Vítkovice vstoupily podruhé do stejné řeky: v semifinále jsou s vyrabovanou sestavou

Vzpomínáte na loňské semifinále mezi Bohemians a Vítkovicemi? Do Prahy přijel ostravský tým s nemocnou Hašovou, zraněnou kapitánkou Kuzmíkovou a Macurová hrála až po třetím brufenu. Do roka a do dne je zde opět semifinále mezi těmito celky a zdá se, že historie se opakuje.

„Hledáme pravé křídlo. Zn.: Starší šestnácti let!“

Právě takový inzerát by mohli ostravští trenéři Jiří Velecký s Tomášem Martiníkem nechat otisknout v novinách. Nicméně Velecký rozdíl mezi sezonou loňskou a letošní našel. „Loni byla sezona úplně jiná. Základní část nebyla z naší strany nijak přesvědčivá a prakticky od Vánoc jsme hráli každý zápas o bytí a nebytí. Nějaké ty absence byly krátkodobé, vlivem úzkého kádru a náročného programu,“ prohlásil.

Loni v únoru jely Vítkovice do Liberce k rozhodujícímu duelu základní části, ze kterého potřebovaly bod, v sestavě 13+2, nyní v neděli nastoupily (i bez Denisy Ferenčíkové) v počtu 17+2. „Problém nám ovšem dělá to, že v podstatě všechny vyřazené opory jsou z jednoho a toho samého postu. Hanka Sládečková, Gaidová i Ferenčíková nám hrály pravá křídla, navíc i další zraněná Mandátová hrávala na tomto postu,“ vyložil Velecký.

Spolu s kolegou Martiníkem jsou tak v tíživé situaci. Zůstaly jim totiž napravo jen dorostenky Klára Kociánová s Lucií Šrotovou, mající v občanském průkazu ročník narození 1994. „Na druhou stranu, obě se v semifinále dokázaly gólově prosadit a určitě se ještě dále předvedou,“ věří dravému mládí Velecký.

Trojice Hana Sládečková, Sylvie Gaidová a Petra Mandátová byla vyřazena již před semifinále, Ferenčíková je záhy následovala – už po 190 vteřinách sobotního duelu si totiž nešťastně zlomila ruku. „Zranění Ferenčíkové mělo určitě veliký dopad na sportovní výkon i psychiku Vítkovic,“ uznal také kouč Bohemians Jakub Doubrava. „Když celou sezonu sehráváte formaci a na začátku prvního semifinále si její klíčová hráčka zlomí ruku, je skoro nemožné, aby byla plnohodnotně nahrazena v dalším průběhu utkání jinou hráčkou z lavičky,“ dodal.

Paradoxní průběh tak mělo první semifinále pro indisponovanou Gaidovou. Jako psychická podpora se postavila na lavičku, nicméně za chvilku mířila s Ferenčíkovou do nemocnice. Doubrava také poukazuje na důležitý faktor, který hraje proti Vítkovicím – čas. „Pokud spolu ty hráčky absolvovaly třeba 50 tréninkových jednotek, těžko to nahradí 3-4 tréninky,“ podotýká.

Vítkovice letos změnily herní styl, tyto zásahy je hodně bolí. „Tyto věci ke sportu patří a je nutné se s nimi vyrovnat,“ berou zranění jako výzvu a v semifinále se nevzdávají. „Absentují nám sice tři útočnice, které během letošní sezony podávaly jedny z nejlepších výkonů a na kompaktnosti naší hry se to v některých momentech projevuje, ale zbytek týmu je i tak dost kvalitní. Věřím, že se v semifinále ještě pořádně ukáže a o finále porve,“ řekl Velecký.

Proti vůli osudu bojují Vítkovice také černým humorem. Už v sobotu večer se halou neslo, že budou na utkání jezdit bez zdravotníka, či hráček, které jsou v civilním životě lékařkami. Narážka mířila k Zuzaně Chovanečkové a Ottovi Sklenovskému. Zuzana byla nyní u zranění Ferenčíkové, Sklenovský přihlížel zranění Mandátové a oba pak na vlastní oči viděli v listopadu zranění Hany Sládečkové. Chovanečková vůbec přišla k účasti na zápasu v Praze náhodou. „Zuzka nám pomohla, za což jí patří dík, prostě proto, že se nám nedostávalo náhradní gólmanky,“ prozradil Velecký.

Vítkovické ženy B totiž (nakonec úspěšně) bojovaly o primát v 1. lize, čímž vypadla Kluzová, Meischnerová z juniorek byla mimo republiku a talentovaná Ranochová je na extraligu žen moc mladá a nesplňuje věkový limit. Jedničce Kubíčkové tak nakonec kryla záda Chovanečková, která již za několik dní zamíří s projektem „Lékaři bez hranic,“ pomáhat do Ugandy.

Autor: Michal Dannhofer