Hra během zápasu, přípravného utkání či tréninku je složená z herních situací, které by tým měl řešit podle dohodnuté taktiky. Při dodržení nastavených pravidel vzniká kompaktní obranná činnost, která představuje zmenšení pravděpodobnosti inkasované branky. Nutné je ovšem i to, aby také brankář věděl, jak na vzniklé situace reagovat. Každý tým by měl mít domluvenou vhodnou taktiku pro jednotlivé herní situace tak, aby všichni hráči věděli, jak společně zabránit soupeři ve vstřelení gólu.
Nejzákladnější herní situací je postupující protihráč zakončující sám na brankáře (1-0), což vzniká nejčastěji eliminováním posledního obránce, nebo rychlým protiútokem. Brankář v tu chvíli směruje veškeré své úsilí na hráče vedoucí míček a řeší situaci obdobně, jako při rychlém nájezdu.
Nezáviděníhodná situace pro brankáře: útočník na něj postupuje sám.
V případě rychlého protiútoku, kdy na brankáře běží dva protihráči (2-0) si brankář primárně hlídá hráče s míčkem. Tato situace je však pro brankáře velmi náročná a spíše záleží na zakončení soupeřů. Nelze přímo doporučit, kde by brankář při řešení této situace měl zaujmout základní postoj, záleží na konkrétním případu. Nutné je situaci vyhodnotit rychle (vyjetím, nebo očekáváním přihrávky). Je-li zřejmé, že hráč s míčkem bude zakončovat, je vhodné si proti němu vyjet, opačně při očekávání přihrávky je vhodné vyčkat na malém brankovišti, nebo se přihrávku pokusit zachytit.
Během situace 1-1 brankář očekává střelu přes svého obránce. Vzhledem k tomu, že nedojde k přihrávce, brankář si po zvážení může proti střelbě vyjet a zmenšit tak střelecký úhel.
Daniela Kreisingerová řeší situaci opuštěním malého brankoviště.
Při herní situaci 2-1 si brankář hlídá hráče s míčkem, od kterého hrozí bezprostřední ohrožení branky. Nejčastěji používaným řešením je takové, při němž obránce kryje prostor mezi útočníky, snaží se zachytit případnou přihrávku a pokud to je možné, má snahu vytlačit hráče s míčkem do střelecky méně výhodné pozice (mimo střed hřiště). Důležité je, aby brankář četl hru a při případné přihrávce se mohl přesunout do přímé trajektorie střely druhého protihráče. Obecně platí, že když vystřelí hráč s míčkem, je gól na bedrech brankáře, pokud padne gól po přihrávce, kterou nezachytil obránce, je vina připisována jemu.
Situace 2-2 očima Tomáše Kafky, brankáře Tatranu Střešovice a národního týmu
Tomáš Kafka
„Řešení situace 2 na 2 je především věcí obranného systému. V ideální situaci (které se i dirigováním obrany snažím docílit) se zadáci snaží soupeře vytlačit směrem od branky do střelecky méně výhodných pozic, tzn. k mantinelu, nebo do rohu. Při dobré práci beků tak hrozí maximálně obstřelení obránce, což se při střele z dálky i při horší viditelnosti střely dá vyřešit. Horší to je, když útočník prostřelí, nebo obstřelí blok ve střední vzdálenosti – na to se reaguje těžko a brankář musí být především dobře postavený, optimálně zhruba 1,5-2 metry před brankou. Pokud by byl vysunutý málo, vykrývá malou část branky, pokud naopak moc, hůře se mu bude přesouvat, když bude hráč s míčkem nahrávat druhému útočníkovi. Největší chybou obrany bývá pozdní navázání na útočníky a ustupování před nimi. Pakliže nejsou střelci pod tlakem, můžou kvalitně zakončovat…“
Autor: Jakub Koráb
K situaci 2-1: při použití poslední věty ze situace 2-2 („Pakliže nejsou střelci pod tlakem, můžou kvalitně zakončovat…“), lze jen konstatovat, že v této situaci to platí vícenásobně, proto by měl obránce nejen vykrývat přihrávku a snažit se vytlačit hráče s míčkem z výhodné pozice, ale PŘEDEVŠÍM by na hráče s míčkem měl aktivně působit k znemožnění střelby/znervóznění/donucení ke zbavení se míčku. Hráč, který je pod takovým tlakem, nemůže kvalitně zakončit/hráč, který pod takovým tlakem není, má maximálně výhodnou pozici k úspěšnému zakončení i přes sebevětší snahu brankáře (kdo ze střelců nemá rád v běhu připravený míček s možností si brankáře odpozorovat a „znemožnit“ jej?). Při zbavení se míčku přihrávkou na druhého hráče, ten již nemá dostatek času, případně i prostoru k zakončení a možnosti brankáře tímto výrazně rostou. Nelze ale pouze striktně nařizovat aktivní presink na hráče s míčkem, částečně tuto situaci musí vyhodnocovat bránící hráč, ale i brankář, který slovně si obránce posouvá (má lepší pozici pro celkové posouzení stavu a situace). Měli bychom totiž zapomenout na obdobné situace a řešení z hokeje, ve florbale je v této situaci v minimálně o 20% úspěšnější střelec, na základě možností techniky střelby, rychlosti hry a možnosti využití obratnosti.
(brankar) ja treba pri 2v1 mozna spise mam radsi, kdyz se obrance zameri hlavne na hrace s mickem – kdyz se snazi „pokryt oba“, tak nevim, jestli vystreli prvni nebo nahraje a vystreli druhy .. jinak muzu vicemene pocitat s tim, ze bude muset nahrat a mam jen jednoho, ktery bude strilet
Pri 2v1 je hlavne nutnost servat si beka, pokud ho nechate bezet jak se mu zachce, tak casto dojde k tomu, ze si nepokryje vubec nic. Jinak osobne to rad resim tak, ze bek ma prihravku a golman strelu, jak je napsano v clanku.
souhlasím
ale pak to musis chytit ;D