Cíl gólmana je jasný: neinkasovat. Ale jak tomu nejlépe jít naproti? Hodně se odvíjí od toho, jestli brankáři v prostoru zaujmou správnou pozici a tím tak ztíží střelci jeho volbu, kam umístit míček.
Základní postoj plní několik hlavních funkcí. A to zabrat co největší prostor v brance, být maximálně připravený pro jakýkoliv pohyb a být v takovém postavení, aby gólman viděl po celou dobu na míček, kdy poloha těla je v přímé trajektorii míčku vzhledem k brance.
Pokud je míček přímo před brankou, gólman klečí na kolenou a opírá se o špičky, které společně s celými dolními končetinami slouží k pohybu. Trup brankáře je v mírném předklonu, ruce jsou v upažení a pokrčeny v loktech vzhůru. Hlava brankáře slouží pro vyrážení míčku v její oblasti. Ve chvíli provádění samotného zákroku brankář zaujme základní postoj na pravou či levou stranu dle umístění střely.
Základním postojem na pravou či levou stranou rozumíme modifikaci základního postoje podle polohy míčku. V případě, že je míček z pohledu brankáře na pravé straně, bližší koleno (tedy pravé) je pokrčeno dovnitř a kryje prostor mezi koleny. Levá noha je pak v unožení pokrčmo. Je-li míček na levé straně vzhledem k brankáři, nohy jsou v opačném postavení.
Základní postoj, kterým brankář reaguje na herní situace z pohledu jeho levé strany.
Modifikace základního postoje do pravé strany. Pravé koleno kryje přímou trajektorii letu míčku vzhledem k pravé tyčce.
Mnoho brankářů využívá při zákrocích obrácené postavení dolních končetin, ať už z důvodu přesunu ke vzdálenější tyčce, nebo pro přitáhnutí pozornosti střelce do potenciálně volného prostoru. Je však nutné si uvědomit, že v danou chvíli nezaujímají nohy největší možný prostor branky.
Dalším častým jevem je intenzivnější pokrčení a nazvednutí vzdálenějšího kolene (unožené nohy). Což zvětšuje zabraný prostor okolo jedné ze stran těla brankáře, ale vzniká tak mezera mezi dolními končetinami.
Nadzvednutím vzdálenějšího kolene zabere gólman větší prostor branky, ale zase otvírá prostor mezi nohama.
Při přesunech se brankář odráží ze špiček a využívá setrvačnosti k pohybu po podložce. Pokud to situace dovoluje či vyžaduje, je možné k přesunu použít ruce, ale v tu chvíli je odkrytá většina horní části branky.
Každý brankář má svůj osobní styl a určitou modifikaci základního postoje. Je jen na něm, jakou techniku si vybere a která vyhovuje jeho tělesným možnostem. Důležité není strojově vykonávat standardní postoj. Ale neinkasovat branku.
Autor: Jakub Koráb
