Michaelo, vaše zápasová pauza trvala 259 dní, přišla jste o celý zbytek sezony 2025/2026. Jak byste celý proces popsala?
„Bylo to hrozně dlouhé. I přesto, že mi reprezentace zařídila rychlou a kvalitní lékařskou péči, tak to byla prostě hrozně dlouhá doba. Nejtěžší na tom bylo asi to, že ten progres nebyl pořád stejný…
Chvíli se všechno posouvalo rychle dopředu a pak přišlo období, kdy to zase nebylo tak dobré a měla jsem pocit, že se nikam neposouvám.
Po mistrovství světa jsem zůstala v Ostravě a díky spolupráci Honzy Šimona, Kuby Hybše, Ondry Sidunova a Eriky Lindeblad jsem měla opravdu dobře nastavenou a pohlídanou rehabilitaci.
Před začátkem play-off jsem se pak přesunula z Ostravy do Kalmaru, kde jsem mohla být pořád s týmem a jsem za to byla hrozně ráda.“
Během té doby jste přišla například o švédské superfinále, ale sama zmiňujete, že jste s týmem byla. Jak důležité to pro vás bylo?
„Nesmírně. Propásnout dvě taková finále v jedné sezoně je kruté a bylo těžké na ty zápasy jen koukat. Přestože je ve florbale takových zranění hodně, nikdy jsem se asi nedokázala úplně vcítit do toho, co člověk během tak dlouhé pauzy prožívá. Až teď jsem si to zažila sama a bylo to opravdu náročné. O to víc pro mě znamenalo, že jsem pořád mohla být součástí týmu, tréninků, zápasů a celého fungování.
Vrátila jste se ve druhém utkání čtvrtfinále Champions Cupu. Bylo to něco, co bylo svým způsobem plánované dopředu?
„Těch plánů a termínů, ve kterých bych se mohla vrátit, bylo během rehabilitace několik. Od začátku ale bylo nejdůležitější nic neuspěchat a mít trpělivost, aby se zranění nevrátilo.
Až pár týdnů před Champions Cupem jsem začala trénovat s týmem a jsem ráda, že všechno šlo dobře a byla jsem nakonec schopná nastoupit už do druhého čtvrtfinále proti Koovee.“
Při pohledu na fotky ze zápasu si lze všimnout, že jste nastoupila v trochu jiném dresu než ostatní spoluhráčky. Co se stalo?
„Jednoduše jsme nenašli můj bílý dres. Nevím, jak moc v tu chvíli hrozilo, že kvůli tomu opravdu nenastoupím, to řešil realizační tým. Nakonec mi bylo umožněno nastoupit ve staré verzi dresu.
Vrátila jste se pěti body, dala jste čtyři branky. Jak jste se na hřišti cítila a kde byste odhadla, že je vaše současná výkonnost?
„Myslím, že z pohledu návratu to byl ideální první zápas. Se vší úctou ke Koovee, zápas neměl tempo zápasu v SSL nebo reprezentačního utkání. Byla to spíš taková pěkná rozcvička než zápas, ve kterém bych si mohla pořádně otestovat svou aktuální výkonnost.
Teď to ale pro mě ani není hlavní téma, jít hned na hranu. Řekla bych, že mi ještě nějakých 5–10 procent rychlosti a síly chybí. Teď je pro mě důležité postupně se do toho dostat, a hlavně zůstat zdravá.“
Prakticky okamžitě se také vrátíte do reprezentace, kterou čeká Euro Floorball Tour ve Švýcarsku. Jaké máte cíle na prvním turnaji nového cyklu?
„Logicky to pro nás není turnaj primárně o výsledcích. Máme v týmu nové a mladé hráčky, nové gólmanky a částečně nový realizační tým, takže se chceme soustředit hlavně na naši hru a vyzkoušet si některé věci.“
