Mistři 2016! 10 důležitých věcí, proč Chodov vyhrál titul

Chodov je mistr! Je to tak, trvalo to dlouhých 23 ligových sezon, než někdo prolomil vládu Tatranu a Vítkovic. Až do neděle 17. dubna. Nutno říci, že tým z pražského Jižního Města si za právě skončenou sezonu zlato zasloužil, i když samozřejmě spousta lidí fandila příběhu Vítkovic.

Mluvme ale o Chodovu a jeho proměně. V roce 2013 hráli Pražané sice finále a doufali, že jim k vysněnému zlatu pomohou i dvě švédské akvizice. Ale ani Max Wahlgren titul nevystřílel, vítkovická lavina přejela Chodov 4:3.

Pak přišly dva mizerné výsledky. V roce 2014 prohra 3:4 s Otrokovicemi ve čtvrtfinále, o rok později pak další vyřazení, tentokrát 2:4 s Vítkovicemi – opět ve čtvrtfinále. Pravda, tým potkávala spousta zranění, ale na to se historie neptá.

Letos to však vyšlo dokonale. O tom, že titul není náhoda, svědčí i famózní rekord ve zisku bodů v základní části. Ještě žádný tým v historii nezískal za 22 kol 60 bodů – to je těžko uvěřitelný výsledek, Chodov měl 91% úspěšnost. A šlo to i bez Matěje Jendrišáka a Ondřeje Mikeše.

Kde se tedy Chodov tak změnil a co jsou hlavní momenty, které vedly k úspěšné cestě za zlatem?

1) návrat do historie
Psal se rok 2008. V Čechách se chystalo mistrovství světa, ale na Chodově moc dobře nebylo. Namísto play off se musel kdysi hrdý tým potupně zachraňovat v play down. „Tehdy jsme si uvědomili, že už takhle dál nechceme,“ vzpomíná dlouholetý sekretář a duše klubu Karel Myšák. Chodov začal budovat první tým trochu jinak. Nastala doba příchodů velkých jmen, pár hráčů přešlo z konkurenčního Tatranu. Ale ještě nějaký čas to trvalo, než se začalo hrát o medaile. I tak to byl ale restart.

Chodov v roce 2008. Foto: Ladislav Káňa

2) konec Radima Cepka
Bude to znít divně, ale Chodov měl v inkriminovaných neúspěšných sezonách na krku závaží jménem Radim Cepek. Kouč národního týmu byl mnohým trnem v oku. Proč působí na střídačce týmu a zároveň vede národní tým? Vždyť při svém jmenování proklamoval, že se téhle kombinace vzdá. Pak to na Jižním městě řešili šalamounsky, Cepek byl šéftrenérem klubu, ale vliv na chod A týmu měl. A Chodovu se s tímto předhazováním opravdu nehrálo dobře. A tak možná právě odchod Radima Cepka do ústraní, dál od Áčka, nastartoval úspěšnou jízdu. Z hráčů spadl tlak, jméno trenéra nároďáku se nemuselo řešit.

David Podhráský a Radim Cepek. Foto: Otakar Prášek

3) důvěra v Davida Podhráského
V roce 2012 tenhle florbalový fanatik okusil ještě coby hráč, jaké to je Superfinále prohrát. Nikdy nebyl velký lídr nebo point maker, byl spíš dříč a muž pro černou práci. A právě tyto vlastnosti na střídačce za dlouhá léta zúročil. Podhráský se nevzdává, na kolena ho nedostaly ani nezdary při koncích ve čtvrtfinále. A postupem času se učil čím dál víc. Bez kšiltovky nedá ani ránu, pro Chodov by vypustil duši. A hlavně, časem dokázal zapojit do hry více než dvě tradiční chodovské lajny a navíc opravdu z odlišných individualit vytvořil tým.

David Podhráský. Foto: Otakar Prášek

4) Milan Šindelář – nová klidná síla na střídačce
Po odchodu Radima Cepka potřeboval David Podhráský parťáka, oponenta a zároveň i stratéga. Chodov našel zlato. Oslovil Milana Šindeláře, někdejšího člena vítězné generace Tatranu. Šindelář byl kdysi také jen hráč třetí pětky, ale ví, jak se vyhrává. Po skončení kariéry pracoval ve Střešovicích s mládeží a opravdu má cit pro florbal. Koneckonců, právě v Tatranu se potkal s Davidem Podhráským a u tehdejšího juniorského týmu mu svěřil kapitánskou pásku. I díky jeho práci si najednou lídři týmu libovali, jak se Chodov změnil. Vyznává filozofii, že tým musí naplno využít individuálního potenciálu hráčů a ne naopak. Každý z vítězů prostě našel post, který mu maximálně seděl.

