Neobvyklý přesun se odehraje na trase Nitra – Praha. Do Herbadentu zamířila slovenská reprezentantka Romana Janegová, sedmnáctiletá dcera Mariána Janegy, vedoucího slovenských ženských reprezentací. Vzhledem k jejímu věku se muselo řešit nejen její florbalové působení, ale také studium na střední škole a ostatní povinnosti. Jak říká sama Romana, klíčovou roli v rozhodování o jejím dalším působení sehrála jiná Slovenka v kádru českých šampionek – Lucia Košturiaková.
Romano, jak bylo těžké vybírání z nabídek, které jsi měla?
„Ty další byly rovněž velice zajímavé, takže bylo opravdu těžké se rozhodnout. Vedle Herbadentu a Chodova se ozvalo také FBC Ostrava. Vybrali jsme Herbadent a věřím, že to byla správná volba.“
Tvůj přestup je poměrně neobvyklý, protože jsi ještě nedokončila střední školu. Co tě ke změně prostředí vlastně vedlo?
„Je to tak: jsem v polovině studia střední školy, takže právě dokončuji druhý ročník. Od té doby, co hraju florbal, ale bylo jedním z mých snů hrát v Česku. Takže když přišla tato možnost, neváhala jsem ani sekundu.“
Jak to budeš mít v následujícím školním roce se studentskými povinnostmi?
„Ve škole jsme se dohodli tak, že budu pokračovat ve studiu 3. ročníku na sportovním gymnáziu jako doposud. Budu normálně klasifikována jako ostatní žáci. Ale po návratu na Slovensko budu muset udělat testy ze slovenštiny, abych mohla pokračovat do dalšího ročníku a připravovat se na maturity.“
Přestup jsi intenzivně řešila také s rodiči. Co oni na něj říkali?
„Rodiče byli nejdříve hodně nadšeni, tak jako já sama, ale časem si začali uvědomovat, že to, do čeho jdu, nebude úplně jednoduché. Začali se bát, což je úplně normální, a objevily se obavy, které přeci jen ještě v menší míře přetrvávají. Ale vědí, že takto to pro mě bude lepší, a tak mě s odřenýma ušima pustili.“ (usmívá se)
Původně bylo v plánu roční angažmá, protože rodiče chtěli, ať poslední rok střední školy dochodíš v Nitře. To se nezměnilo?
„Ano, ten záměr se kvůli maturitám, které jsou nesmírně důležité, nezměnil. Nicméně pro mě je důležitý také florbal, proto se to snažím nějak zkombinovat.“
Takže tvé plány jsou: sezona 2011/2012 v Herbadentu, následně rok v Nitře a poté zpět do Prahy?
„Těžko říct, co bude dál, myslím, že to je ještě dost daleko. Nyní se chci soustředit na to, co bude teď a ne za několik let. Chci se v Praze dostat do základní sestavy, hrát co nejlépe a jsem ochotná pro to udělat všechno. Takové jsou moje nynější plány, na ostatní je ještě čas. Uvidíme, co bude po sezoně.“
Pojďme k florbalové stránce věci. Herbadent byl dlouho mimo pozornost dění, ta se soustředila spíš na Chodov. Probíhala jednání souběžně, nebo se Herbadent ozval až v posledních dnech?
„Jednání probíhala současně, ale je pravdou, že se Chodov ozval jako první.“
Dlouho ses nemohla rozhodnout, bylo reálné, že nakonec z transferu sejde a zůstaneš v Nitře?
„Ano, i taková možnost byla ve hře, to když se rodiče začali bát, abych nezanedbávala školu a podobné věci. Prostě mě chtěli mít doma u sebe. Ano, bylo by to tak nejjednodušší, ale všichni dobře víme, že ta nejjednodušší rozhodnutí nejsou vždy ta správná, že to lepší bývá někdy složitější a těžší.“
Proč ses nakonec rozhodla pro Herbadent? Bylo to díky krajance Lucii Košturiakové, která je jednou z opor týmu?
„Dalo by se říci, že Lucka je ten hlavní důvod. Známe se nejen na hřišti, ale také mimo něj. Ale hlavně ji zná můj otec. Přece jen je mi jen 17 let a určitě budu potřebovat pomoct s mnohými záležitostmi, takže je super vědět, že v Praze budu mít takovou oporu, jakou Lucka je. Jsem s ní v kontaktu a pomaličku se seznamuji s tím, jak to vlastně v klubu chodí.“
Dáváš si pro sezonu v Praze nějaké ambice?
„Mou ambicí je dostat se do základní sestavy, odehrát co nejvíce zápasů a podat v nich co nejlepší výkony. Věřím, že v Herbadentu naberu mnoho dobrých zkušeností, které poté budu moct co nejlépe využít. Byla bych nejradši, kdybych pomohla k dalšímu českému titulu.“
Není přestup riskem i z pohledu blížícího se MS žen ve Švýcarsku? V Herbadentu je velká konkurence, kdyby ses nedostala do sestavy, vypadneš ze zápasového rytmu a pohody…
„Risk je zisk. (usmívá se) Udělám vše pro to, aby se tomu tak nestalo a hlavně, aby mi forma vygradovala právě v období šampionátu.“
Autor: Michal Dannhofer
cjeááááááá