Český florbal stagnuje, míní jeden ze zachránců národního týmu na MS Tomáš Sladký

Kouč Tomáš Trnavský právě spustil křik směrem na hřiště: „Rypy, pojď! Jdeme do šesti!“ Jenže na power play nedošlo. Jeho hlas totiž zanikl v pronikavém ryku Tomáše Sladkého a jeho spoluhráčů, kteří právě propadli oslavám snad i u Boha vymodleného vyrovnávacího gólu na 2:2. Do konce čtvrtfinále mistrovství světa proti Estonsku v tu chvíli zbývalo nicotných 104 vteřin…
Proč se národní tým s Estonskem tak trápil?
Třetí třetina se nám nepovedla, nedali jsme vedoucí gól, i když jsme šance měli. Oni hráli hodně jednoduše, my byli naopak hrozně nervózní, každý se snažil přispět. Na konci jsme neměli tlak. Alespoň byly střely z dálky a naštěstí jsme to tam doklepali. Teď si ovšem musíme sednout. Podruhé jsme utekli hrobníkovi z lopaty, dotáhli jsme to vůlí, ale už je potřeba se z toho poučit.

Z čeho nejvíc?
Strašně lacino jsme ztráceli míček. Nedokázali jsme ho udržet postupným útokem, dostat ho do rohu a zase vrátit na beka. Hráli jsme s nimi nahoru dolů. Vybojujeme míček a jdeme do nějakého nesmyslného brejku, měli bychom si útok v pohodě připravit. Estonci měli jeden systém přechodu dopředu, všechno házeli na branku, takhle se má hrát! Nesmíme chodit až do kuchyně a hrát staticky.

Protože podobný výkon by proti Finsku už na úspěch nestačil…
Právě. Na druhou stranu jsem zvládli dva náročné zápasy. Finové prošli do semifinále v pohodě, z toho bychom mohli těžit. Bude vyprodáno a oni budou pod tlakem…

Tentokrát jste ten tlak zvládli především díky skvělým gólmanům, že?
Brankáře budeme asi obsluhovat u večeře a v sauně jim budeme polévat hlavy studenou vodou. (směje se)

I ty by sis možná za svůj gól zasloužil zvláštní pozornost spoluhráčů, ne? Jak ses vůbec v té skrumáži před brankou orientoval?
S Pavlem Brusem a Honzou Jelínkem jsme si řekli, že když dáme přihrávku zpátky na beka, ať to hodí před branku a půjdeme tam minimálně dva. Odrazilo se mi to od hrudi, trefil jsem to ani nevím čím a doskákalo to tam.

Tomáš Sladký právě střílí spásný gól národního týmu na 2:2 ve čtvrtfinále s Estonskem.

Estonci reklamovali u tvého gólu vysokou hůl. Bál ses, jestli rozhodčí trefu uzná?
Určitě nebyla, spíš jsem měl strach, že jsem stál v brankovišti. Ale rozhodčí hned ukázal do branky, takže jsem si byl jistý a mohl se radovat.

Jenže k euforii má rozhodně tým daleko…
Celou dobu se mluví o top čtyřce a my se trápíme s Norskem a s Estonskem… Je dobře, že se další země přibližují, ale bojím se, že my stagnujeme. Naše hra nejde dopředu…

Není to o povaze? Když proti vám stojí Švédové a Finové, máte respekt a hrajete naplno, zatímco proti Norům a Estoncům to vypadá, jako byste si řekli, že jsou slabí a nějak vyhrajete…
Bavil jsem se o tom s Pavlem Brusem na pokoji, že jsme labilní česká povaha. Když vedeme, strachujeme se. Když se nedaří, necháme se rozhodit a poštěkáme se na střídačce. Seveřani jsou chladní a prostě hrají šedesát minut, jsou v pohodě, vždycky to otočí. Když se to nepovede, jsou v klidu. I já se snažím tohle v klubu ve Finsku naučit.

Byla by ostuda, kdyby vás Estonci vyřadili?
Bylo by nám líto fanoušků, kteří zaplatili deset tisíc za výlet a teď by se dívali na cizí hráče. Moc se o tom nemluvilo, ale měli jsme to hodně v hlavách, spousta lidí nám psala a já tedy hrál hlavně pro ně.

Ale na šampionátu jste přece sami za sebe, ne za fanoušky…
To ano. Teď se hraje o daleko víc než o placku. Je to přelomové mistrovství, pro nás svazující. Tímhle zápasem se možná zase nasměrujeme k tomu, abychom tu medaili urvali.

Autor: admin