Ve švédské Uppsale se prvním utkáním mezi Finskem a Ruskem roběhl světový šampionát juniorek. Šampionát, který je svázán koronavirovými restrikcemi a který uvidí jen naprosté minimum diváků. A také šampionát, který je unikátní tím, že ve dvou hracích skupinách je rozdílný herní čas. Asi nutnost. Ale buďme rádi za to, že šampionát je.
„Osobně považuji jakékoliv machinace s herním časem florbalu za násilné odpíraní jeho vlastní identity. Florbal se prostě má hrát na 3 x 20 minut, ať se děje cokoliv, v tom se shodnu s hlavním trenérem české reprezentace Tomášem Martiníkem.
Na druhou stranu ve švédské Uppsale se právě rozbíhá světový šampionát, který má za sebou v době tvorby tohoto textu první utkání mezi Finskem a Ruskem.
Pořadatelům „zbyla“ startovní listina o o devíti týmech, kterou rozdělili na dvě – ze své liché podstaty – nerovnoměrné skupiny. V té první se tak Česko, domácí Švédsko, Lotyšsko a Slovensko utká v klasickém čase 3 x 20 minut, druhá skupina se pak hraje na 3 x 15 minut s tím, že využije také jedno z dalších hřišť, které ve svém fantastickém zázemí IFU Aréna poskytuje.
Na jednu stranu tím možná popřu sám sebe, ale s pořadatelským týmem souhlasím. Šampionát juniorek je nahuštěný do pěti dnů, týmy hrají každý den. Rozumím tomu, proč nebylo možné šampionát natáhnout, a tedy se musel hledat kompromis. Mám za to, že pokud týmy byly schopné přijet, měly by hrát. Nelze toto řešit administrativně.
Hrát se má i přesto, že se do hlediště dostane pouze 300 diváků, což je maximální povolená kapacita pro šampionát juniorek. Ano, v moderní IFU Aréně to vypadá zvláštně, ale je jeden zásadní důvod, proč to celé podstoupit.
Hráčky. Pokud je někde vidět čirá radost z toho, že se hraje, je to právě na hráčkách. Ty se totiž dočkaly – v některých případech jistě – svého kariérního vrcholu.
Přesně toho vrcholu, který se jim o téměř rok a půl posunul a který v jednu dobu mizel nenávratně v dáli.
V Uppsale se v určitém smyslu hraje právě pro ně, úspěchy a zážitky, které zde získají, jim nikdo nevezme. A je to tak správně. Se vším, co tato doba bohužel přináší.“
Autor: Michal Dannhofer
