Autorem posledního ze tří srovnávacích článků o chytání mužů a žen je Ivan Ponomarev. Brankář s několikaletými extraligovými zkušenostmi, jež nyní chytá za druholigový tým FBC Česká Lípa, může oba světy dobře srovnávat. Vedle svého chytání se totiž věnuje trénování brankářek v extraligovém ženském týmu Crazy girls Liberec.
Ponomarev rychle zjistil, že příspěvek nenapíše rychle a bez obtíží, jak si představoval. „Téma ve skutečnosti tak jednoduché nebylo,“ říká. Samotné srovnání rozdělil do 5 částí, které poté rozvedl, a to na fyzickou připravenost, chytání/vyrážení, techniku/styl, celkový pohyb a výhozy.
Ivan Ponomarev zasahuje ještě v boleslavských službách v nedávném semifinále poháru proti ¨chodovskému Jiřímu Curneymu.
Fyzická připravenost
Vhodná připravenost je výsledkem absolvování letní přípravy. „Což není nejoblíbenější činnost většiny brankářek, asi stejně jako brankářů. Přesto si troufám říci, že jí brankáři věnují více času a je i jednoduší je k ní donutit,“ soudí Ponomarev.
Zároveň se mu zdá, že většina brankářek si neuvědomuje, jak je letní příprava a v něm obsažené běhání a zpevňování různých svalových skupin (obzvlášť skupin malých vnitřních svalů) důležitá.
Každopádně svalová síla je základem pro ostatní schopnosti. „Pokud někdo vhodnou fyzickou připravenost nemá, projeví se to na hřišti obvykle v poslední třetině. Většina ženských zápasů nemá takové tempo jako u mužů a možná proto brankářky věnují fyzické přípravě menší pozornost, protože se to natolik neprojeví…“ míní Ponomarev.
S připraveností podle něj souvisejí i činnosti v brance, například přesuny, které jsou prováděné bez pomoci rukou a držením těla v základním postoji. Tyto činnosti nejsou bez silových a vytrvalostních schopností možné.
Drobné chyby při přesunech, vznikající kvůli tomu, že svaly nejsou schopny udržet základní postoj, což pak vede k obdržení branek, jsou často důsledkem špatné kondice. „Čím to je, že brankáři mají navrch? Někdy kvalitou tréninků,“ podotýká brankář.
Chytání/vyrážení
Co se týká chytání míčků při střelách, z jeho pohledu brankářky chytí do ruky více střel než muži v brance. „Proč? Přestože se uvádí, že ženy mají proti mužům o něco pomalejší reakční rychlost, není tato skutečnost tak markantní v poměru s rozdílem rychlostí střel hráček a hráčů,“ soudí.
To znamená, že při víceméně obdobných reakčních schopnostech má brankářka proti pomalejší střele hráček více času na chycení míčku. „Dále vnímám, že většina brankářek má ‚měkčí ruce‘, tím myslím, že jejich ruce jsou před zákrokem více uvolněné,“ podotýká Ponomarev.
Ukazatelem toho může být zvuk, při kterém se míček dotýká dlaně brankářů. Bud’ je zvučný (u většiny mužů), nebo nezvučný (ztlumený), což bývá právě u brankářek. „Co se týká jiných činností, která provádí brankář/ka během zápasu (chytání lobu, odražených míčků apod.), v tom velké rozdíly nejsou,“ dodává.
Technika/styl
Brankáři obou pohlaví, kteří se chytání věnují pravidelně, jsou dle jeho názoru technicky dobře vybaveni. Zvládají správně provést základní postoj a pohyb po celém brankovišti. „Rozdílem z mého pohledu je, že mnoho brankářek je v základním postoji zbytečně nízko (sedí na patách), což není vhodné, neboť zabírají menší plochu branky a také se ze sedu mnohem hůře přesouvají,“ říká Ponomarev.
Celkově sdílí mínění, že se styl chytání jak u jednotlivých brankářů, tak i u brankářek hodně liší. „Shodně platí, že antropometricky menší brankáři musejí být v bráně aktivnější/pohyblivější,“ uvádí.
Výška - další nesporná výhoda mužů.
