„Champions Cup bude jako jediná klubová mezinárodní soutěž pokračovat. Na rovinu si je ale třeba přiznat, že to bude za cenu ztráty vlastní identity, ztráty pozlátka pro hráče a hráčky.
Toto je řešení vyloženě k tomu, aby florbal aspoň nějakou klubovou mezinárodní soutěž měl, což je oblast, ve které hluboce zaostává za sporty jako basketbalem, házenou, volejbalem anebo třeba futsalem, byť ten má pod křídly samotná UEFA.
Florbal totiž narazil na zásadní střet: najednou z Champions Cupu udělá vlastně zápasy pro privilegované, protože týmy budou muset – podle té nejjednodušší logiky – škrtat také členy třetích formací, tedy vlastně základního zápasového kádru pro ligové soutěže, který ale také potřebujete mít.
To má hned několik negativních důsledků: za prvé to ještě více rozevře nůžky mezi elitními členy týmů a řekněme členy na pozicích 13-20. Za druhé to dost možná uzavře prostor pro talentované mladé hráče a hráčky, kteří by mohli takto sbírat zkušenosti s mezinárodním florbalem ještě předtím, než naskočí do ligových soutěží.
A že se tak děje ukazují jen v Čechách příklady Michaely Kubečkové, Dominiky Buczek nebo třeba nejnověji Dominiky Tůmové. Jedno jméno se hned nabízí: Dostane se nyní na Barboru Janošovou, juniorskou reprezentantku v Bulldogs?
Z opačné strany se pojďme také zamyslet nad tím, že na někoho se nyní prostě nedostane. Opět si můžeme pomoci Bulldogs: Jak těžké asi bude pro Martina Czeczinkara říct některé ze šampionek, že si Champions Cup nezahraje, protože prostě nemá jak vymyslet koncept, do kterého by ji zasadil?
Trenéři především ženských týmů tak budou ještě dvakrát tak větší psychologové, protože budou muset pracovat s přetlakem hráček. A ať chcete nebo ne, Champions Cup si chce zahrát každý, kdo v určitém širším kádru je.
Do toho všeho přichází efekt nových členů daného týmu, kteří sice účast na Champions Cupu nevybojovali, ale jistě jej hrát také chtějí, minimálně během tohoto léta navíc manažeři a trenéři jistě kalkulují s Champions Cupem jako s lákadlem.
Teď možná přestanou a možná také ne.
Každopádně tento tlak bude muset v konečném důsledku ustát celý tým. Někdo bude muset jistě potlačit pocit určité křivdy, někdo zase bude hodně rád. A v centru toho všeho budou realizační týmy.
Přitom základní premisa na ušetření nákladů je děravá na několika úrovních: jak správně argumentoval manažer Thorengruppenu – a české týmy by jistě potvrdily – pokud jedete autobusem, je Vám počet hráček vlastně lhostejný. Omezení realizačního týmu je opět pouze „zápasové“, podpůrný personál jako fyzioterapeuty už dnes potřebujete na místě. Totéž platí například o nákladech na řidiče autobosu, které jsou odvislé především od délky cesty, kterou rovněž nezměníte.
Zajímavá je na celé věci ještě jedna čistě finanční záležitost: budget 180 000 švýcarských franků je totiž prakticky totožný, jako při posledním ročníku. Skutečně tedy bude finanční výhoda tak velká, aby byl projekt dlouhodobě udržitelný?
Oklikou se tak dostaneme k největšímu problému Champions Cupu: tomu totiž chybí titulární anebo aspoň generální sponzor, který by soutěž výrazně finančně podpořil.
Přitom volejbal nebo házená nabízí ve svých elitních evropských soutěžích zajímavé portfolio titulárních sponzorů, najdeme zde například maďarskou síť čerpacích stanic MOL anebo slovinské spotřebiče Gorenje, v neposlední řadě pak francouzskou společnost zabývající se odpadovým hospodářstvím Nicollin.
Tohle určitě nejsou úplně přední hráči v oblasti sponzoringu, spíše to ukazuje, že sport dokáže oslovit silnější hráče z lokálního trhu, pokud v něm vidí zajímavou příležitost pro reprezentanty své vlastní země.
Tohle je cesta, kterou by Mezinárodní florbalová federace měla zamířit. Bez silného sponzora to totiž nepůjde.
