V předvečer další vlny koronavirových restrikcí se v kině Dlabačov uskutečnila premiéra dokumentu TATRAN, autorské dvojice Vít Řezníček – Ondřej Zamazal. Nutno podotknout, že premiéra to byla velmi vydařená. Zaplněný kinosál na konci jeho autorům zatleskal, bylo za co.
Ondřej Zamazal se dlouhodobě netají tím, že Tatran Střešovice je klubem, který preferuje, proto nepřekvapí, že se s vervou sobě vlastní pustil do projektu původně několika zhruba desetiminutových videí, jak sám přiznal v úvodním projevu.
Nakonec vznikl jeden celovečerní film s délkou 83 minut, které upřímně utečou jako voda. Tvůrčí tým využil potenciál jak dokumentů na Netflixu, tak je očividné, že se v určitých směrech inspiroval dost možná nejlepší současnou českou sportovní produkcí: Oktagonem MMA a jeho Cestou na Oktagon.
Je to fajn, působí to svěže a zároveň moderně.
Po svižném úvodu se dostáváme do pionýrských dob českého florbalového života a s tím příchází na scénu také těžko měřitelná rivalita mezi Tatranem a FBC Ostrava.
Někoho možná překvapí, kolik vlastně se toho v dokumentu odehraje na ostravské hale SAREZA v Hrušovské ulici, dlouholetém domácím prostředí ostravského týmu, ale už ve výpovědích Rolfa Frankeho nebo Ondřeje Vašíčka se ukáže velký potenciál tohoto filmu: lidé z florbalové komunity se Zamazalovi, respektive jeho tvůrčímu týmu, otevřeli, proto není nouze o zajímavé historky, kterým se publikum s chutí několikráte zasmálo. Rovněž takový detail jako popisek Ondřeje Vašíčka „5 prohraných finálových sérií s Tatranem,“ ukazuje, že se také tvůrci při jeho natáčení bavili.
Samostatnou kapitolou je pak popisování vztahu mezi Johanem von der Pahlenem a Michalem Jedličkou, kdy Jedlička rázem převezme taktovku dokumentu a jeho potenciálně legendární hláška: „Kecy jsou na hovno, ukázaná platí,“ jednak ukazuje, že se tvůrčí tým nebránil relativně vkusným vulgaritám a druhak spolehlivě posílá sál do kolen.
Zamazal využil také archívů České televize, proto je v dokumentu k vidění například promluva Jana Zahalky během finálové série proti Vítkovicím na porubském zimním stadionu.
Snad vlivem náhlého a nečekaného úmrtí Michala Rebra je celý dokument koncipován tak, že jeho chronologicky poslední kapitola o mladých nadějích „Generace X“, reprezentovaných Markem Benešem a Filipem Langerem, předchází Rebrovu představení v superfinálových nájezdech s Mladou Boleslaví.
Dá se to pochopit a moment, kdy Milan Fridrich při vzpomínce na Rebra v ochozech pražské Královky téměř pláče, je na závěr velmi silný.
Pár chyb by se také našlo, například fakt, že Tatran je vlastně stvořitelem českého elitního ženského týmu, známého postupně také jako Děkanka, Tigers, Herbadent a pokračující jako dnešní Start98 je zmíněn asi v deseti sekundách. Přitom by se tvůrcům otevřelo téma, kterak dnešní tým cílí na medaili, což zmínil také Tomáš Kafka.
Rovněž především první voiceovery Miroslava Etzlera působí nedotaženě.
Jsou to ale chyby, které jsou v rámci malého týmu obhajitelné. Povedlo se jim totiž každopádně vytvořit něco, co by si neměl nechat ujít žádný fanoušek florbalu. Devadesát procent ze sta si film jistě plně zaslouží.
Autor: Michal Dannhofer
No, nevím jestli 90% od M.D. není polibek smrti