Švýcarského trenéra Saschu Rhynera čeká premiérový turnaj série EuroFloorball Tour v pozici hlavního trenéra české ženské reprezentace. Před jeho konáním poskytl médiím rozhovor, ve kterém se zaměřil nejen na reprezentaci žen, ale podělil se také o společný názor obou reprezentačních trenérů na to, jak posunout českého florbalistu jako takového.
Sascho, ženskou reprezentaci čeká první turnaj série EuroFloorball Tour pod Vašim vedením, co od něj můžeme očekávat a co od něj očekáváte Vy?
„Myslím si, že můžeme vyjít z toho, co už tady říkal Petri Kettunen, máme totiž velmi podobnou filosofii a myšlení. Myslím si, že ale ženský tým by měl začít z opačné strany: hlavním problémem tedy není defenziva, ale fakt, že proti ostatním elitním týmům vstřelíme v průměru jednu branku. Co tedy čekat na následujícím turnaji EuroFloorball Tour? Rozhodně ne zázraky ve stylu, že přijdeme a rozdrtíme Švédsko, protože zázraky nejdou dělat obecně a ani na počkání. Musíme se zaměřit na to, aby se nám dařilo držet míček a abychom byli kreativní, jenom tak se nám podaří skórovat. Jenom pro připomenutí: na světovém šampionátu v Bratislavě jsme dali jednu branku Finkám, jednu Švédkám a dvě Švýcarsku. S tím je skoro nemožné vyhrát.“
Říkal jste, že s panem Kettunenem sdílíte podobné vize. Dočkáme se také od Vás něčeho ve smyslu „Tour de club“, kterou absolvuje právě Petri?
„Nevím, jestli můžeme až tak provětrat účty federace. (oba trenéři se zasmáli) Řeknu to obecně: jako trenér reprezentace potřebuji spolupracovat s kluby a potřebuji, aby kluby spolupracovaly se mnou. To je naprosto elementární předpoklad. Nemůže to být tak, že si tady trenéři národního týmu a jednotlivé kluby budou hrát na vlastním písečku. Musíme být na stejné vlně, mít společnou vizi a pracovat jako jeden národ. Chtěl bych, aby týmy přemýšlely tak, že je dobře, když samy připraví hráčky na mezinárodní florbal a Česko tak bude mít opravdu dobrý národní tým. Znovu můžu jen opakovat to, co řekl Petri, tedy že hráčka je tvořena v klubu, nikoliv v národním týmu. Pokud se nám to povede, tak to bude super.“
Jak se rodila první nominace na EuroFloorball Tour?
„Především je to o tom, že jsme museli zjistit, která hráčka pro nás bude dostupná. Následně jsme si museli vytipovat určité typy hráček, protože pokud chceme změnit styl hry, tak logicky musíme nějakým způsobem změnit typologii kádru. Pokud například chceme hrát ve větší rychlosti bez míčku, tak na to musíme mít určité typy hráček. Ještě bych chtěl říci, že jsme nemohli použít určité hráčky, které čeká juniorský šampionát.“
Poctivě jste cestoval a viděl několik zápasů play off. Jaký z nich máte výstup? Je něco, co vás překvapilo?
„Ano. Opravdu hodně pozitivně mě překvapila Natálie Martináková z Vítkovic. To je přesně ten typ hráčky, který bych chtěl mít v národním týmu: hraje opravdu skvěle, nebojí se hrát 1 na 1, nebojí se hrát tvrdě, vrací se do obrany a hraje týmově.“
Pan Kettunen hovořil o nějakém systému vzdělávání, můžete to rozvést?
„Čeští hráči a hráčky jsou obecně obrovským způsobem zvyknutí na to, že hrají podle pokynů trenérů. Chtěli bychom je naučit, že florbal je hra hráče, nikoliv trenéra. Máme na to stejný názor s Petrim, že musíme vést hráče k určité samostatnosti, na hřišti totiž máte zlomek sekundy k tomu, aby došlo ze strany hráče ke klíčovému rozhodnutí. A v této chvíli se musíte spolehnout na sebe, nikoliv na nějaké nákresy nebo skicy, které nakreslil trenér třeba před zápasem.
Také je to o určité variabilitě. V moderním florbale už neexistují útočníci a obránci jako dvě nějakým způsobem oddělené entity. Je to tak, že musíte být univerzální, stejně tak, jako se umět pohybovat v situaci, kdy váš soupeř buď má nebo nemá míček. Když to řeknu možná škaredě, tak my se tady můžeme jako blázni věnovat nácviku nějakých situací 1 na 1, 2 na 1 a tak, ale bude to k ničemu. Naprosto esenciální je, aby hráč či hráčka uměli sami rozhodovat na základě konkrétní situace.“
Autor: Michal Dannhofer
Je to dobrá idea,ale spíše ze prostředí top lig, kde kluby fungují jako v podstatě výdělečné. U nás, kde aby mohl klub zejména v ženách fungovat, to musí někdo zatraceně dotovat ze svých peněz, času a na úkor své rodiny, se hůře říká, kašli na to co děláš, důležitější je florbalová obec…ta vám ale na tělocvičnu, rozhodčí ani hokejky nepřispěje. Takže až bude silná a soběstačná ta florbalová obec, bude i silná reprezentace. Naopak to zavádí potěmkinem, ikdyž třeba možná krátkodobě fungujícím.
„Nemůže to být tak, že si tady trenéři národního týmu a jednotlivé kluby budou hrát na vlastním písečku.“ celkem to přesně a rychle odhadnul. Nebo spíš některé kluby hrají na svým hnojišti. A taky narážka v diskuzi na potěmkina je celkem přesná. Snad jediná šance je zahraniční trenér, který to může pozměnit. Doufejme. Jinak se na každého tady díváme přes prsty.