Fotbal a házená jsou sporty, kde jsou branky uzpůsobeny vývoji brankářů nejmladších kategorií. U těch florbalových se postupně s touto metodickou „pomůckou“ začíná také pracovat.
Jak podotýká sekretář ČFbU Jan Jirovský
„hlavním cílem je přiblížit velikost branky vývoji brankáře“. Pokud vezmeme v potaz výšku klečícího brankáře elévů, může vzdálenost mezi nejvyšším bodem helmy a břevnem branky činit i 35 cm, mladší žáci jsou na tom zhruba o 10 cm lépe.
Pro srovnání: většině dospělých brankářů dosahuje břevno při rovném kleku do výšky hlavy. Snahou každého trenéra by mělo být, aby brankář vykonával základní postoj napříč kategoriemi, ale vzhledem k velikosti branky to u těch mládežnických není vždy možné…
[caption id="attachment_496" align="aligncenter" width="349" caption="Brankář mladších žáků s 1. částí."]
[/caption]
Většina brankářů v nejnižší věkové kategorii nemá možnost dosáhnout na střely, které směrují do vrchní části branky. A tím jsou nuceni vštěpovat si nevhodné návyky základního postoje. Aby zabránili gólu, provádějí činnost, jež je slepou cestou v brankářské činnosti.
Pokud jste měli možnost navštívit trénink či zápas přípravky, elévů či mladších žáků, mohli jste se setkat se situací, kdy brankáři v těchto kategoriích skáčou do výšky, stoupají si nebo drží ruce nad hlavou při provádění zákroku, což připomíná spíše brankářský postoj v házené.
Nepoměr velikosti branky a velikosti brankáře má negativní dopad i na hráče v poli. Pro ty je nejefektivnější střílet do horní části branky, kam většina brankářů nedosáhne. Hráči si tak vštěpují, že nejvíce místa pro vstřelení gólu je v horní části branky. Což u starších kategorií, které v daném místě mají ruce a ramena, neplatí a většina odkrytého prostoru je pod horními končetinami brankáře.
[caption id="attachment_497" align="aligncenter" width="336" caption="Brankář kategorie elévů s 1. a 2. částí systému."]
[/caption]
Vzhledem k tomu, že se dá 2. díl snižovače upnout do libovolné výšky, lze ho využít jako vhodnou metodickou pomůcku nejen u mládežnických kategorií.
Možnosti využití
1) Umístění krytu do výšky 20 cm nad palubovkou jasně vymezuje cíl střely, kde je míček pro brankáře velmi těžko chytatelný (výška je nad úrovní dolních končetin a ruce musejí ze základní polohy, ze vzpažení pokrčmo povýš). Motivací může být připsání dvou gólů v případě trefení krytu.
2) Umístění 1. dílu na své místo pod břevno a druhého k úrovni palubovky nutí hráče střílet do míst, které jsou pro většinu brankářů na chytání nejnáročnější.
3) Brankář, jenž má problémy se správným postavením rukou (má je nad konstrukcí branky) při základním postoji, si při využití krytu uvědomí, že branku do prostoru vrchní části nedostane a polohu si zautomatizuje ve vhodném postavení.
Napadá Vás i další využití?
