Včera v hale, kde byla dlouhé roky „doma“, vyběhla proti Herbadentu, jenž ji uvedl do světa velkého florbalu. „Je to start s hodně známými soupeři, je to zajímavé. Nemůžu říct, že jsem nervózní, ale má to něco do sebe,“ vyznává se.
Když pak její nový tým vstřelil českým vicemistryním rozhodující gól na 4:1, ani se neradovala. Ale ne snad kvůli tomu, aby nedráždila kamarádky. „Mám radost z každého gólu, jenom jsem přeběhla celé hřiště a ani jsem se nestihla radovat. Pak jsem samozřejmě slavila s holkama na střídačce a pochválila jsem je,“ popisuje Krupnová.
V Herbadentu byla často vytěžovanou oporou, v zápase proti němu byla o poznání nenápadnější, míček jejím směrem neputoval tak často. „Ale na hřišti dostávám hodně prostoru, dneska ten druhý zápas právě proti Herbadentu byl asi pocitově nejhorší, co jsem za Pixbo hrála,“ svěřuje se.„Nevím, čím to bylo dané, ale balón jsem neměla moc. I tak jsem pořád pracovala pro tým, plnila jsem povinnosti, které mám. Vstřelily jsme dost gólů, takže spokojenost,“ usmívá se.
Kdepak nějaká stopa zklamání. „Jsem tu hrozně moc spokojená, užívám si to, fakt boží!“ září.
Červenobílé Pixbo si od jejího příchodu hodně slibuje a ona mu v Praze pomáhá nejen na hřišti. Po výhře nad Herbadentem spoluhráčky překvapila bedýnkou plnou broskví, které jim rozdávala. Funguje i jako překladatelka. „Hlavně v obchodním centru na Chodově, když jdeme na jídlo, protože tam není vůbec nic napsáno anglicky, tak chtějí holky pomoct,“ přibližuje.
Autor: Pavel Křiklan / CzechOpen.cz