Chodov zatím po úvodních duelech na půdě Vítkovic vede v semifinále 2:0. „První dva zápasy hodnotím kladně, samozřejmě, to ani nejde hodnotit jinak. Máme z toho obrovskou radost, ale musíme do těch dalších zápasů nastoupit s pokorou, obrovskou pokorou, protože přece jenom Vítkovice jsou silným soupeřem a my teď můžeme jenom těžit z toho, že se nám podařilo vyhrát dva zápasy, ale nesmíme vypnout, usnout na vavřínech, ale pokračovat dál a jít si pro další dva body,“ zůstává Klára Jiříková nohama na zemi.
Sama se dostala do formy po delším zranění. „Mám z toho osobně strašnou radost. Jsem hlavně ráda, že dokážu takovým výkonem pomoct týmu a přispět k těm důležitým výhrám. Já se s těmi zraněními potýkám poměrně dlouho a poměrně komplikovaně, takže pro mě osobně je to obrovská radost, že se takhle dokážu vrátit zpátky,“ usmívá se.
Chodov zatím v sérii zodpovědně brání, v obou zápasech čelil celkem 59 střelám, inkasoval jen třikrát. Je to podle plánu? „Z nějaké části ano, neřekla bych, že se zaměřujeme čistě na defenzivu, ale samozřejmě Vítkovice jsou soupeř, kde musíme na tu defenzivu myslet. Není to jenom o útočení a o dávání gólů. Ta defenziva v tom hraje obrovský podíl a jsem ráda za celý tým, že to zvládáme tak, jak jsme si to nastavili a plníme hlavně obranné pokyny, protože z toho pak těžíme,“ hodnotí.
Do druhého utkání se dokázal vrátit i v situaci, kdy prohrával 0:2. Co za tím bylo? „Těžko říct. Ale myslím si, že to bylo o nějakém našem mentálním nastavení. My jsme se po té nepovedené první třetině dokázali strašně zvednout a za to jsem hrozně pyšná na náš tým, protože po té první třetině to asi od nás nikdo nečekal a možná ani my sami, ale v šatně prostě padlo pár slov a pár vět, které prostě jsme si každá vzaly k srdci a do té druhé třetiny jsme nastupovaly jako úplně nový tým. Myslím si, že to viděl úplně každý, kdo na té hale byl, a pak už jsme si prostě šli čistě pro vítězství,“ říká Klára Jiříková.
Pomáhá Chodovu i fakt, že se tentokráte s Vítkovicemi neutkává v Superfinále, ale o kolo dříve, v rámci série? „Jo, tak určitě. Když jsme zjistili, že Vítkovice budou náš soupeř v semifinále, tak jsme z toho vlastně měli tak nějak v uvozovkách radost, protože s Vítkovicemi nehrajete vždy v sezoně tolik zápasů. Vždycky to byly maximálně dva v základní části a pak případně ten nešťastnej, vždycky v Superfinále. Takže, takže v hlavách to jakoby máme a vnímáme to spíše pozitivně,“ hodnotí útočnice Chodova.
Klíčovou postavou Chodova je zatím kromě Jiříkové také brankářka Eliška Svrčková. „Je neuvěřitelná. Jsem na ni obrovsky pyšná, celý tým je na ni obrovsky pyšný. Ona je takový náš diamant v bráně, prostě si ji střežíme a jsme fakt obrovsky šťastní, že ji máme, že prostě se jí takhle daří a je to určitá jistota za zády. Prostě když už, když už se nám ta obrana nepovede, tak vždycky je tam Elda,“ usmívá se.
Také díky Svrčkové se Chodov dostal do prodloužení, které Jiříková znovu rozhodla. „Už si to přesně nevybavím, ale byl tam nějaký závar. Viděla jsem, že Niky Příleská je tam v takové nepříjemné pozici a že bude mít těžké se tam zorientovat a zvedat se z toho. Takže jsem pak udělala jenom pár kroků dozadu a viděla jsem, že ta horní polovina brány je odkrytá, tak prostě jsem to zkusila a naštěstí se to podařilo,“ popsala vítěznou branku, díky které Chodov vede v semifinálové sérii 2:0.
