Ženská reprezentace si ze švédského Sandvikenu neodvezla ani bod, přitom minimálně utkání se Švýcarskem měla kvalitně rozehrané a dlouho to vypadalo, že uspěje. Nakonec ale Švýcarky otočily třemi góly utkání a pro český tým tak přišla dvanáctá prohra s týmem TOP 4 v řadě. Podle Miroslava Janovského na turnaji nehrály dobře některé stabilní hráčky reprezentace, které by mohla z národního týmu vystrnadit mladá krev.
Pane trenére, je za námi poslední turnaj série EuroFloorball Tour v této sezoně. Jak jej obecně hodnotíte?
„Měli jsme několik cílů. S naplňováním některých můžeme být relativně spokojeni, s některými ne. Z pohledu výsledků jsme chtěli uspět alespoň v jednom zápase z dvojice Finsko-Švýcarsko, to se ale nepodařilo, takže spokojeni v tomto směru rozhodně nejsme.“
Mně osobně přišlo, že v každém utkání byly pasáže, které se týmu relativně povedly, avšak poté následovaly pasáže, které tým nezvládl. Co za tím stojí?
„Kvalitní pasáže jsme měli ve všech zápasech. Se Švédskem jsme byli prvních 15 minut silní na míčku, kvalitně jsme s ním pracovali, nezbavovali jsme se ho při tlaku soupeře, poctivě bránili, měli jsme tři gólové šance, ale kde my selžeme, tam Švédka neomylně promění. V jejich současné kvalitě můžeme uspět pouze tím, že z těch šesti, sedmi gólových situací tři, čtyři proměníme a v obraně budeme naprosto důslední. To se nepodařilo. Náš způsob zakončování gólových šancí je stále odlišný od top hráček. Ale přiznejme si to: Švédsko je v současnosti několik levelů před námi a náskok rozhodně nestahujeme. Třeba ve třetí třetině jsme zase více než deset minut hráli hru, která může vést k potenciálnímu dobrému výsledku, ale pak nás neomluvitelný faul pošle do pětiminutového oslabení a čtyři góly naši snahu dehonestují. S Finskem jsme byli rovnocennými soupeři do poloviny zápasu, pak nám plíživě, ale zcela nepokrytě začalo docházet. Naše kondiční připravenost je stále na mezinárodní florbal nedostatečná. Za takové situace nemáme šanci pravidelně hrát vyrovnané zápasy. Se Švýcarskem jsme hráli velice dobrý zápas 55 minut. Vedli jsme po dvou třetinách 3:1, relativně slušně jsme se vypořádávali s jejich tlakem, sice snížilo, ale my měli několik šancí znovu odskočit. Pak ale přišla pět minut před koncem naše přesilovka, dva fatální zkraty a dva góly z protiútoku.“
Jak proti Finsku, tak proti Švýcarsku národní tým vedl, ale nadějné skóre neudržel. Co se stalo? Projevila se větší individuální vyspělost?
„S Finskem stoprocentně rozhodla o lepším výsledku naše nedostatečná kondiční připravenost. Se Švýcarskem chybovaly v přesilovce naše nejzkušenější hráčky. Dlouhodobě nedokážeme v zápasech s těmito soupeři hrát delší čas na soupeřově polovině. Ohrožovat soupeře pouze z rychlých protiútoků nelze. Pozitivní na druhou stranu je, že výrazně lépe pracujeme s míčkem i pod tlakem soupeře. Dalším krokem musí být zatlačení soupeře hlouběji na jeho půlku a vytváření si šancí také z tohoto tlaku. Turnaj zkrátka znovu potvrdil, že jsme v současné době čtvrtým týmem světa a pokud chceme bojovat o medaile, musíme být připraveni na mezinárodní úroveň, ne na tu českou. A to my chceme.“
Vyjma brankářky Schmid neměl švýcarský kouč k dispozici hráčky superfinalistů, tedy Dietlikonu a Churu. Vnímaly hráčky tento fakt? Řešili jste jej nějak v kabině?
„Řešili jsme především to, jak s novými trenéry změní styl své hry, rozestavení v obraně a podobné záležitosti.“
Přesto se ale Švýcarsko dokázalo zvednout a otočit utkání ve třetí třetině. To je dost možná nejhorší vjem z celého turnaje, souhlasíte?
