Takto se Lenka Kubíčková radovala po premiérovém titulu novodobých Vítkovic.
24. 4. 2014 Brankáři (0) KOMENTÁŘŮ

Že bychom Herbadent v sérii neporazily? Laciná sebeobhajoba, míní zlatá gólmanka Lenka Kubíčková




Je to paradox: ženské florbalové impérium jménem Herbadent položila na lopatky asi nejmenší brankářka soutěže. Pouze 160 centimetrů vysoká vítkovická gólmanka Lenka Kubíčková byla vyhlášena hrdinkou zápasu a v rozhovoru popisuje následné oslavy i svůj pozměněný vztah k reprezentaci.

Co bylo na Superfinále možná nejvíc nečekané, v O2 areně se dramatický boj neodvíjel. Vítkovice vyhrály 5:0, Herbadent postrádal zraněné opory i bojovnost. Za celý zápas vystřelily jeho hráčky na branku pouze 15x. „Samotnou mě překvapilo, jak byly pasivní. A to i v době, kdy prohrávaly o 1, 2 branky a my čekaly jejich pověstný tlak,“ vyznala se z pocitů z finálového zápasu Kubíčková.  „Ten ale vůbec nepřišel, snad kromě pár momentů ve 2. třetině. Byly jsme prostě lepší,“ dodala nejužitečnější hráčka Superfinále.

Vládkyním posledních 7 let jsi nedovolila ani branku, formu jsi načasovala parádně…
„Výborně načasovanou gólmanskou fazonu měla naštěstí i většina mých spoluhráček, ty toho pochytaly minimálně stejně tolik jako já. A když už něco prošlo, zapůsobilo kouzlo prázdné branky, která se prý trefuje ze všeho nejhůř. 🙂 Navíc jsem se cítila velmi dobře, na Herbadent jsem si věřila.“

Byla to výhra na druhý pokus, pomohla ti loňská trpká zkušenost?
„Rozhodně! Tu atmosféru nelze natrénovat, ani poznat jinak než přímo v hale. Loni jsme byly vyjukané už jen z toho, když jsme vlezly do šatny a měly pro sebe víc než obvyklého půl metru čtverečního prostoru. A pak ta všechna show kolem… I když si to člověk nepřipouští, hrozně to rozptyluje a odvádí pozornost od samotného zápasu a vlastního výkonu. Navíc loni jsme byly vnitřně šťastné už jen za samotnou účast, i když jsme samozřejmě taky chtěly vyhrát. Zato letos jsme už naprosto jasně věděly, že nebereme nic jiného než titul. Právě tohle byla největší změna oproti minulému roku.“

Útočnice Herbadentu Anet Jarolímová po zápase prohlásila, že v sérii hrané na 4 výhry by její tým pořád nikdo neporazil. Jak se to poslouchá?
„Je to naprostá hloupost, nebo taky laciná sebeobhajoba. Ve světle jejich superfinálového výkonu to působí opravdu směšně. Letos jsme je doma vypoklonkovaly 8:4, u nich prohrály až na nájezdy. V součtu s loňskými zápasy to bylo před Superfinále na vítězné mače 3:3. Takže, když to vezmu s trochou nadsázky, v téhle dlouhodobé sérii jsme ten 4. rozhodující zápas vyhrály my – a máme titul zaslouženě. Respektuji sílu Herbadentu, vím, že má výborné hráčky. A že se jeden zápas nepovede? To je naprosto normální věc. Ale ty řeči kolem by si měly nechat od cesty, je to zbytečné.“

Pod kontrolou. Lenka Kubíčková předvedla v Superfinále naprosto jistý výkon.

Pod kontrolou. Lenka Kubíčková předvedla v Superfinále naprosto jistý výkon.

Pro ženský florbal obecně je dobře, že už není jen ligou jednoho týmu, co myslíš?
„Musím souhlasit. Donedávna se hrálo v podstatě jen o to, kdo si pinkne s Herbadentem finále a převezme stříbro. To brzo přestane bavit. Takže současný stav, kdy jsou na špici 4 vyrovnané týmy, je parádní.“

Na střídačce Herbadentu vládnou dosavadní reprezentační trenérky Markéta Šteglová s Karolínou Šatalíkovou. Motivovalo tě to? Prý spolu nemáte úplně růžový vztah, národní dres už jsi po bronzovém mistrovství světa 2011 neoblékla…
„Trenérky mne neopomíjely, sama jsem se rozhodla v reprezentaci skončit. Neseděl mi styl fungování reprezentace pod jejich vedením, ale to se občas stává ve všech sportech. Po dlouhých úvahách jsem došla k tomu, že mi zkrátka nestojí za to překopávat své osobní hodnoty a zásady kvůli reprezentačnímu dresu.“

Vedení reprezentace se ale změnilo, přichází Miroslav Janovský. Už tě kontaktoval?
„Ano, byl u nás v klubu na oficiální návštěvě a bavili jsme se. Myslím, že by to pod ním mohlo fungovat lidsky lépe než za ‚minulého režimu‘. Takže se o reprezentaci pokusím.“

Jak sis užila zlatou cestu domů? Podle některých videí to vypadalo hodně krušně…
„Cestovaly jsme Pendolinem, bohužel naše zásoby byly limitovány tím, co jsme si pořídily na pražském Hlavním nádraží. A jak se ukázalo, poněkud jsme to podcenily. 🙂 Ale i tak bylo neskutečné, co některé baby předváděly. No, a po příjezdu se pokračovalo samozřejmě i v Ostravě, kde jsme se už společně s muži ‚proslavili‘ až do svítání. Pak hodinka spánku a hurá do práce! Naštěstí mám tolerantního šéfa.“ 🙂

Vyhlásili tě Superhero finále, k čemuž patří i měsíční zapůjčení Volkswagenu Tiguan. Kam pojedeš auto provětrat?
„Třicítka čerstvě na krku, spolu s ní mi na něm visí i stejně čerstvá zlatá medaile okořeněná čistým kontem a titulem Superhero – co chtít víc? Auto si samozřejmě užiju, i když někteří se mi smějí, že ani nedosáhnu na pedály. Ale však oni ještě přijdou škemrat o svezení.“ 🙂


Autor: Jan Barák



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*