Mohli jsme být za blbce, nakonec z toho mám super pocit, říká o open air duelu šéf Bohemians Martin Musil

Chtělo to hodně odvahy, stálo to spoustu nervů i peněz. Na konci toho byla mimořádná florbalová akce. Nikdo si tentokrát nemohl stěžovat na to, že na zápase Bohemians nevidí. Zelenobílí vystřídali stísněné prostory tribuny na Děkance za rozlehlé ochozy na centrkurtu tenisové Štvanice. A jedinečná premiéra soutěžního zápasu pod širým nebem dopadla podle klubového šéfa Martina Musila úspěchem. I když se mužský duel s mistrovským Chodovem nedokončil…

Koho vlastně myšlenka na zápas pod širým nebem napadla a proč padla volba právě na Štvanici?
„S Kubou (marketinkovým manažerem Doubravou – pozn. aut.) jsme open air řešili v kanceláři poslední 2, 3 roky. Je to klubová záležitost, která nemá úplně autora a nějaký konkrétní okamžik, kdy vznikla. Na Štvanici jsme narazili po dlouhém hledání, kdy jsme nepřicházeli na prostor, kde by se nemuselo řešit položení podkladového povrchu, což je třeba stadion v Dolíčku, kde je tribuna, ale není povrch, či dostihové závodiště v Chuchli, anebo naopak tribuna. Padli jsme na Štvanici, spočítali si v Google Maps, že se tam hřiště vejde a bylo hotovo.“

Co jste museli v porovnání s řadovým ligovým zápasem zajistit navíc?
„Největší problém byl kvůli komunikaci s provozovatelem centrkurtu na Štvanici, bylo strašně těžké jej pronajmout. Vlastně jsme kvůli tomu nabrali zpoždění 2 měsíce, což se projevilo i na kvalitě akce. Ten areál navíc není využívaný, proto jsme jej museli dostat do stavu přijatelného pro diváky, při předpokladu, že jich mohou přijít 4000, jako že se to mohlo stát, kdyby bylo sluníčko. Takže jsme museli navézt záchody, zajistit security, těch nákladů byla spousta. A jejich navýšení bylo výrazné.“

Navíc jste museli mít vzhledem k hrozbě deště záložní variantu a pronajímat vedle Štvanice i halu na Podvinném mlýně… V jakých řádech se tedy náklady pohybovaly?
„Pronájem a úprava areálu vyšly na statisíce korun, celá akce pak rozpočtově zhruba na milion korun. Ovšem díky vstřícnosti partnerů se velká část nákladů podařila vybarterovat. O zbytek nákladů se podělili partneři projektu. Vedle finančních zdrojů bylo potřeba na akci zajistit také ty lidské. Širší štáb lidí, které florbalový oddíl prostě nemá. A jsem strašně rád a děkuju všem, protože na tom hrozně organizačně vyrostli. Není úplně běžné, že tým lidí, který normálně sedí v kanceláři a jeden sází razítka a druhý vydává flašky, když to zveličím, uspořádá akci pro tisíce lidí. A ještě to bylo ztížené tím počasím. Asi nikdo nečekal, že všechno bude bez chyby, nakonec to dopadlo velice dobře. Takže obrovská děkovačka všem.“

Organizačně to bylo možná takové malé Superfinále, ovšem čistě v režii jednoho klubu. Pomohla vám něčím unie?
„Pomohla. Minimálně komunikačně, to rozhodně, podpořila akci v rámci tiskové konference. Vycházela nám vstříc při konzultacích ohledně řádů nebo možného překládání utkání. Samozřejmě na 1. ročník, na takovouto velkou akci, zvlášť na florbal, je těžké hledat partnery. Měli jsme nějaký fixní rozpočet, z části pokrytý penězi z reálných zisků, což jsou sponzoři a bartery, a z části ze zisků budoucích. Pro nás je super, že ten balíček vychází pozitivně, že už teď víme, že akce není ztrátová a je pro Bohemians výhodná. A to je pro nás dobrá informace. V rámci akce jsme oslavili 20 let klubu a uspořádali alespoň část plánovaného doprovodného programu. “

Než začalo pršet… Foto: Šimon Jiráček

Málo se ví, že slavný centrkurt na Štvanici, na němž se hrálo, vinou sporu Českého tenisového svazu, jenž je jeho vlastníkem, a 1. ČLTK, jemuž patří zbytek areálu, chátrá a místo sportovních talentů v něm vyrůstají náletové stromy…
„Hodně nám pomohlo, že se na něm v létě natáčel švédsko-americký film (o tenisové legendě Björnu Borgovi, v němž Štvanice simuluje Wimbledon – pozn. aut.). Filmaři okolí centrkurtu upravili, na mnoha místech jej čerstvě natřeli, hodně toho vypleli. Přineslo to však i komplikace, protože kvůli umělé trávě jsme asi 2, 3 týdny neviděli povrch. Překvapilo mne, jak málo lidí ví, že je Štvanice mrtvý areál. Spousta z nich si myslela, že přijdeme, někdo nám odemkne, zapne obrazovku a jedeme. Přitom obrazovka, stage, záchody, všechno jsme museli dovézt. Nebylo tam nic. Na areálu je vidět absence větších akcí, přesto jsme rádi, že jsme jej využili.“

Navíc jste museli oba týmy z jednoho klubu vmáčknout do jedné šatny. To vám jich provozovatel areálu víc nenechal?
„Centrkurt Štvanice má 0 šaten, jestli nějakými disponuje, nikdo o tom neví. Vedlejší ČLTK si pro sebe něco vyblokovalo a nám podle mých informací poskytlo veškeré dostupné šatny, které mohlo. Týmy o této skutečnosti předem věděly, a protože florbalisté nejsou žádné primadony, nebyla to větší komplikace.“