„Závěr zápasu nás opravdu štve a to jsem hodně slušný. Zápas jsme rozhodně měli rozehraný na vítězství a troufnu si tvrdit, že jsme byli určitě 50 minut lepším týmem. Negativně ale také hodnotíme výše uvedenou úroveň naší kondice v závěru sezóny. Je to zase jen potvrzení toho, že většina hráček je nedostatečně připravená na mezinárodní scénu.“
Spolu s mistrovstvím světa drží národní tým nelichotivou sérii dvanácti proher s elitní trojicí v řadě. Jsou soupeři opravdu tak před námi?
„Švédsko na řadu let nedostižně, bohužel se nám začínají vzdalovat i Finky. Udělaly v posledních letech opravdu významný individuální posun a v součtu se to ukáže na kvalitě hry celého týmu. Stačí se podívat, jak jsou jejich hráčky pohybově a dovednostně připravené. Je to jenom odraz kvality finské soutěže a kvality práce ve finských klubech. Hodnocení našich reprezentantek, které působí v zahraničí, to jenom potvrzují. Švýcarsko je před námi rozhodně v úrovni pohybově-kondiční připravenosti. Projevuje se to například tím, že je schopné v druhých částech zápasů zařadit ve svém stroji vyšší rychlostní stupeň, ale my už jaksi auto s tímto stupněm nemáme. Když to shrnu - abychom proti Finsku a Švýcarsku měli šanci uspět, musíme být všichni připraveni na hraně svých možností, to jsme ale tentokrát nebyli.“
K tomu se váže má otázka na Finsko. To se většinou s námi trápí, se Švýcarskem rovněž, ale proti Švédkám je pak schopno předvést diametrálně odlišný výkon. V čem to vězí?
„Rozdíl mezi Švýcarskem a Finskem je podobný, jako mezi Finskem a Švédskem. Finky jsou lepší, než Švýcarky, ale ten rozdíl není takový, aby to bylo na jasné zápasy. Švédky jsou zase lepší, než Finky, ale znovu to není na jasné výsledky. My jsme lehce za Švýcarskem, se kterým dokážeme hrát vyrovnaně, a zároveň dokážeme trápit Finky. Společně se Švýcarskem ale v současné době na Švédky nemáme, viz. výsledky z EFT.“
Před turnajem jste se vyjádřil, že pro nováčky se jedná o turnaj, kde mají přesvědčit o tom, že stojí do nich investovat energii v celém cyklu. Jak turnaj dopadl z tohoto pohledu?
„Mezi pozitiva turnaje patří výkony některých nováčků. Velice dobře se v nich prezentovaly především Romana Kiecková a Gabriela Tožičková. Věřím, že pokud budou pracovat i nadále poctivě, mohou se zařadit do základní sestavy reprezentace. Stabilní a spolehlivou hrou, okořeněnou navíc po zásluze dvěma brankami, se prezentovala Lucie Veselá, to bylo moc příjemné. Poprvé v reprezentaci ve svých třiceti letech dostala větší prostor a ukázala, že když hráčka na sobě individuálně pracuje i nad rámec klubu, může si splnit sen v podobě reprezentace. Velice zajímavý potenciál ukázala Veronika Zittová. O její úrovni dovedností víme, ale k tomu přidala i poctivou hru v obraně. Pokud se bude chtít do týmu na MS dostat, musí ale absolvovat dvě velice kvalitní letní přípravy a tvrdě pracovat na rozvoji kondice i v průběhu sezony. Aneta Tvrzníková nezklamala, sama ale ví, že pokud se chce objevovat na mezinárodní scéně, musí svoji hru změnit. Co nás mrzí je zranění, které si v prvním zápase způsobila Markéta Režnarová. Chtěli jsme ji dát velký prostor. I v těch několika střídáních ale ukázala velice zajímavý potenciál.“
A výkony ostatních hráček?
„Většina hráček rozhodně nebyla ve formě, jakou měla na MS. Řada hráček se potýkala s různými drobnými zdravotními problémy, korelace mezi fyzickou připraveností a četností úrazů je navíc zřejmá. Pochválit ale musím například Hanu Ranochovou, která se prezentovala výbornými výkony a má motivaci bojovat o post české brankářské jedničky. Příjemné výkony podávala i Denisa Billá nebo Kamila Paloncyová. Naopak některé z účastnic předcházejícího MS musí výrazně přidat, jinak je může spláchnout právě nová krev, která navíc ještě přiteče do týmu po juniorském šampionátu.“
