Mariano, máte za sebou čtvrtfinálovou sérii proti Liberci. Podle obecného očekávání jste postoupily poměrem 4:0 na zápasy, je to i z Vašeho pohledu určité splnění cíle?
„Ano. V této sérii jsme byly favoritkami a naši roli jsme splnily. Cíl byl jasný, a to postoupit v co nejkratší době, což se nám povedlo.“
Na druhou stranu, Liberec Vašemu tempu stačil vlastně jen v jednom utkání. Ukazuje to také na velkou sílu Tatranu, kterou získal především ve druhé polovině základní části?
„Řekla bych, že naše série potvrdila sílu, kterou jsme jako tým během druhé poloviny základní části vybudovaly. Naše tempo je teď stabilní a věřím, že právě tato rostoucí forma bude v semifinále klíčová. Klobouk dolů před Libercem. I když výsledky jsou jednoznačné, Liberec byl bojovným soupeřem ve všech utkáních i v těch, ve kterých nastoupil v okleštěné sestavě.“
Poslední utkání série se nakonec hrálo v Tanvaldu. Vnímaly jste, že se tento problém s halou řeší anebo jste se tím snažily nezatěžovat?
„Já osobně jsem to moc nevnímala, protože jsem věděla, že někde hrát prostě musíme. Samozřejmě to není úplně příjemné, když nevíte, kde budete pár dní před play off zápasem hrát, ale na světě jsou i horší věci.“ (usmívá se)
V semifinále se postavíte Bulldogs. Čekali jste takovou volbu Vítkovic?
„Moje odhady se sice v průběhu čtvrtfinále měnily, ale po skončení všech zápasů jsem toto rozhodnutí Vítkovic předpokládala nejen já, ale i většina týmu, takže to nebylo tak velké překvapení.“
Nakonec se tedy splní to, že odehrají dvě rozdílné semifinálové série, než v minulých letech. Je to pro vás nějaký nový náboj?
„Po letech, kdy se soupeři v semifinále často opakovali, je to zajímavá změna a určitý nový náboj to v sobě nese. Pro nás se ale nic nemění na tom, že chceme hrát podle sebe bez ohledu na to, kdo stojí na druhé straně hřiště.“
Oproti Bulldogs jste ušetřili jedno utkání, může to hrát roli?
„Ušetřený zápas oproti Bulldogs vnímám spíše jako detail. V play off jsme si už vyzkoušely krátké i ty nejdelší možné série, takže jsme na vysokou zátěž zvyklé a zároveň oproti loňskému roku, jsme měly delší čas na přípravu semifinálového soupeře.“
V loňském roce jste spolu odehráli extrémně zajímavou čtvrtfinálovou sérii. Co ji tehdy rozhodlo?
„Myslím si, že zkušenosti. Zároveň i to, že jsme měly velmi vydařenou celou sezónu, tudíž i neskutečná touha po tom se konečně dostat do Superfinále a nepokazit si to.“
Bulldogs nyní vyřadili FBC Ostrava a mohou využít Annu Brucháčkovou, jsou tedy ještě silnějším soupeřem?
„Bulldogs jsou velmi silným, bojovným a nepříjemným soupeřem, kde Anička Brucháčková jednoznačně celému týmu dodává klid, zkušenosti, oporu, sebevědomí a samozřejmě body.“
Na druhou stranu, druhá polovina základní části Tatranu vyšla, vyhrál také Pohár Českého florbalu. Cítíte se nyní jako prakticky nejsilnější tým?
„V druhé polovině základní části se nám výsledkově velmi dařilo, ale neznamená to, že naše hra byla bezchybná a dokonalá. Spíše se ukazuje to, že jsme na hřišti sehranější a více o sobě víme, tudíž se oproti první půlce cítíme o dost silnější.“
Vy osobně se podílíte na vzniku různých sportovních dokumentů. Jak zajímavá zkušenost to je a jak se spolupracuje například s fotbalovou Slávií?
„Nedá se úplně říct, že se přímo podílím. Jsem k ruce k bráchovi, který je spoluautorem několika úspěšných dokumentů o Slavii, jako je Totální sezóna nebo Totální Hattrick. Takže spolupracovalo se mi dobře.“
Dokumentům se v posledních letech věnuje i samotný Tatran. Máte třeba v hlavě myšlenku na dokument čistě z pohledu ženské složky Tatranu?
„To je velmi troufalá myšlenka, která mě zatím nenapadla. I když si nemyslím, že by si to ženy v Tatranu nezasloužily, za poslední roky mají za sebou několik úspěchů, o kterých v minulosti mohly jen snít. Ale uvidíme, třeba se splní i ten poslední sen a pak bude důvod o tom přemýšlet.“