Centrkurt se nakonec povedlo připravit v rámci možností tak, že mohl florbalisty hostit důstojně. Nepřišly nakonec ty největší nervy až v den zápasu, kdy chvíli pršelo, chvíli ne a nebylo jasné, kdy počasí akci odplaví?
„Největší pomsta byla, jak se měnila předpověď počasí. Kdyby mělo být spolehlivě hezky, nebo ošklivo, věděli bychom to dopředu a mohli jsme se podle toho zařídit. Takhle jsme museli dát dohromady x scénářů, skoro jsme nespali, protože jsme na každý scénář museli reagovat. A den zápasu? Od chvíle, kdy začaly hrát holky, výrazně se mi ulevilo. Už když den předtím proběhly tréninky, jsem si říkal: ‚Už nejsme za blbce, že jsme to sem jen přivezli a odvezli.‘ A když se dohrál zápas žen, byl to super pocit. Protože to bylo to maximum, co jsme si s tou předpovědí dovedli představit, že se zvládne. Jen škoda, že obavy z počasí odradily diváky, protože ten ženský duel byl jeden z nejzajímavějších, co jsem kdy viděl.“

Takže nejste naopak víc zklamaný z toho, že se mužské utkání nedokončilo?
„Kdyby se to povedlo, byla to zlatá představa. Ale vzhledem k předpovědi v okamžiku začátku utkání mužů nás skoro nenapadlo, že bychom stihli odehrát oboje. Ovšem o tom, že předpověď nelze brát úplně vážně, jsme se přesvědčili den předtím na tréninku chlapů, který podle radaru proběhl za deště, a přitom ani nekáplo. Spíš než na mobil jsem se během zápasů díval na mraky a věřil jsem, že to dopadne. Už takhle jsme kvůli počasí museli rušit velkou část doprovodného programu, protože jsme celé dopoledne z centrkurtu vylévali vodu…“

Mezi zápasy pak nastala skoro 2hodinová pauza, kdy dobrovolníci sušili plochu vším možným, dokonce i peřinami. To je hodně kuriózní způsob…
„Kuriózní, ale skvělý. Normální hadr by se těžko tak dobře rozprostřel a hrnul, jsme rádi, že to tak dopadlo. I když to samozřejmě záměr nebyl. Celé to vzniklo z jednoduchého nedorozumění, když jsem řekl: ‚Sežeňte dostatek hadrů, klidně z nějakého hotelu povlečení nebo něco.‘ a pod slovem povlečení si někdo představil polštář a peřinu…“ 🙂

Četa vysoušečů v akci.

Co vlastně na stav hřiště před mužským zápasem říkali rozhodčí a delegát, kteří posuzovali jeho způsobilost? Měl jste při jejich verdiktu nějaké slovo?
„Protože jsme provedli asi 6 zkoušek toho, jak dlouho povrch schne, do jejich rozhovorů jsme vstupovali. Kluci zvažovali, že by to odpískali, tak jsme jim popisovali časové možnosti: ‚Proč? Když má za 5 minut přestat pršet, za 20 minut to umíme utřít a za dalších 5 je to suché?‘ Tenhle problém nastal během rozcvičky, báli se, že když je hřiště mokré, bude schnout hodiny. Ale vysvětlil jsem jim to a vzali to. Předem bylo určeno, že utkání může být přerušeno jen na omezenou dobu a jen s určitou mírou jistoty, že přeháňka bude krátká. Samotné vysoušení problémem nebylo.“

Oba venkovní zápasy jste odehráli proti Chodovu. Záleželo také na jeho slovu, a kdyby řekl ne, do open air akce byste se nepustili?
„To ne. Ale byla by strašná škoda, kdyby do toho nešel. Udělali bychom to s někým jiným, ovšem nemělo by to ten punc utkání s mistrem a vicemistryněmi. Navíc Chodov je organizačně silný oddíl, čili je dobře, že do toho s námi šel zrovna on. Taky to u nich neměli jednoduché, i když to možná vypadá, že si jen přišli zahrát. Podobně jako my museli vysvětlovat hráčům, proč musejí čekat, proč se plocha vytírá, proč to vůbec je, proč se to třeba vůbec nebude počítat… Šli do toho s námi – a zvládli to.“

Kdy se vyplatí mít vodu na hřišti…

Akce se celkově vzato povedla. Je to pro vás motivace pro další podobné nápady, nebo vám ty nervy nadlouho stačily?
„Chtěli jsme uskutečnit nějaké projekty, tohle byl asi vrchol. Teď se musíme soustředit na to, abychom dělali super sport a abychom udrželi ty projekty, které jsme nastavili a zlepšovali je. Tudíž další novou věc bych viděl nerad. Na Měsíci, ani v Uruguayi hrát nechceme.“ 🙂

Zápas byl podle dostupných informací historicky prvním ligovým pod širým nebem v Evropě. Usilovali jste o to, aby tak mimořádnou událost přenášela televize?
„Od začátku jsem byl tím, kdo k tomu vyjadřoval obavy. Museli bychom si být setsakra jistí počasím. Protože vysílat děti s polštáři by mohl být problém, pokud by se to špatně odprezentovalo. Teď už víme, že se to dá, i když prší. Možná by to nakonec problém nebyl, ovšem nebyl jsem si tím jistý a doteď nejsem. Pokud by to komentátoři zvládli a podpořili, tak ano, ale počasí by z toho taky mohlo udělat opravdu selanku. Jsem s tím v pohodě, že to v televizi nebylo.“

Autor: Pavel Křiklan