Hodnocení série bylo z jeho strany pozitivní. „Myslím si a i před sérií jsem čekal, že to bude 50 na 50. My jsme věděli o tom, že Vítkovice jsou kvalitní tým, který vždycky v play off hraje mnohem lépe než v základní části. Dokázali to třeba 10 let zpátky, kdy vlastně z osmého místa vyhráli titul, byť se ten tým už nějakým způsobem obměnil. Pro nás bylo dobré, že jsme začali tu sérii 2:0. Tam jsme relativně si myslím zahráli asi možná dva nejlepší zápasy v té sérii. Dodalo nám to trošku takový klid,“ popisuje.
S dalšími zápasy ale úplně spokojený nebyl. „Pak to mělo od nás trošku sestupnou tendenci, hlavně ten pátý zápas, ten jsme nezvládli hodně a nezasloužili jsme si to. A jsme rádi, vážíme si toho, že jsme postoupili 4:2 nad takovým silným týmem,“ uznal kvality Vítkovic.
Splněno ale jeho tým ještě nemá. „Po sezóně si to nějakým způsobem vyhodnotíme, teď bych řekl, že ještě ne. Teď se chceme připravit na semifinále. Tam se bude určovat, jestli sezona bude úspěšná nebo nikoliv, protože minulý rok kluci prohráli 4:0 - docela jasným výsledkem s Boleslaví. Teď asi bude stejný soupeř, předpokládáme. A chceme určitě zahrát tu sérii lépe. Tam si myslím, že budeme bilancovat. A já si myslím, že od repre pauzy jak bylo mistrovství světa žen, tak jsme se hodně zvedli,“ hodnotí.
Spartě nedělá problém dávat góly. „Zvedli jsme se hodně, především v produkci branek. Tam nám to napadalo, že jsme tam měli dobré zápasy třeba s Kladnem, s Ústím, kde jsme měli desetibrankové i větší vítězné rozdíly. A třeba zápas s Boleslaví se nám povedl, pak jsme si zvedli sebevědomí právě vítězstvím ve Vítkovicích, nad Tatranem a tak,“ rekapituluje.
A tak je Sparta na pozitivní vlně. „Myslím si, že tu druhou půlku sezóny jsme měli hodně dobrou. Nějakým takovým způsobem jsme se chtěli prezentovat. Takže my jsme rádi, že jsme si to nějakým způsobem přenesli i do téhle série,“ usmívá se.
Jak už naznačil, nyní čeká další reprízu, tentokráte s Mladou Boleslaví. „Očekáváme to. My se na to trošičku připravujeme. Samozřejmě, nechtěli jsme dělat úplně přehnané závěry. Věděli jsme, že oproti minulému roku, do série vstupujeme trochu jako favorit. Vzhledem k té základní části si stejně myslím, že ta série pořád byla 50 na 50. A trošičku jsme v hlavě měli si myslím, že s tou Boleslaví můžeme hrát. Jsme na ní, nebo snažili jsme se na ní i trošku mentálně připravit v hlavě. Samozřejmě až poté, co bychom vyhráli tuto sérii s Vítkovicemi,“ popisuje.
Pro Boleslav má případně jasný vzkaz. „Já doufám, že to zúročíme trošičku, že jsme na ně mentálně připravení,“ říká.
Pro něj samotného byla série s Vítkovicemi složitá. „Já jsem rád, že je konec, upřímně. Někdy od ledna jsem tušil, že se k tomu bude schylovat. Doufal jsem, že se to třeba nějakým stylem nestane, že si někdo Vítkovice vybere,“ přiznává.
S hodně klukama se ještě čerstvě známe. Byl jsem tam přeci jenom pět let, to se jen tak nezapomíná. A jak říkám, já jsem byl trošku rád, že je konec, protože první dva zápasy pro mě byly docela těžké, cítil jsem se hodně nervózní. Paradoxně nejlépe se mi hrálo asi třetí a čtvrtý zápas ve Vítkovicích. Pak už trošičku jak byla únava, jak už jsme se znali navzájem, tak už trošičku jsem měl v hlavě, že ti kluci mě přeci jenom znají pět let a ještě k tomu, že se hrálo v sérii, tak už jsem si v nějakým, v nějakém stylu nevěřil. Trošičku mě to, řekl bych svázalo ruce. A ještě zopakuju, že už jsem asi rád, že je konec,“ hodnotí.
Pomohl mu přesun do Prahy? „Florbalově asi ano, z florbalového hlediska si myslím, že to nějaký smysl mělo. A z životního, našel jsem si dobrou práci, dělám si praxi, takže i do života se to nějakým způsobem určitě projeví,“ říká.
„Spíše si myslím, že jsem to potřeboval trošičku z té stránky samostatnosti, protože jsem docela dost dlouho na vysoké byl sám, u rodičů. Neměl jsem – řekněme - na sebe takové životní nároky, že jsem tak jakoby nějak trošku proplouval. A v tom mě ta Praha trošičku nějakým způsobem srovnala bych řekl, jak životně, že jsou důležité priority. Člověk se musí o sebe postarat, jako člověk jsem v Praze vyrostl,“ uzavírá Matyáš Šindler.