Milan Šindelář. Foto: Ladislav Adámek

5) sázka na 17 letého gólmana
Tak tohle byla opravdu neuvěřitelná trefa do černého. Daniel Mück je mladší brácha gólmana, který v extralize zkoušel štěstí v Bohemce, Švýcarsku i Spartě a nakonec skončil v České Lípě. Když ho Chodov poprvé otestoval ještě jako šestnáctiletého na Czech Open proti věhlasným rivalům ze Švédska, ťukali si mnozí na čelo. Jenže tenhle introvertní mladík si z ničeho velkou hlavu nedělá a tak zvládl i tuhle přetěžkou zkoušku. A postupně dal najevo, že se nebojí ani pozice jedničky, když tradiční lídr Jan Barák laboroval s bolestmi zad. I kvůli jeho nástupu oznámil konec kariéry ostřílený Martin Zich. A když se rozhodovalo, kdo bude chytal Superfinále? Přednost před reprezentantem, který vlastní bronz z mistrovství světa, dostal zelenáč.

Daniel Mück a Jan Barák. Foto: Facebook

6) neúnavný prezident
Je známo, že Michal Bauer byl jedním z prvních, kdo florbal přivezl do české kotliny. Ještě coby lídr Mentosu Chodov býval klukem z plakátu na propagačních obrázcích. A když opustil hřiště, z pozice mecenáše každoročně dotoval tým. I díky němu se vrátil do Čech zmiňovaný Radim Cepek, přivedl do české ligy Švédy a neváhal investovat do zajímavých posil a dokonce postavil i konkurenceschopný ženský tým. Michal Bauer florbal miluje. Loni mu děvčata udělala titulem v O2 areně obrovskou radost. A jako dárek ke 25 letům snahy pak přišli se ziskem cenné trofeje i muži.

Michal Bauer

7) příchod Martina Koutného
Pro Brno byl dlouho ikonou a samotného ho mrzel dost nepříjemný konec v klubu. Když mu Buldoci v podstatě dali najevo, že je nechtěný, zamířil tam, kde o něj opravdu stáli. Zkušenosti, klid i autorita. Vousatý centr se stal jednou z ústředních postav kabiny, zahrál jednu z nejlepších sezon kariéry a co je podstatné, měl obrovský vliv na osobnost Toma Ondruška. Bylo tak možná symbolické, že poslední dva góly sezony a otočku skóre zařídila brněnská dvojice.

Martin Koutný. Foto: Štěpán Černý

8) ty správné posily
Jak to půjde bez Jendrišáka a Mikeše? Chodov přišel během dvou posledních sezon o dva reprezentační centry. To by možná jiný tým položilo. Jenže Pražanům vyšla sázka na ty pravé posily. Už předloni přišel Michal Strachota, který se smířil s tím, že na starost bude mít hlavně defenzivu. A další osobností na postu centra se pak stal zmiňovaný Martin Koutný. Chodov byl úspěšný i v boji o Miloše Tyla a tak udržel opravdu silnou ofenzivu.

Miloš Tyl. Foto: Štěpán Černý

9) jádro zůstalo věrné dlouhá léta
Tým se měnil, ale srdcaři v kabině zůstávali. To zlé a nakonec i dobré zažili gólman Jan Barák a hlídací pes Martin Flousek. Chodovské srdce už má dlouhá léta i Michal Kotlas, Petr Pražák, Tomáš Sýkora nebo David Bouša. Tihle mazáci prostě řídí kabinu a bez nich by to nešlo. A rok od roku byla tahle parta silnější.

Jan Barák a Martin Flousek. Foto: Štěpán Černý

10) bonus jménem Paddy
Jestli si někdo zasloužil titul, tak to byl Patrik Dóža. Kluk, který nikdy nebude spokojený a má na sebe velké nároky. Sám na vlastní pěst odešel do Pixba, aby okusil švédskou Superligu. Pak sice dostal najevo, že moc prostoru nedostane, a tak se vrátil domů. Rozhodl se, že pro Chodov vyhraje titul, že mu vrátí pár let péče. A opravdu. Byl tím rozdílovým hráčem nejen v základní části, ale i v play off. Rozhodující akci, která vedla ke zlatu, vydláždil pro Toma Ondruška právě on. Natáhl na sebe dva hráče a přes třetího jednou rukou vyzval parťáka z útoku ke gólu. Každý mu po těchto krásách promine, že se nerad vrací a vlastně skoro nebrání. Ale možná ho k tomu trenéři ani nenutí, aby měl dost sil v útoku. Pokud se opět rozhodne odejít na sever, bude na to mít právo a bude odcházet jako král.

Patrik Dóža. Foto: Štěpán Černý

Autor: Tomáš Rambousek