Celkový pohyb
U této činnosti vnímá v chytání mužů a žen největší rozdíly. „Obvykle jsou brankáři při chytání aktivnější a díky pohybu po celém brankovišti se zúčastní většího množství herních situací,“ všímá si.
A dodává, že se také často objevuje problém s obavou brankářek opustit malé brankoviště pro zmenšení střeleckého úhlu. „Což je zřejmé při chytání míčků mimo velké brankoviště. Brankáři standardně vykročí jednou nohou, nebo se natáhnou, aby míček měli pod kontrolou, což u žen tak běžné není,“ popisuje.
Výhozy
Ženy podle Ponomareva nemají výhozy na takové úrovni jako muži, což souvisí se silovými předpoklady. „Rozdíl je tak největší ve výhozech do rychlého protiútoku anebo pro ‚ušetření‘ času v oslabení,“ porovnává.
Závěr
Bývalý liberecký gólman je toho názoru, že brankáři věnují více času své fyzické připravenosti, s čímž souvisí výkon po celou dobu zápasu a také kvalita pohybu a výhozů. Muži jsou aktivnější než brankářky a zúčastní se většího množství herních situací. Ženy mají proti mužům výhodu v chytání míčků do ruky při střelách a flexibilitě těla. „V každém případě je to zprůměrovaný názor, kdy se vyskytují výjimky, jak v pozitivním směru, tak negativním,“ zdůrazňuje Ponomarev.
A doplňuje, že nejdůležitější je to, že většina popsaných věcí může být tréninkem zlepšena. Stačí k tomu podle něj málo: píle a touha po tréninku, koncentrovanost, zvědavost, správné provedení všech činností během tréninků a zpětná vazba od trenéra.
KOMENTÁŘE K PŘÍSPĚVKU
Martina Sitková, 1. SC WOOW Vítkovice B
Martina Sitková
„S důležitostí fyzické přípravy souhlasím, ale pokud není běhání zpestřeno jinými prvky a začínají zase bolet kolena, tak je běhání pro mne nepříjemné. Jen výjimečně jsem se setkala s tréninkem specializovaným pro brankáře, takže souhlasím, že na kvalitě tréninků záleží. S názorem na chytání a vyrážení míčků souhlasím, ale podle mého názoru je to zase o rozdílu v rychlosti hry. Co se týče chytání lobů a odražených míčků, jsou podle mne brankářky v těchto činnostech méně průbojné než brankáři, protože se méně pouštějí do osobních soubojů. Souhlasím s tím, že menší brankář/ka musí být aktivnější.
Souhlasím s tím, že styl chytání u jednotlivých brankářů se hodně liší. Ovšem sezení na patách je v mém případě pouze omezeno na situace, kdy je soupeř na své obranné polovině hřiště. Opuštění velkého brankoviště podle mne úzce souvisí s méně agresivní hrou žen. Domnívám se, že efektivita výhozu brankářek a brankářů je srovnatelná, protože výhozy brankářek odpovídají rychlosti ženské hry. Celé působení brankářky ve hře je dle mého názoru spíše zaměřeno na efektivitu s menším úsilím a množstvím zbytečných vedlejších pohybů. Souhlasím s tím, že zpětná vazba trenéra je velice důležitá, ale v reálu je velice vzácná. Spíše se trenér zaměří na práci a výkon všech hráček než „pouze na dvě“ brankářky. Nedomnívám se, že by píle a koncentrovanost u brankářek chyběly.“
Jaroslav Marks, FBC Trutnov
Jaroslav Marks
„Argumenty k rozdílné fyzické přípravě obou skupin vypadají věrohodně, ale bez podrobnějšího výzkumu je to trochu ‚na vodě‘.
Chytání – vyrážení mužů a žen je podle mě velmi podobné, rozdíl vidím v rychlosti letu míčku. U žen, kde je rychlost menší, je počet ‚měkčích‘ chycení samozřejmě větší.
Technika a styl – jsem s Ivanem zajedno, opět ale při tvrzení ‚mnoho brankářek je v základním postoji zbytečně nízko (sedí na patách)‘ by bylo asi nutné provést nějakou statistiku, protože když se například podívám na brankáře naší mužské extraligy, na patách sedí více než polovina. Na celkový pohyb a výhozy máme stejný názor.“
Autor: Jakub Koráb
