Jako kapitánka dovedla ženy Vítkovic po 14 letech zpět na vrchol. Sama Andrea Pastušková ve zlatém Superfinále zvýšila necelých 5 minut před koncem 2. části na 2:0. Bezprostředně po utkání se její tým vrhl hlavou napřed do víru oslav, které mají jediné heslo: „A jedeme dál!“
Muži Vítkovic jeli do Ostravy autobusem, ženy zvolily cestu po kolejích. „Cesta do Ostravy probíhala velmi zajímavě a nezapomenutelně,“ usmívá se Pastušková. „Před nástupem do vlaku jsme všichni navštívili Billu na Hlavním nádraží, takže oslavy ve vlaku mohly v plném proudu pokračovat,“ popisuje první hodiny po zlaté výhře.
Video z vítkovické šatny bezprostředně po zápase
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=PKT3DC1o6y8&list=UU-OLD7C4jIiSuJD6MDnD1Ow[/youtube]
Cestující mezi Prahou a Ostravou měli možnost oslavy nejen vidět, ale také zřetelně slyšet. „Už od O2 areny jsme spustili chorály a se zpěvem jsme skončili až u řízků, které na nás čekaly v restauraci,“ vypráví 24letá kapitánka, která pásku na levé ruce převzala po Zuzaně Macurové.
Pražské Hlavní nádraží bude ve vzpomínkách hojně zaznamenáno. „Řekla bych, že nejvíc fotek vzniklo právě tam a ve vlaku, nešlo nás přehlédnout a slyšet nás asi také bylo,“ hlásí útočnice.
Svůj kemp rozbalili dvojnásobní šampioni v jedné z ostravských restaurací. „Čekali jsme na pohár, který nám chlapi dovezli autobusem, a poté už se slavilo až do brzkých pondělních hodin,“ popisuje Pastušková.
Na památku. Tomáš Sladký fotí Veroniku Enenkelovou s oběma poháry.
K bujarým oslavám patří také různé vtipné historky. „Je jich spousta, ale nechám si je raději pro sebe,“ respektuje integritu kabiny její vůdkyně.
Některé z hráček už navštívily rádio, další si budou muset zítra přivstat do České televize. Budou to mít ale složité, po vzoru Churu, který slavil titul celý týden, totiž rozhodně nechtějí s veselím přestat ani ženy Vítkovic. „Kdy skončíme? V průběhu druhého večera vznikla hláška, která mluví za vše. Zní: A jedeme dál!“ uzavírá se šibalským úsměvem Pastušková.
V pátek si můžete přijít pro podpisy šampionů.
Autor: Michal Dannhofer
