve dvou posledních zápasech seděl kapitán na střídačce, nejzkušenější borec své spoluhráče jen sledoval a snažil se podporovat. Byl snad zraněný? „Bylo tam plno věcí, ale všichni jsme nějak zranění… Seděl jsem, bylo to po nějaké domluvě. Nebyl jsem v nejlepším rozpoložení, ale nebylo to nic zásadního. Prostě jsme se tak domluvili, že nebudu hrát, bohužel. My ten florbal nehrajeme za zásluhy, o tom to u nás není,“ přiznal.
[caption id="attachment_40348" align="alignright" width="630"]
Pavel Brus. Foto: Štěpán Černý[/caption]
V podstatě došlo na paradoxní situaci. Brus zastává roli asistenta trenéra a sám tak může konzultovat o sestavě. Ale po pauze ve čtvrtém duelu si zahrál vlastně až poslední střídání pátého zápasu. „Že jsem to dohrával? Já bych se určitě sám nenanominoval na poslední střídání, to možná jiní,“ usmál se. Svou roli asistenta trenéra bere jako výpomoc týmu. „Já jsem asistent spíš z praktických důvodů. Občas vedu nějaký ten trénink. Na řízení týmu v zápase jsou jiní asistenti, já nemám ambice koučovat,“ říká.
Vítkovice budou mít tentokrát o pár týdnů delší čas na zotavení před novou sezonou a v říjnu je nečeká ani Pohár mistrů. Tým opustí vedle Fina Juliuse Jousiho asi jen Lukáš Veltšmíd a tak ambice udržet se ve špičce dál budou.
„A u nás v týmu to bude o tom, nějak udržet zkušené kluky, Robina Žydela, Filipa Heczka. Ale nevím o nikom, že by měl úmysly odcházet. Možná budou nějaké nabídky, ale teď o ničem nevíme. Spíš doufám, že budou nějaké posily, snad z Ostravy do Ostravy, a navíc přivedeme třeba dva kluky z juniorky,“ naznačuje Pavel Brus.
Otázkou pak jsou ještě možnosti návratu Lukáše Hrubého a Zdeňka Žáka. „Nevím, jak to budou mít. Kdyby přistoupili na ty podmínky, co jsme nastavili, jak na ně přistoupil na ně každý, tak by určitě platní byli. Jenže dělá neplechu, když má někdo jiná pravidla,“ myslí si.
[caption id="attachment_40351" align="alignright" width="630"]
Pavel Brus v Superfinále 2014. Foto: Štěpán Černý[/caption]
Při loňském Superfinále běhal Pavel Brus po hřišti a nakonec zvedal pohár. Letos ani neví, zda do Prahy dorazí. A vlastně ani sám neví, komu bude fandit: „Samozřejmě, že v Boleslavi jsou kluci, kterým to přeju, ale i ti, kterým to moc nepřeju,“ přiznává. „Ale hlavně budou to šachy a bída, ten zápas. Tatran i Boleslav hrají hodně defenzivně, hodně na brejky, takže to bude florbal – neflorbal. Lístky mám, ale ještě jsem se nerozhodl, jestli přijedu nebo se budu dívat v telce. Spíš to bude spontánní, rozhodne počasí, jak to bude v sobotu ráno vypadat…“
