15. 2. 2011 Extraliga žen (2) KOMENTÁŘŮ

Na Petřekovou se poprvé přišli podívat rodiče a hned dala veledůležitý gól Děkanky

 



Stala se hrdinkou víkendu. Vždyť útočnice pražské Děkanky Monika Petřeková svými góly rozhodla sobotní i nedělní duel, které navíc jejímu týmu vdechly na poslední chvíli život pro play off. Olomouc i Židenice jejím zásahem za vyrovnaného stavu prohrály o gól, a to přitom sama počítala spíš s tím, že zápasy odsedí mezi náhradnicemi.
Můžeš nejdřív popsat, jak tvoje góly padly?
„Proti Olomouci jsme zapresovaly na útočné půlce a po střele na domácí branku se míček odrazil vysoko do vzduchu. Viděla jsem jen místo v bráně a padající míček, který jsem z první bekhendem sklepla za záda gólmanky. Měla jsem radost, ale nějak jsem si důležitost gólu neuvědomovala, protože tím zápas samozřejmě nekončil a mohlo se ještě ledacos přihodit. Trefa proti Židenicím přišla po naší rychlé rozehrávce. Brňanky trošku zaspaly a Petržel (Lucie Koubová) mi tak mohla dát krásnou křížnou nahrávku do pohybu přímo před bránu, kde mě nečekaly ani obránkyně, ani gólmanka – to jsem musela dát.“

Nepatříš rozhodně k častým střelkyním, do tohoto víkendu jsi v sezoně dala dva góly. Ceníš si těchhle důležitých tref o to víc?
„Největší radost jsem měla až při cestě domů, když jsem si na to vzpomněla, ale nepovažuju ty góly za nijak rozhodující. Nejdůležitější je každá minuta utkání, kdy hrajeme a držíme při sobě jako tým.“

Přišla jsi na to, proč ti to tam celou sezonu nepadá a teď jsi trefila tak zásadní góly?
„V extralize jsem i přes svůj věk letos nováček. Florbal hraju třetí sezonu a na začátku té letošní jsem se trošku trápila, zvykala si na vyšší tempo, sehrávala se s prakticky novým týmem. A měla až přehnaný respekt. Čím víc jsem se chtěla prosadit, tím to bylo horší. Takže do Olomouce jsem jela už s určitou odevzdaností a tím, že klidně prosedím zápas na lavičce. Trenéři mi ale dali opět šanci a já šla na hřiště s čistou hlavou a velkým nasazením.“

Kde se ve vás vzalo tolik odhodlání? V obou zápasech jste dlouho prohrávaly…
„Atmosféra na střídačce i mimo ni byla prostě báječná a dodávalo nám to potřebnou jistotu. V porovnání se zápasy z první poloviny sezony náš tým vnitřně prošel jakousi proměnou ze skupiny florbalistek v opravdový tým. A jenom díky tomu jsme se na poslední chvíli dostaly na místa pro play off.“

Do Prahy jsi přišla z Krnova, což je od Olomouce relativně blízko. Přijela se na tebe podívat rodina, kamarádi?
„Tušila jsem, že všem výjezd mimo Prahu prospěje. Mohly jsme se soustředit jenom na florbal a strávit spolu víc času jako tým. A i když to zní možná jako otřepaná fráze, osobně mi pomohla rodina, která mě až v Olomouci viděla hrát poprvé.“

Před minulým turnajem jste na domácí zápasy vypsaly týmovou soutěž: kdo dá gól, vyhrává láhev šampaňského. Platilo to i tentokrát?
„Nějaké šáňo po cestě domů padlo, ale seděla jsem ve špatném autě.“ (směje se)

Pokud se nestane nic převratného, vybere si váš tým pro čtvrtfinále Herbadent. Co by pro vás bylo v sérii úspěchem?
„V téhle otázce nechci mluvit za celý tým. Určitě máme kvalitní kádr, se kterým můžeme potrápit i tak kvalitního soupeře jako je Herbadent, ale jsme realističtí a uvědomujeme si, že jakákoli senzace je nad naše síly. Úspěch bude odehrát zápas se vztyčenou hlavou, získat další zkušenosti a odnést si je do další sezony.“

Jste zatím s tou nynější spokojené, nebo je pro vás osmé místo málo a myslely jste výš?
„Od začátku jsme tušily, že prognózy, které nás označují za „černého koně“ extraligy, jsou přehnané. Na druhou stranu jsme doufaly v klidnější postup do play off i v to, že bychom mohly okrádat o body týmy z vyšších příček tabulky jako ELITE, Chodov nebo FBC Ostrava. Vzhledem k tomu, že tohle nevyšlo, jsme rády i za osmé místo.“

Vedle florbalu hraješ taky fotbal za Zlíchov. Jaký sport upřednostňuješ?
„Fotbal jsem začala hrát až tady v Praze za FK Zlíchov, tehdy nově vznikající tým, a beru jej spíš jako doplňkový sport k florbalu. Momentálně hrajeme nejnižší ligu, ale máme silný tým a postupové ambice. Jsem hodně běhavý typ hráčky, takže se mi líbí ten velký prostor a fakt, že při něm můžu být venku na vzduchu.“


Autor: Pavel Křiklan



KOMENTÁŘE

Napsat komentář: Neu

*